Smějí se Pařížané smát?

Dva dny uplynuly od děsivého útoku v Paříži, při kterém skupina teroristů připravila o život přes 120 nevinných. Svět reaguje různě. Významné budovy se halí do trikolory. Řeší se, jak to Islámskému státu, který útoky organizoval, vrátit a Češi vedou důležitou debatu. Proč jsou dementi ti, co si dali trikoloru na Facebook? A mohou se vůbec Pařížané smát?

My Češi máme patent na rozum. Ostatně díky tomu vznikl i Houpací Osel a tento článek. Zatímco svět drží pietu za mrtvé, rozhořela se na českém Facebooku ohromná diskuze. Značná část uživatelů využila aplikaci, která umožňuje zahalit profilový obrázek do barev francouzské trikolory. Důvodů je mnoho. Někomu se to líbí, jinému se skryjí uhry, které nevyretušoval, další skupina dává najevo, že soucítí s rodinami obětí pařížské střelby. Vůči poslední skupině se poměrně výrazně vymezila další část uživatelů sociálních sítí. Napadají především stádovost, argumenty zakládají na faktu, že pouze Ježíš vrátil mrtvého k životu a trikolora na profilovce není Ježíš. Dále narážíme na skupinku těch, kteří jdou o něco více do hloubky a přinutí nejednoho k zamyšlení.

Denně ve světě umírají stovky lidí. Ostatně podobné činy vyhánějí celou řadu lidí z domovů a vedou jejich kroky do Evropy. Když dojde k takovému útoku, málokdo hne brvou, ačkoliv se jedná o stejné lidské bytosti a jejich rodiny truchlí nad ztrátou příbuzných stejně hluboce jako ve Francii. Ano, tento argument je skutečně závažný a nesmí zůstat nepovšimnutým. Poukazuje na velké farizejství nás Evropanů, žijících v představě, že jsme něco víc než ostatní svět a utrpení řekněme syrské matky nad ztrátou syna musíme vynásobit třikrát, abychom se přiblížili žalu matky francouzské. Nelze rozporovat, že v mnoha lidech je takový pocit latentní a často neúmyslný. Možná ho v nás vytváří představa, že k podobným útokům jinde dochází tak často, že se vlastně stávají pro místní rutinou. Prostě jdou ráno do práce a přemýšlejí, koho asi zastřelí dnes, dají si kafe a možná někdy přicházejí domů s určitým pocitem smutku, protože nikdo nezemřel. Právě jsem vykreslil naše vnímaní cizích kultur ad absurdum, ale použijme jej jako ilustraci. Proč?

Bagetou proti teroru

Protože Facebook zaplavily fotky vysmátých Francouzů, kteří v neděli zaplavili pařížské restaurace a kavárny, jako by se nic nestalo.  Chtějí tak demonstrovat teroristům, že se jich nebojí a nikdy se nevzdají kafe a bagety. Život plyne dál, a to přesto, že se jedná již o druhý podobný útok v letošním roce. Mohlo by se na chvíli zdát, že atmosféra strachu by tak nějak logičtěji odpovídala dané situaci, ale zároveň nám zdravý rozum říká, abychom nedopřáli teroristům tu radost. Ostatně, jejich primárním cílem vždy bylo vyvolání strachu.

Zda se jim to povedlo, to nelze přesně říci. Možná přímo ne ve Francii, ale zdá se, že se Češi urvali ze řetězu a ničemu nepomáhají ani média. Například CNN přinášela celou dlouhou noc z 13. na 14. v přímém přenosu, čehož využila i Česká televize. Twitter jel na plné pecky, významným zdrojem informací pro českou twitterovou komunitu se stal Filip Horký. Mohli jsme sledovat, jak se poklidný páteční večer, synonym evropského blahobytu, přímo před našimi zraky zcela topí v krvavé lázni. Dokonce si v danou chvíli nikdo netroufl dělat srandu z francouzských ozbrojených složek, a to už něco znamená.

Kombinace šoku a silného mediálního tlaku umocnila tíživou atmosféru. Toto považuji za první impuls, který vedl k použití trikolorové aplikace. Nutno říct, že Facebook ji vytvořil během pár hodin, což pro některé působí jako těžký hyenismus, avšak zároveň modrá síť přinesla i aplikaci, díky které mohli lidé v oblastech útoků dávat svým blízkým vědět, že jsou v pořádku.

Nesuďme kvůli pietě

Rád bych se vrátil k původnímu sporu. Představuje trikolora pouze naše pokrytectví? Podle mého úhlu pohledu nikoliv. Ano, na profilových obrázcích se neohřeje dlouho, někteří si ji přidali, protože je to cool právě teď, ale za pár dní už si nevzpomenou, co se vlastně stalo, a jiní to vzali jako náhradu místo zapálení svíčky u francouzské ambasády. Hlavní myšlenkou tohoto davu je pieta a taková myšlenka má v naší kultuře své místo. Pokud si někdo nedal trikoloru a píše o tom statusy, stává se v danou chvíli součástí dalšího davu, který se ocitá na úrovni konvičkovců při běžných diskuzích. Jejich argument je totiž jednoduchý… “Mám srdce a city, ALE …”, co následuje jsem shrnul výše, včetně toho, že některým argumentům se nedá odporovat. Otázka vyjádření soustrasti by se vůbec neměla dostat do veřejné diskuze jako kontroverzní téma. Pokud z nějakého důvodu nesouhlasíme s trikolorou, ponechme si argumenty pro sebe, alespoň na čas. Nikdo nechodí na pohřeb, aby vykládal smutečním hostům o všech paradoxech, které se týkají smrti jejich příbuzného. Pochopitelně, nesmíme zapomínat na utrpení lidských bytostí po celém světě, předpokládám, že si nebudeme barvit profilové obrázky pořád dokola podle toho, kde umírali lidé. Ale nekritizujme ty, kteří projevují lítost.