Není příjemné, když se věnujete cosplayi a lidé si myslí, že jste přinejmenším sexuální pracovník

Germia je talentovaná česká cosplayerka a býválá profesionální
e-sportovkyně, která se těší velkému úspěchu jak u nás, tak v zahraničí. S Cosplayem začala v roce 2015. Na cosplayi ji zaujala krása kostýmů a možnost se kreativně vyřádit. V rozhovoru nám například pověděla, jak se dostala ke cosplayi, jak se dá cosplayem uživit, nebo jaké je dělat cosplay s malinkým dítětem. Zeptali jsme se i na její názor na trend obnažování se v cosplayi a zda zažila nevhodné chování na akcích.

Jak jste se ke cosplayi dostala?  Hádám, že na to měla dopad vaše záliba ve hraní videoher?

To hádáte správně. Bylo to hlavně přes videohry. Když jsem byla malá, občas jsme s bratrem hráli na starém počítači hry v ložnici rodičů. Moc se mi to líbilo, přišlo mi to jako krásné trávení volného času. Člověk zažíval zase něco jiného. Díky tomu jsem se dostala k herním klanům a k profesionálnímu hraní, potom do profesionálního týmu, kde jsem působila docela dlouho.

S týmem jsme jezdili hrát na LAN party a různé herní akce, kde se právě objevovali i cosplayeři. Jejich kostýmy se mi moc líbily a říkala jsem si, že tohle bych určitě také zvládla. Vždycky jsem byla kreativní, tak jsem to prostě zkusila a lidem se to líbilo. Hned na první akci jsem vyhrála cosplay soutěž, a tak se to rychle rozjelo.

Dělala jste i nějakou těhotnou postavu?

Teď jsem dělala Morticiu Adamsovou a v minulém těhotenství jsem si hrála s příběhem Zaklínače, kde si Yennefer přála otěhotnět. To jsem jí splnila aspoň tím cosplayem.

Je pro vás pocitově cosplay stále koníčkem, nebo už je to spíše práce?

V jednu dobu to byla moje práce na plný úvazek, než přišel covid, potom to bohužel už dále nešlo. Ty organizační věci kolem cosplaye jsou pro mě spíše práce, ale vyrábění kostýmů jsem vždy brala jako koníček. Cosplay mě stále baví, ale je problém, že oproti například malování figurek a vyrábění drobností potřebujete pro vyrábění cosplaye obrovský prostor.

Hádám, že mateřství Vám také nedovoluje trávit cosplayem moc času.

Mateřství to velmi ztěžuje. Často jsem si na práce vyhradila například celý den, zabrala se do toho a myšlenky mi šly jedním proudem. Teď, když mám třeba hodinu volného času, tak si nestihnu ani připravit náčiní, natož něco udělat.

Jakými způsoby se dá živit cosplayem?

Pokud by se člověk chtěl zaměřit jen na Českou republiku, tak se tím uživit nedá, jen jako přivýdělek. S cosplayem musí člověk myslet globálně, protože komunita v Česku není zase tak velká.

Cosplayem se můžete živit například jako propmaker, tedy člověk, který na zakázku vyrábí rekvizity, kostýmy a doplňky k nim. Spousta cosplayerů se tímto směrem vydá, prodávají své výrobky například na ETSY (americký obchod zaměřený na ručně vyráběné předměty a řemeslné potřeby pozn.red.). Pokud mají dobrý nápad a hezkou práci, dokážou se tím uživit a je úplně jedno, jestli jsou z České republiky.

Pak jsou lidé, kteří se živí tím, čím jsem se v podstatě živila já. Získala jsem si určité jméno na cosplayerské scéně, díky tomu jsem byla zvána na různé cosplayerské akce. Na nich jsem dělala například porotce, přednášela a podobně. Akce jako Comic Cony, nebo různé festivaly si mě zvaly jako hosta. Tím jsem si vydělávala, byl to můj hlavní příjem. Do toho mohou mít cosplayeři vedlejší příjem, například dělají placené tutoriály a návody, píší a prodávají knihy, jsou zváni na akce jako typ hostesky a podobně.

Třetí způsob je, že můžete být prostě influencer. Tvořit obsah na sociální sítě, získat followery a díky síle sociálních sítí promovat produkty a služby za finanční odměnu. Dále se dá vydělávat také výhrami v soutěžích – některé soutěže jsou štědřejší než jiné. Na evropské úrovni se finanční odměny pohybují až k tisíci euro za první místo.

