Kontroverzní „nezisková“ organizace 4ocean mate zákazníky

Není to tak dávno, kdy se na sociálních sítích často zobrazovala reklama na „bracelet 4Ocean“ (náramek pro oceán). Společnost 4Ocean tyto náramky nabízela se slovy, že jsou z recyklovaného plastu vytaženého z moří a oceánů, a že jejich nákupem podpoříme úklid moří a pláží na Haiti, Bali, Filipínách i dalších místech. Jenže když výrobce řekne A, musí říct i B, což se v tomto případě nestalo. Financování i skutečná činnost společnosti budí velké rozpaky.

Později totiž vyšlo najevo, že náramky za 20 dolarů nejsou nic víc, než nejobyčejnější náramky z největšího čínského e-shopu Alibaba v ceně do jednoho dolaru za kus. O náramku vyrobeném z recyklátu na Bali, kde je jedna ze základen společnosti, tak vůbec nemůže být řeč. Naopak je to jen další zbytečně vyprodukovaný kus této látky, který může skončit v moři podobně, jako ty, proti kterým se jala tato společnost bojovat.

Obecně celé jejich financování je od začátku problematické. Firma se totiž vždy tvářila jako charita či nezisková organizace, jak poukazují i její zákazníci. Například na serveru BBB.org se v jednom komentáři objevilo následující. „Koupil jsem si jejich náramek, ale ten se po pár týdnech rozpadl. Navíc jsem si myslel, že podporuji neziskovku, ale oni nejsou charita!“

Kdyby ovšem 4ocean byla skutečně „neziskovkou“, tak by musela mít transparentní hospodaření. Jenže tato firma je „obyčejná“ společnost bez této povinnosti, a tudíž o skutečném toku peněz můžeme jen spekulovat. Některé jeho součásti jsou však veřejně dostupné a už na těchto několika příkladech můžeme vidět, jak to s financemi skutečně bylo.

Majitelé tajili, že berou plat

Jednou z takových nesrovnalostí je enormní množství peněz na reklamu. V období mezi květnem 2018 a říjnem 2019 byla 4ocean dokonce 14. největším předplatitelem reklamy na Facebooku. Utratila za ně přes 3 a půl milionu dolarů. Po započtení reklamy na Googlu a v televizi součet přesahuje 5 milionů dolarů.

Dalším „zvláštností“ je fakt, že si zakladatelé Andrew Cooper a Alex Schulze vypláceli pravidelnou mzdu. I když šlo jen 0,7 % výdělku, tak to zamlčovali.

Když se tak z celkové ceny odečtou náklady na náramek, balení, přepravu, oficiální výplatu dobrovolníkům a profesionálním uklízečům a reklamu, vše se rozdělí množstvím prodaných náramků, tak výdělek společnosti z každého přesahuje 50 %. Ten se ukládá na firemní, logicky netransparentní účet, ze kterého se přelévá neznámo kam. Přístup k němu však mají právě majitelé Cooper a Schulze.

Plasty z parkoviště

Velmi nejednoznačný je i oficiální slogan ve kterém deklarují, že odpad může být buď z oceánu nebo z pobřeží. Na serveru trustpilot.com navíc recenzent Allen Castro popsal svoji zkušenost z jedné z pláží, na které úklid probíhal. „Odpad nepocházel jen z oceánu a pláže. Sbírali ho i z parkoviště a jeho okolí. Nevidím na tom nic špatného, ale neměli by tvrdit, že [odpad] pochází jen z oceánu a jeho okolí.“

Chod společnosti je tak minimálně diskutabilní. Dokud majitelé svoje finance nezprůhlední, bude nad prospěchem pro životní prospěchem viset velký otazník a zmíněná fakta dobré úmysly příliš nenaznačují.