Duhové rodiny chtějí být na úrovni těch heterosexuálních. Co jim ještě stojí v cestě?

Manželství pro páry stejného pohlaví je předmětem dlouho trvající debaty. Ta vzbuzuje emoce mezi politiky i zbytkem veřejnosti. Co je pro jednoho podmínka pro důstojný život, jiní vnímají jako rozklad tradičních hodnot. Manželství pro všechny není jen kulturní otázka, ale i právní. V tomto případě názory na určitou skupinu obyvatel ovlivňují zákony a naopak.

Česká republika je jednou ze zemí, kde musí členové LGBT komunity překonávat i překážky nastavené právním systémem. Jednou z nich je nemožnost stejnopohlavních párů uzavírat manželství. Pokud chtějí svůj svazek stvrdit oficiálně, nabízí se možnost registrovaného partnerství. To se ale z právního hlediska od manželství zásadně liší.

Není to jen hra se slovy

Mezi takové nerovnosti patří například to, že partneři nemají nárok na společné jmění nebo jim v případě úmrtí partnera není přiznán vdovecký důchod. Značné problémy vznikají také v ohledu péče o dítě. To si totiž pár nemůže společně adoptovat. Není možné ani osvojení dítěte druhého partnera. Oba rodiče navíc nemají přístup ke zdravotním informacím potomka.

To je důvod, proč se řada politiků i lidskoprávních aktivistů ze zmíněných institucí snaží o narovnání rozdílů. V České republice se o manželství pro všechny zasazuje spolek Jsme fér.

Právnička Adéla Horáková, která s iniciativou spolupracuje, vysvětluje, proč je podle ní manželství pro všechny důležité. „Láska je jenom jedna a bereme se z lásky. Navíc je to hodnota demokratických zemí, mezi které se chceme řadit. Třetí důvod je postavení dětí žijících v duhových rodinách. Nemáme tu jen dvě kategorie párů, ale i dvě kategorie dětí. Děti, které vyrůstají v heterosexuálních vztazích, mají různé právní jistoty. Děti, které mají dvě mámy, nebo dva táty, takové jistoty nemají,“ uvedl Horáková pro Houpacího osla.

Na právní ošetření rodin osob stejného pohlaví naráží i senátorka a členka podvýboru pro rodinu Adéla Šípová: „Jde mi o to, aby práva a povinnosti partnerů v homosexuálních i heterosexuálních vztazích byly stejné. Pokud přiznáváme práva a povinnosti heterosexuálním párům v nějakém rozsahu, je důležité, aby homosexuální páry měly stejná pravidla,“ řekla pro naší redakci.

Marginální problém, nebo rozbuška v pětikoalici?

S tím ale řada politiků nesouhlasí. Například premiér Petr Fiala ve své knize uvedl, že nevěří, že by osoby stejného pohlaví mohly tvořit rodinu, která se rovná té „přirozené”. Zároveň ale uvedl, že jde podle něj čistě o hodnotovou volbu a nechystá se nijak bránit svým spolustraníkům v jiném názoru.

Razantnější postoj zaujala KDU-ČSL. Její předseda Marian Jurečka před parlamentními volbami naznačil, že pokud by se jedna ze stran koalice snažila manželství pro všechny prosadit, mohlo by to vést k vystoupení lidovců z vlády. Na současný postoj Jurečky nebylo možné se zeptat.

Dvacet let boje za manželství

Boj za práva queer osob na přelomu století dospěl k prvním uznaným stejnopohlavním sňatkům. První zemí na světě, kde byl tento druh sňatku uznán, bylo v roce 2001 Nizozemsko. Od té doby tuto možnost dostaly páry v 34 zemích světa. Ty se nacházejí převážně v západní Evropě. Dále se jedná například o Spojené státy americké, Uruguay nebo Jihoafrickou republiku.

V České Republice se debata o rovných právech queer osob znovu dostala do poslanecké sněmovny. Poslanci odmítli zamítnutí návrhu na stejnopohlavní manželství a návrh se tak 29.6. na čtvrtý pokus podařilo dostat do druhého čtení. Nakonec ve prospěch homosexuálních párů hlasovalo 68 poslanců. Znovu s ním se do druhého čtení posunul i protinávrh spočívající v zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy. Ten měl podporu 86 hlasujících.

Manželství pro všechny je dlouhodobě předmětem sporu mezi konzervativní a progresivnější částí politiků a značně emoční argumenty nechyběly ani nyní. „U nás na jihu Čech je hovězí vždy hovězí, kuřecí je kuřecí a manželství bude vždycky svazkem muže a ženy,“ prohlásil lidovec Šimon Heller. Člen SPD Jan Síla si přisadil s teoriemi o eugenice a adopcích dětí dvěma pedofily. Na straně obhájců manželství pro všechny se naopak našlo několik poslanců, kteří se sami hlásí k LGBT komunitě a téma je tak pro ně osobní.

Nejblíže měla poslanecká sněmovna ke schválení rovných manželství v roce 2021. V minulém volebním období se návrh dostal do druhého čtení. Jak pro Houpacího osla popisuje Jakub Elliot Míl ze spolku Mater Nostra, pro návrh se nakonec nenašel dostatek hlasů. Shoda panovala mezi zúčastněnými poslanci za Piráty, SPD a KDU-ČSL. V případě první strany ve prospěch manželství pro všechny, ve dvou zbývajících naopak proti. Poslanci ostatních stran se svými spolustraníky názorově jednotní nebyli.