Sexy cosplay

Chci, aby moji rodiče mohli svým přátelům ukázat moje fotky, aniž by se styděli.

Poměrně hodně cosplayerek teď dělá odvážné kostýmy, které připomínají spíše modelky z Playboye, kdy se klade větší důraz na tělo než kostým. Pozorujete tento trend?

Občas se tomu říká i „Lewdcosplay“ (Lewd – obscénní, nebo nemravný pozn. red.) nebo „NSFW verze cosplaye“. (Not safe for work = není vhodné do práce – například lechtivý obsah, na který se člověk nemá dívat na veřejnosti pozn. red.)

Co se týče ukazování těla v cosplayi, tak je na jednu stranu pravda, že každý cosplayer je vlastně tak trochu model svého kostýmu. Jsou soutěže, kde se říká, že se nikdy nehodnotí tvar těla soutěžícího. Já si ale myslím, že u některých postav na tom záleží dost. Když na soutěži někdo například cosplayuje Roadhoga z Overwatche, který má velké tělo, tak se vám to i podvědomě třeba líbí více, když ho cosplayuje někdo veliký než někdo štíhlý. Obráceně to funguje stejně.

Každopádně chápu, jak to myslíte a rozhodně záleží na volbě samotného kostýmu a vědomém rozhodnutí daného cosplayera, kolik svého těla se rozhodne ukázat. Někteří cosplayeři či přímo samotné cosplaye kladou velký důraz na tělo a mnoho cosplayerů má na tomto konceptu založený celý byznys.

Berete tento lewd cosplay jako stejnou formu cosplaye jako děláte Vy?

Je to opravdu složité téma, nikoho nelze vylučovat z cosplay komunity za to, kolik svého těla se v daném cosplayi rozhodne ukázat. Nějaká pravidla kolem cosplaye jsou – například nelze na některé akce přijít nahý nebo polonahý. Ale rozhodně vám nikdo nemůže zabránit v tom se trochu více se odhalit a udělat vyzývavější focení a content na sociální sítě. Ruku na srdce, všichni nejznámější cosplayeři vždycky ukazují alespoň částečně to, jak jsou stavěni, ať už ženy nebo muži.

Když se podíváte na mužské cosplayery, tak například Maul Cosplay dělá úžasné cosplaye, jak zahalené, tak i odhalenější. Třeba Zaklínač v medvědí zbroji a Zaklínač ve vaně. Dále velmi známý cosplayer Taryn dělá často cosplaye, které mají horní část těla odhalenou, nebo postavy které jsou prostě sexy odhalení muži.

Říkám schválně mužské cosplayery, protože si všichni myslí, že to dělají jen ženy, ale není to tak. Prostě pokud chcete být opravdu velmi úspěšní, tak to chce na sobě a svém těle pracovat. Protože nikdo, kdo, řekněme, není atraktivní, nakonec není super slavný. Tak to bohužel je.

Jaké jsou tedy hlavní rozdíly?

Za mě je však velký rozdíl v řemeslném cosplayi, takzvaném craftsmanship, který lidé dělají, aby byl co nejvěrnější. A v obsahu, kdy třeba ženy, které mají Onlyfans, si vezmou na sebe zaječí ouška a říkají, že jsou Judy ze Zootropolis. Přitom na sobě mají jen uši. Tento obsah moc nedokážu ocenit.

Na druhou stranu, pokud se daná postava ve hře objeví ve spodním prádle a cosplayer si dá záležet na tom, aby byl cosplay věrný předloze, je mi tento přístup mnohem více sympatický. Co však velmi odmítám, jsou například postavy, které by se sexualizovat neměly a přijde mi to až někdy na hlavu, že to někdo dělá. Například dětské postavy, případně zvířata. Záleží velmi na kontextu a fandomu, ale asi by nějaké hranice slušnosti měly být.

Cosplay nemá hranice, takže člověk nemůže říct, že něco není cosplay. Můžete mít například Xenu v plavkách nebo Xenu, jak by se oblékala v moderní době třeba do hospody. To všechno je cosplay, takže vylučovat z toho právě sexy cosplaye by asi nebylo zcela fér.

Opravdu cosplay nemá hranice? Sama jste řekla, že nějaká pravidla existují.

