Karel Škrabal: Vstup Babiše do Mafry je pro mě 11. září české žurnalistiky

Dříve redaktor Lidových novin či TV Nova, poté vedoucí krajské redakce Mladé fronty DNES v Brně a zástupce šéfredaktora MF DNES pro regiony. Dnes zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství České televize, básník, hudebník a člen brněnské literární skupiny Vítrholc. Tím vším je Karel Škrabal.

Jaké byly vaše novinářské začátky? Začínal jste tuším jako brněnský zpravodaj Českého deníku.

Asi v roce 1992 jsem pracoval pro hnutí Duha, dělal jsem tam jakýsi projekt a ten končil. V té době na tehdejší sídlo Duhy někdo zavolal z Prahy, že vznikl Český deník, a jestli neznáme někoho, kdo by pro něj chtěl v Brně pracovat. Já jsem se jim ozval s tím, že to zkusím. A už jsem u té branže zůstal. Do té doby jsem nic do novin nepsal – psal jsem pouze poezii, ale nikdy žádné články. První text pro Český deník byl o tom, že v Brně začíná rádio Hády. Ten článek měla být zpráva. Rozsahem to byl jedňák, formou komentář. Ty začátky byly docela divoké. Neexistovala tady žádná škola, dosavadní praxe byl jen špatný příklad. Nebylo nic, čeho by se člověk mohl chytit. Učil jsem se tím způsobem, že jsem se díval, jak to dělají kolegové v Praze. A samozřejmě opakoval i jejich chyby.

Šel jste tedy do toho tak říkajíc „naslepo“?

Základní motiv většiny lidí, kteří jdou dělat žurnalistiku, je zájem o věci veřejné. To byl pro mě hlavní impuls.

V Mladé frontě DNES jste strávil poměrně dlouhou dobu. Proč jste z ní nakonec odešel?

V Mladé frontě DNES jsem strávil šestnáct let. Vystřídal jsem pozice redaktora, editora, vedoucího brněnské redakce a zástupce šéfredaktora pro regiony. Odešel jsem právě v souvislosti s těmi změnami. Tím, že Mafru koupil Andrej Babiš, tam přišla zcela nová garnitura manažerů a vedení redakce. Já to nechci moc rozebírat, ostatně to je rozebráno už všude možně. Žádný konflikt tam nebyl. Třeba, že bych narazil, že „musím“ něco psát. Tam šlo spíše o mentální problém. Tím, že novinář musí být důvěryhodný, jsem věděl, že i při sebevětší snaze a poctivosti, to při této značce – s tímto oligarchou za krkem – prostě není možné. Spousta mých kolegů, co tam zůstala, to skutečně myslí dobře a upřímně, ale tenhle boj se prostě nedá vyhrát. Každý, o kom cokoli napíšete, může vaši práci zpochybnit tím, že vám Babiše vpálí do obličeje.

Abych si to ujasnil – vy jste se bál, že lidé, ač byste třeba dělali dobré zpravodajství, dobrou publicistiku, by vám to nevěřili?

Ano, to je ten celý a největší problém. Vstup Babiše, politika a oligarchy, do médií. Novináři se pak můžou klidně rozkrájet, jejich práce je zpochybnitelná. Myslím si, že je to marný boj. Pro mě je vstup Babiše do Mafry 11. září české žurnalistiky. Je to den, kdy si všichni pamatujeme, kde jsme byli, když se to stalo. Proto ten příměr k 11. září. No a potom se to bohužel všechno změnilo. Mediální svět v ČR je od té doby jiný. Svět je po 11. září také jiný.

Jak se ty změny začaly projevovat?

Uvedu příklad, který jsem zažil přímo s regionálními redakcemi. Agrofert a jeho manažeři do Mafry přivedli Babišův regionální týdeník 5+2, takové noviny zadarmo. A předseda představenstva Štěpán Košík začal tyto noviny slučovat s regionálními redakcemi MF DNES, což by nevadilo. Ale dělal to personálně, jako kdyby to byla žurnalistika na stejné úrovni. Prostě si nebyl schopen přiznat či analyzovat situaci. Přitom to bylo, jako když si koupíte prvoligový fotbalový klub a chcete ho z poloviny spojit s týmem z okresního přeboru, který jste do té doby vlastnil. Představte si, jak to působí, když chcete, aby v jednom týmu s prvoligovými hráči hráli půl na půl i ti z okresního přeboru. To je až směšné. Pár těch, co na tu vyšší úroveň bude stačit, můžete najít, ale nemůže to dělat půl na půl. Byl to střet dvou světů a firemních kultur. Právě s tímto výše popsaným rozdílem. Přitom Babiš si ty noviny, domnívám se, koupil právě proto, že to byla ta první liga.

V poslední době mají lidé poměrně spadeno právě na Českou televizi. Obviňují ji z nevyváženosti, z neobjektivity ve vztahu třeba k uprchlické krizi, dříve ještě k ukrajinské krizi. Jak tyto ohlasy hodnotíte, jak se k nim stavíte? Vyhraňujete se vůči nim, nebo je přijímáte?

Křik je teď díky sociálním sítím a tomu, že i marginální a extrémní hlasy lze propagandistickou prací vydávat za významné, víc slyšet. Je to podpořené tlakem proruské propagandy a tím, co oni do toho investují a dávají. Právě zesilování několika podivných hlasů na hlas jakoby většiny nebo na hlas výrazný je jedním z „technologických postupů“ této propagandy. Česká republika je bohužel zájmová sféra Ruska. Tudíž i ta kritika České televize, ta iracionální kritika z této strany, je mnohem více slyšet. A nabalují se k tomu různí ukřivděnci s různými i osobními motivy. Dobře o tom mluví veřejně v poslední době kolega Marek Wollner. On rozděluje dvě kritiky – jedna je věcná a profesionální, druhá propagandistická a iracionální. A té druhé je teď mnohem více. Nejde o to, že by vám řekli, že jste udělali špatnou reportáž, že jste si mohli vybrat někoho jiného, že jste to téma mohli uchopit nějak jinak, na něco jste zapomněli apod. To by byla věcná kritika. Tato propagandistická kritika, na kterou se ptáte, tu je potřeba odlišit. Ta používá ty velkohubé výrazy, jako je lež apod. Česká televize byl vždycky velký cíl zájmových skupin při různých politických rozkolísanostech. To jsme viděli za doby opoziční smlouvy, klausovské ODS a zažíváme to teď, za doby jakýchsi „proruských rejdů“. Právě v době oligarchizace médií a agresivity proruské propagandy je svobodná a objektivní Česká televize (ale také třeba Český rozhlas) velmi důležitá. Pokud by padla do spárů těchto zájmů i ČT, naše země se výrazně nachýlí k totalitě a na východ.

A co třeba incident, kdy na Klárově byli napadeni reportéři České televize?

Doba je vyhrocenější, a to se teď bohužel stává. Kolegové jsou na to připraveni a každý pracovník České televize je v osobním životě s tímto údělem čím dál více konfrontován. Agresivita společnosti je větší, je buzena strachem, uprchlickou krizí, tím, jak přikládá pod kotel Putin, ale bohužel i prezident Zeman a jeho podivné okolí.