Nejnovější

Utrpení v Osvětimi se dá srovnat pouze s utrpením v Osvětimi

Zdroj: pixabay

„Tohle je totalita! Jsme tu jak Židé v Osvětimi!“ Poslední měsíce bývá tento koncentrační tábor srovnávám s kde čím. Připomenout lze kupříkladu žluté židovské hvězdy s nápisem Neočkován, které používali demonstranti na protestech proti vládním nařízením. Bagatelizace lidského utrpení v koncentračních táborech může totiž být i důsledkem jejich romantizace.

Nemusí se jednat pouze o srovnávání s covidem-19. Řecká novinářka Elena Akrita přirovnala policejní brutalitu v Athénách s utrpením Židů v nechvalně proslulém polském táboře. Organizace StopAntisemitism.org se vůči tomuto prohlášení ohradila. „Jen připomínáme, že v Osvětimi zahynulo 1,5 milionu Židů. V koncentračním táboře trpěli hladem a zahynuli v plynových komorách. Nic se nevyrovná utrpění v Osvětimi. Kromě utrpení v Osvětimi.“

Karanténa není Terezín

A příklad známe i z Česka. Někteří demonstranti si na lednových protestech proti očkování na oblečení připnuli žlutou hvězdu s nápisem Neočkován. Hvězda připomínala Davidovu hvězdu s nápisem Jude, kterou za Protektorátu nosili Židé. Toto kontroverzní gesto vyvolalo mezi veřejností patřičnou vlnu nevole.

Reakce Židovské obce v Praze na sebe nenechala dlouho čekat. „Nikdo netrpí hladem, nikdo není ponižován, není mu zabaven majetek, může chodit do parku a přírody a nikdo nikoho nestěhuje do Terezína (…). Prosíme, nepoužívejte nášivky žlutých hvězd, urážíte oběti nacismu.“ Gesto odsoudil i izraelský velvyslanec v Praze Daniel Meron, který jej označil za ostudu a urážení obětí.

Osvětim se prodává, i když nejde o fakta

Bagatelizování utrpení Židů v koncentračních táborech může být následek špatné a hojně kritizované výuky moderních dějin, ale i romantizace Osvětimi, která se v posledních letech objevuje na knižních pultech. Kvalitní četba z prostředí druhé světové války může být důstojným suplováním výuky dějepisu, či posloužit jako rozšíření znalostí.

Ne každý spisovatel si ale dá práci s rešerší a výsledkem je kniha, která má sice označení bestseller, ve finále je však plná zkreslených informací. Například dílo novozélandské autorky Heather Morris Tatér z Osvětimi se vedle velkého úspěchu ze strany čtenářů stalo i terčem kritiky a zkoumání historiků.

Zamilovaný příběh slovenského Žida Laliho Sokolova zase kritizovala historička Wanda Witek – Malicka z výzkumného centra Státního muzea Auschwitz-Birkenau v časopise Memoria. Podle jejich slov by čtenáři neměli knihu brát jako zdroj poznání o realitě života v táboře. Historikům vadí hlavně to, že v knize je znázorněn volný pohyb vězňů mezi různými částmi tábora a kontakt mužů i žen, což rozhodně nebylo možné.

Češky naopak bodují

Naopak mezi nejvíce chválené knihy s motivem druhé světové války patří Hana přední české spisovatelky Aleny Morštajnové nebo Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové. Přestože jsou oba příběhy fiktivní, spisovatelky si daly na rešerších záležet a na výsledné podobě je to znát. Snad nejoblíbenější kniha mezi čtenáři válečné četby je autobiografická kniha Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby, který zde líčí své svědectví o útěku z Továrny na smrt.

Události, které se zde v minulém století staly, patří k nejhorším a nejkrutějším událostem, co historie lidstva poznala. Proto je důležité nezapomínat, k čemuž pomáhá projekt Příběhy našich sousedů pořádaný organizací Paměť národa. Samotná organizace se snaží o to, aby nastupující generace nezapomněla, co všechno zažili jejich prarodiče, a aby se už nikdy nic podobného neopakovalo.

Kristina Němcová (Články)
Studentka žurnalistiky na FF UPOL. Ač je jí dvacet, nikde jí bez občanky nenalejou. Má ráda kočky, Disney pohádky a politickou satiru.
Kontakt: Twitter

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*