REPORTÁŽ: Severní Kypr – krásná příroda, pláže bez turistů, ale také ponurá města duchů

Severní Kypr nebo také Severokyperská turecká republika je podle některých posledním kouskem panenského středomoří. Mezinárodně neuznávaný stát, který se spolu s jižní částí ostrova nachází jižně od Turecka, nabízí klid a pohodu, nedotčenou přírodu, ale také vybydlené oblasti, které ukazují krutou historii tohoto opravdu zajímavého místa. 

Let z Česka na Kypr trvá přibližně tři hodiny. Pro mnohé může být zarážející mezipřistání v Antalyi v Turecku z důvodu dočerpání paliva a výměny celé posádky za novou. Ta pak stejným letadlem pokračuje pouhých dvacet minut na letiště Ercan.

Důvodem mezipřistání jsou pravidla Evropské unie, která, stejně jako téměř celý svět, nezávislost severního Kypru neuznává. Jediným státem, který dnes tzv. Severokyperskou tureckou republiku uznává, je pouze Turecko. A jsou to právě pouze turečtí piloti, kteří mají tento „stát“ zanesený v mapách odděleně od zbytku ostrova.

Kypr je oficiálně od roku 1983 rozdělen na severní tureckou část a jižní řeckou část. Tomuto rozdělení předcházel puč kyperských Řeků z roku 1974, jehož cílem bylo svržení tehdejší vlády. Následovala invaze tureckého vojska, které zde měla turecká vláda poslat za účelem ochrany tureckého kyperského obyvatelstva. Toto vojsko se zde nachází dodnes.

Pozůstatky britské nadvlády

Po příletu na Kypr nás čeká přeprava na hotel v blízkosti města Famagusta. Při tom od delegátky získáváme základní informace. Voda je pro nás nepitná a je dopravována na ostrov speciálním potrubím z Turecka, protože Kypr nemá vlastní zdroj pitné vody. Hlavní měnou je turecká lira, ale je zde možné platit jak eurem, tak také librou. Díky bezdaňovému systému je zde opravdu levně, čehož je možné si všimnout hned v prvním obchodě.

V důsledku stoleté britské nadvlády nad ostrovem, se zde stále jezdí vlevo, což patrně zaznamenáte hned při první jízdě autobusem. Kromě toho zde po Britech zůstaly také jejich zásuvky.

Náš hotel není úplně tak klasické turistické letovisko. Je určen spíše pro rodiny s dětmi nebo lidi, kteří příliš nemusejí hlučené večírky. Pláž se nachází hned pár metrů od areálu. Voda je příjemně teplá a člověk v ní může tu a tam vidět i pár rybiček. Žádné barevné korály však nečekejte.

Při cestách po severní části ostrova jsou téměř všude vidět odpadky, vraky aut nebo rozbořené domy.  To vše, jako důsledek invaze turecké armády z roku 1974. Na druhou stranu je zde dnes, právě díky turecké armádě, prakticky nulová kriminalita. Pokud něco ztratíte, vždy vám to vrátí a ani by je nenapadlo cokoliv vzít. Možná ze strachu, možná ze slušnosti.

Na tureckou přítomnost na ostrově upozorňují také podivné nápisy a turecké vlajky, z nichž některé dokonce v noci svítí. Ty mají dát jasně najevo, že tato část ostrova je spolu s Tureckem zajedno. Současně je zakázáno fotit vojáky a příslušníky policie. Když byste se o to pokusili, mohli byste i skončit za mřížemi.

Nikósie: Starbucks až po pasové kontrole

Výlet do hlavního, a také největšího města Kypru Nikósie je dobrou volbou. Nikósie (resp. Lefkósie) je zajímavá především tím, že se zde nachází tzv. Zelená linie. Ta prostupuje od 70. let celým ostrovem a rozděluje jeho jižní a severní část. V hlavním městě pak prochází přímo uprostřed jedné ulice, kde může člověk po důkladné pasové kontrole projít na druhou stranu a okusit tak i jižní, řeckou část.

Jak na vlastní kůži zjišťujeme severní Nikósie se od jižní opravdu dost liší. Na turecké části jsou  prodejny šperků a mobilních telefonů, restaurace s kebabem (pozor, kebab je maso na špízu, pokud chcete opravdový kebab, tak musíte obsluze říct döner, pozn. red.), kasina nebo kopie drahých světových značek.

Od místních je možné si zakoupit domácí čaje, mýdlo, výrobky z olivového oleje anebo dovážené sladkosti z Turecka. KFC či Starbucks zde však nenajdete. Za nimi musíte do řecké části ostrova.

Mezi nejznámější dochované památky města patří mešita Selimiye. Vznikla velmi rychle přestavbou gotické katedrály, takže se na průčelí nachází postavy svatých, které by tam dle Islámu být neměly. Dovnitř se může vstoupit pouze naboso, ženy se pak musejí také zahalit. Za návštěvu však mešita rozhodně stojí.

V Nikósii je také škoda neochutnat místní specialitu – zmrzlinu z kozího mléka, která chutnala opravdu zvláštně a doma se s ní patrně nesetkáte.

Obecně je zde ale kuchyně velmi rozmanitá, zdravá a hlavně chutná. Kypřané jedí především ovoce a zeleninu. Vyrábějí si sýry z kozího mléka, zákusky mají sladké a vždy polité medem nebo nějakou omáčkou. Masa však v jejich jídelníčku příliš nenajdete.

Kyperští Turci a Řekové, jde to i společně

Milovníci zvířat by neměli vynechat také návštěvu poloostrova Karpaz, což je protáhlý výběžek na severovýchodě ostrova. Kromě písečných pláží a horského pásma Kyrenia, jsou zde polodivocí oslíci, kteří pro mrkev udělají téměř cokoliv.

Jako všude po ostrově, i zde se dostanete pohodlně autobusem. Nejprve navštěvujeme tržnici v horách, kde se prodávají všechny možné turistické předměty, ale také čerstvá šťáva z granátových jablek a pomerančů, které na Kypru rostou snad všude.

Pokračujeme do městečka Dipkarpaz, ve kterém společně žijí kyperští Řekové a kyperští Turci. Tam je na jednom místě mešita i křesťanský kostel a nikdo si z toho hlavu nedělá.

Navštěvujeme místní restauraci na pláži a jedeme směrem ke klášteru Apoštola Ondřeje, což je nejvýznamnější poutní místo řeckých Kypřanů v severní části ostrova a zároveň nejvýchodněji položená stavba na ostrově. 

Poslední destinací je jedna z nejkrásnějších pláží na světě – Golden Beach, která nás oslňuje svojí jednoduchostí a krásou. Zajímavostí je, že se zde líhnou karety a až na plážový bar je zde téměř nedotčená příroda.

Severní Kypr bude zkrátka i pro náročnější cestovatele bezpochyby nezapomenutelný zážitek. Jiná kultura a smysl přemýšlení, panenská příroda, ale také historie, která jde z celého ostrova cítit.