Učitel jako průvodce virtuální realitou. I takto může vypadat budoucí školství

Virtuální realita (VR) už si našla své místo v armádě, automobilových závodech Ford i simulátorech pro astronauty. Kdy přijde na řadu školství, bylo jen otázkou času.

„Vítejte ve Vzdělávání 2.0.“ Tak představuje svou myšlenku Immersive VR Education, společnost, která se věnuje vytváření edukačního materiálu na bázi virtuální reality.

Společnost vznikla v roce 2014 a záhy navázala spolupráci s prestižními světovými univerzitami – Oxford, University of New Haven ve Spojených státech nebo irskou Royal College of Surgeons in Ireland.

A jak funguje virtuální realita například v medicíně? Jedním z mnoha rysů multifunkčnosti virtuální reality je, že může pomocí snímání a animace vytvořit reálnou kopii objektu ve 3D, s níž je dokonce možné manipulovat.

„Komenský řekl: Vidím to, co se učím. A to platí i obráceně: Lépe chápu, co vidím. Statistiky ukazují, že pětasedmdesát procent lidí má senzorickou paměť. To, co nemůžou vzít do ruky, uchopit, pořádně prozkoumat, má spousta lidí problém pochopit,“ poznamenává Martin Kotek, ředitel Asociace virtuální a rozšířené reality AVRAR, na interaktivním semináři „Digitalizace ve vzdělání aneb Komenský by lajkoval“, který v květnu pořádalo Středočeské inovační centrum.

Chcete žákům ukázat, jak srdce pumpováním rozvádí krev do celého těla? A co kdybyste jim chtěli ukázat jen aortu? Případně nechat je srdce složit jako puzzle? To vše je možné.

Dnes jsem ve škole viděl velociraptora

V soukromé škole Alta Vista v San Franciscu se děti prochází mezi dinosaury nebo pomocí virtuální reality studují zemské vrstvy. Místní vedení využívá vzdělávací software společnosti Lifeliqe.

„Když děti přijdou domů ze školy a řeknou mamince nebo tatínkovi: ‚Dnes jsem byl ve škole inženýrem a spravoval Mezinárodní vesmírnou stanici,‘ rodiče jsou nadšení, že může jejich dítě pracovat s virtuální realitou,“ tvrdí „community shaman“ společnosti Martin Bukáček pro server IBM.com.

Lifeliqe má sídlo v pověstném Silicon Valley a je sesterskou společností českého start-upu Corinth, který má na kontě již více než 1000 vzdělávacích modelů z oblasti biologie, fyziky nebo kultury. Martin Bukáček je absolventem Masarykovy univerzity a byl také jedním z řečníků letošního setkání TEDx v Praze.

Nejdále jsou v Japonsku

Střední škola N High school v Japonsku jde ještě dál. Prakticky vše je tam virtuální. Od zahajovacího ceremoniálu, který většina studentů absolvovala na kilometry daleko od kampusu, po jednotlivé kurzy, které fungují v mnoha ohledech jako MOOC (Massive Opened Online Course).

Hodiny jsou studentům streamovány přes mobilní aplikaci a pro přímou komunikaci se spolužáky využívají jinou internetovou platformu. Každému studentovi je přidělen učitel, s nímž může učivo konzultovat přes telefon či email. Po každé hodině musí vypracovat práci, kterou vzápětí nafotí a přepošlou učiteli ke kontrole. Do školy se musí dostavit jen pět dní v celém roce, aby splnili požadavky ministerstva školství.

„Než abychom studenty učili, co známe, vnímáme roli dnešního učitele spíše jako koordinátora, který studentům předává instrukce, jak procházet weby a skládat informace do něčeho, co můžou sami předvést,“ říká pro server japantimes.co.jp ředitel a zakladatel školy Hirokazu Okuhira. Navazuje tak na koncepci „SOLE“ (Self-Organised-Learning-Enviroment – Samo-Organizované-Učící-Prostředí), kterou představil indický odborník na vzdělávání Sugata Mitra.

První pokusy i na českých školách

Abychom se však ve škole setkali s virtuální realitou, nemusíme nutně překročit hranice České republiky. Před necelými dvěma měsíci otevřela Laboratoř virtuální reality i Smíchovská střední průmyslová škola. Její studenti už s virtuální realitou koketovali dříve, když vytvořili model koncentračních táborů v Osvětimi.

Projekt vznikl z iniciativy studentů, které ředitel SSPŠ Radko Sáblík požádal, aby mu pomohli s technickými výkresy do knihy o holokaustu. Asi šedesát studentů se rozhodlo, že vymodeluje Auschwitz a Birkenau ve virtuální realitě.

„Zjistili jsme, že tam máme obrovský potenciál studentů, kteří mohou tvořit něco, co v té virtuální realitě není – její obsah,“ říká absolvent smíchovské průmyslovky Michael Kalista, který svou školu představoval na interaktivním semináři SIC. Škola se nadále plánuje zabývat vývojem VR obsahů, které by podporovaly vzdělávací činnost.

Výzkumy můžete spočítat na jedné ruce

S každou novou technologií přicházejí právoplatné obavy. Co se týče virtuální reality, experti se shodují hlavně na nedostatku výzkumů. A ty, které již existují, se zabývají hlavně dospělými. „Moc toho zkrátka o VR a dětech nevíme. Množství studií, které by se zabývaly problémem kognitivního vývoje můžete spočítat na jedné ruce,“ stěžuje si Jeremy Bailenson, zakladatel Virtual Human Interaction Lab na Standfordově univerzitě, kde sám lidské vnímání virtuální reality studuje.

Přesto web CNN už na konci loňského roku před několika aspekty virtuální reality varoval. Jedná se především o dopady virtuální reality na lidský zrak, prostorové vnímání, rozvoj paměti a výskyt pornografického či násilného obsahu.

Všechny tyto obavy byly ze strany rodičů potvrzeny ve zprávě vědců ze Standfordovy univerzity a týmu z Common Sense Media. Ta však zároveň uvedla, že navzdory těmto obavám má již každý pátý Američan tuto technologii v domácnosti a 62 % amerických rodičů je přesvědčena o tom, že napomůže vzdělávání jejich dětí.