Společně s tímto se ve sněmovně projednával ještě jiný návrh také zaměřený na manželství. Skupina poslanců z několika stran předložila návrh, který by zakotvil manželství jako svazek muže a ženy v ústavě. Ani tento návrh však neuspěl. Míl však upozorňuje, že stejný návrh se do sněmovny znovu vrátil v létě 2022. „Obecně považuji podobné návrhy pouze za snahu blokovat diskuzi o tom podstatném, o zrovnoprávnění. Ve skutečnosti jejich argumentace za tradiční rodinu vede k upírání práv druhých. Manželství pro všechny však rozvoji naší společnosti může jen přispět a žádnou hrozbu pro rodiny heterosexuálů nepředstavuje, ba naopak,“ říká Míl. Také dodal, že věří, že ke schválení nedojde.

Řešením podle něj ale není ani snaha zakotvit do ústavy opak, tedy manželství pro všechny. Mimo jiné by to bylo náročnější z technického hlediska. Sněmovnou totiž změna občanského zákoníku může projít už za podpory prosté většiny poslanců. Pro změnu ústavního zákona musí návrh podpořit tři pětiny přítomných.

Co bude dál?

Podle Míla se tématu v posledních měsících věnuje větší pozornost. To částečně přičítá i šoku, který vyvolala tragická událost v bratislavském baru Tepláreň na podzim minulého roku. Podstatná je podle něj i skutečnost, že se za manželství pro všechny postavil nový prezident Petr Pavel. Jeho pravomoci mu sice neumožňují do jednání příliš zasahovat, ale v symbolickém měřítku jde o posun vůči názorům bývalého prezidenta Miloše Zemana. Ten prohlásil, že je připraven zákon vetovat. „Mnoho poslanců nám říkalo, že vědomí, že na konci hlasování bude prezidentské veto, bylo demotivující. Hlasování tak teď nic nebrání,“ doplňuje Horáková. Důvod, proč se jednání o manželství pro všechny protahuje, jsou snahy odpůrců, aby se o něm vůbec nehlasovalo.

Jako problematickou vnímá Adéla Šípová i účast Aliance pro rodinu v poradních orgánech ministerstev. Tam podle ní hrozí, že se budou snažit omezit rámcové postoje vlády ke směrnicím přicházejícím z Evropské unie.  Upozorňuje ale i na konzervativnost samotných politiků. Například podvýbor pro rodinu, jehož je součástí, má podle ní konzervativní až středověké názory.

Rodinná politika sice do pravomocí Evropské unie nepadá, Míl ale upozorňuje na to, že se do popředí dostávají práva osob, které v Evropské unii využívají svobody pohybu. To znamená způsob, jakým se jednotlivé členské země bez možnosti manželství pro všechny staví k rodinám, které nabyly práva v jiné zemi. V této problematice má Evropská unie legislativní i osvětové prostředky v rámci boje proti diskriminaci. Česká republika momentálně manželství stejnopohlavních párů uzavřených v zahraničí neuznává. „Pokud se vezmete v Německu, v Drážďanech jste manželé, ale o hodinu později za hranicemi už pravomoci spojené s manželstvím nemáte,“ říká Horáková.

Manželství nebo manmanství? Je to i o dětech

Předmětem četných slovních přestřelek mezi politiky i veřejností na internetu je samotné slovo manželství. To podle mnohých patří právě ke svazku muže a ženy. Lze se tak setkat s názorem, že je potřeba narovnat práva registrovaných partnerů a manželů, stejný název ale nedává smysl. Horáková upozorňuje na to, že v podobných kompromisních návrzích často chybí právě pro řadu rodin důležité právní ukotvení vztahů vůči společným dětem.

Rodičovská práva jsou ostatně to, co část společnosti od podpory manželství pro všechny odrazuje. Pozornost vzbudil například výrok Tomia Okamury, který uvedl, že pokud by měl být v dětství adoptován dvěma muži, radši by skočil z okna. Část odpůrců také argumentuje strachem z obchodu s dětmi nebo narušením práv dítěte. Marian Jurečka v rozhovoru pro Prostor X uvedl, že dítě má právo na otce a matku. „Není to tak, že by jim manželství pro všechny tohle právo bralo,“ oponuje Horáková, „už dnes máme rodiče, kteří nejsou biologičtí. Máme i asistovanou reprodukci, kterou využívá spousta heterosexuálních párů. Všechny tyto případy máme ošetřené. To by úplně stejně mohlo dopadat i na nebiologické děti homosexuálních párů.“

Šípová navíc nesouhlasí, že by byla adopce dětí homosexuály natolik zásadní překážka. „Ze zkušenosti s komunikací s veřejností mám pocit, že s tím většina lidí problém nemá. Je to spíše dáno tím, že politici neodrážejí názorové složení občanů. Jsou spíše konzervativnější než jejich voliči.“ Tvrzení podporují i průzkumy, ze kterých vyplývá, že pro uzákonění stejnopohlavních sňatků je 66% veřejnosti.