Má a ty hranice určuje sama komunita, pravidla sociálních sítí a pravidla návštěvy akcí a conů. Pokud cosplayer dostane negativní zpětnou vazbu od svých fanoušků a komunity za cosplay, který vytvořil, formují se tak hranice toho, co může, nebo nemůže člověk dělat. Ale fixní hranice úplně nejsou.

Toto téma je velmi ožehavé, protože mnoho cosplayerů soustředících se na craftsmanship, nejsou vždy rádi, jak je v dnešní době cosplay vnímám. Právě kvůli množství a oblíbenosti lewd cosplayů. Není příjemné, když po oznámení, že se živíte cosplayem, si mnoho lidí myslí, že jste přinejmenším sexuální pracovník, dokud jim neukážete nějaké příklady své práce.

Myslíte, že k tomuto sexualizovanému cosplayi tlačí finanční stránka věci?

Stoprocentně. Když chcete dělat cosplay můžete se vydat dvěma cestami. A teď to nemyslím nijak zle, rozhodně tím nechci někoho urážet.

Jedna cesta je pracovat na svých kostýmech, chodit na soutěže a cony, psát tutoriály, budovat si značku, snažit se dělat co nejvíc, co nejlépe.

Druhá cesta je založit si Patreon, For fans a další platformy, kde mohu získávat peníze od fanoušků. Můžu tam prezentovat i koupené cosplaye, to vůbec nevadí. Měsíčně tam nafotíte odhalené, nebo částečně odhalené cosplay fotky a svým fanouškům tak dáte určitý obsah, který zrovna chtějí.

Toto jsou oba způsoby, jak se může člověk cosplayem proslavit. Já se vždy snažila jít tou první cestou, která se může zdát těžší. V dnešní době je ten trh ovšem tak přesycený, že člověk, který se vydá tou zdánlivě lehčí cestou k tomu hezkému tělu a cosplayům, musí být opravdu hodně aktivní a mít velmi dobré nápady, aby vyčníval z davu.

Někteří úspěšní cosplayeři dokážou tyto dvě cesty spojovat. Ale je to těžká práce a je složité vychytat ten správný balanc.

Cítíte sama tlak vydat se cestou lechtivého cosplaye?

Určitý tlak tam vždycky je, protože spousta postav, které by se vám třeba líbily, jsou již v té samotné hře polonahé. Takže buď jste ve výsledku polonazí, nebo si vybíráte jiné verze cosplaye. Nebo zcela jiné postavy.

Když jsem například měla kostým s výstřihem, byli z toho všichni unešení. Reagovali dost rozdílně než na mou jinou práci, i když se stále jedná o věrné zachycení postavy z daného fandomu. Celkově si myslím, že z mého obsahu lidé chápou, že lechtivý cosplay není cesta, kterou se chci vydat. Občas se objeví nějaká zpráva, že bych měla více ukazovat nohy nebo břicho, ale není to příliš časté.

Nikdy jsem se necítila až tak pod tlakem jako třeba jiní cosplayeři. Ze zkušeností v okolí vím, jak může pár odhalenějších fotek zkomplikovat lidem život. Chci, aby moji rodiče mohli svým přátelům ukázat moje fotky, aniž by se za to styděli. Aby moje dcerka, až vyroste, mohla ukázat třeba ve škole mé fotky v cosplayi a neřekli jí na to: „Panebože, jak si to vydělává ta tvoje máma?!“ Prostě se snažím vyhnout tomu ukazovat moc ze svého těla, nepřijde mi to fér vůči mé rodině.

Myslíte si, že odhalené cosplaye celkovému cosplayi spíše prospívají nebo ne?

Na to je těžké odpovědět. Řekla bych ano i ne. Může to přivést člověka, který si řekne: „Jé to je hezká holka a má na sobě cosplay – počkat, co to je cosplay?“ Je ovšem velmi těžké říct, jaké procento lidí je takhle nalákáno.

Je možné, že to spoustu lidí odradí třeba od toho, aby s cosplayem vůbec začali, protože se s tímto stylem nechtějí spojovat. Jak už je ale cosplay známější, lidé vědí, že to nejsou jen nějaké hanbaté japonské postavičky, nebo nějaký fetiš.

Pamatuji si, že když jsem začínala, tak se mě v rozhovorech ptali, jestli si beru kostým s přítelem do postele. Buď jsem tyhle otázky odmítala, nebo jsem říkala: „Myslíte si, že když jsem do toho kostýmu dala 30 000 korun a pracovala jsem na něm půl roku, že bych si ho tak málo vážila?“

Jak velký dopad si myslíte, že má na sexualizovaný cosplay herní průmysl? Protože odhalených postav jsou některé hry plné.

Za tu dobu, co dělám cosplay, se herní průmysl hodně změnil. Když jsem začínala, tak například v League of Legends byly téměř všechny postavy tak nějak poloodhalené. Tedy vybrat si postavu, který by nebyla odhalená, bylo docela těžké.

I tím, že do herního průmyslu čím dál více pronikají a jsou více slyšet ženy, se herní studia snaží ženy dělat i v jiných formách, než v té jedné odhalené a prsaté.

Je to velmi dobře vidět, když se podíváte například na vývoj vzhledu Lary Croft v Tomb Rideru. Což spoustu fanoušků zklamalo, částečně i mě. Pro mě vždycky Lara byla sex bomba a najednou je z ní taková normální holčina. Řekla bych, že celkově se vývojáři snaží, aby postavy ve hrách byly trochu reálnější.

Cosplay není souhlas

Cosplayeři jsou moc rádi, když si je lidé fotí, ale se souhlasem a ne, když se svlékají, jedí, jsou na WC a podobně.

V cosplayi je velké téma „cosplay is not consent“ (cosplay není souhlas), jelikož někteří lidé to berou tak, že když je člověk v kostýmu, tak je v pořádku si na něj sáhnout a podobně. Je to z Vaší zkušenosti velký problém?

Tohle je obrovské téma a myslím si, že osvěta o tom by měla být mnohem větší, zejména na cosplay akcích. I na nich je často třeba jen jeden plakátek a toho si málo kdo všimne. Hlavně lidé, kteří se v cosplay komunitě nepohybují, jsou většinou problematičtí.

Sahání už skoro přehlížím, protože to je hrozně časté. Lidé vás často vezmou kolem pasu nebo ramen, když se chtějí vyfotit a nezeptají se, berou vás jako atrakci. Problematičtější je pak vyloženě osahávání nebo kontakt, co může cosplay poničit.

Máte sama nepříjemné příhody, které Vám utkvěly v paměti?

Například se mi stalo, že si mě pán na Gamescomu začal fotit, když jsem si svlékala velmi těžkou část kostýmu. Samozřejmě jsem se nevysvlékala do naha, ale svlékala jsem si těžký batoh, vnější brnění a těžké boty. Dále se mi stalo, že jsem si dávala rychle svačinu a nechtělo se mi svlékat celý kostým kvůli jednomu rohlíku se šunkou. Lidé si mě začali fotit u toho, jak jím.

Je to velmi nepříjemné. Já jsem na tom kostýmu pracovala několik měsíců a chtěla bych třeba tomu člověku zapózovat a ukázat mu ho v co nejlepší formě. Nechci, aby se na internetu objevila má „paparazzi“ fotka, kde mi to nesluší, mám v puse nacpaný rohlík, nebo jsem třeba zpocená a podobně.

Na jednom conu se dokonce stalo, že jeden novinář fotil cosplayery na WC a jejich fotky i zveřejnil. Jestli to někomu přijde normální fotit druhého jen proto, že má na sobě kápi a masku, když stojí u pisoáru, tak mi to hlava opravdu nebere. Cosplayeři jsou moc rádi, když si je lidé fotí, ale se souhlasem, a ne když se svlékají, jedí, jsou na WC a podobně.

Máte nějakou nedávnou negativní zkušenost?

Má čerstvá velmi negativní zkušenost byla, když jsem udělala hezký kostým své malé dceři. Její obličej nikdy neukazuji na internetu kvůli zachování jejího soukromí, tak jsem to u kostýmu vyřešila helmičkou. Šla jsem s ní na akci jako velký Grogu a ona měla kostým malého Mandaloriana, tedy jsem to otočila oproti seriálu.

Lidem se to moc líbilo, mělo to větší úspěch, než jsem čekala. Bohužel z mé zkušenosti vím, že čím zajímavější nebo atraktivnější cosplay, tím více si lidé neberou servítky při focení a sahání. A protože měla tehdy dcera jen několik měsíců, helmičku jsem jí vždy nasadila jen na pár vteřin z důvodu bezpečnosti a pohodlí. Takto jsem si ji tedy vzala vždy k sobě, nasadila na moment helmičku a lidé nás mohli fotit.

Když jsem pak helmičku sundala, poprosila jsem, aby se již nefotilo, a lidé to absolutně nerespektovali a fotili dál. Takže jsem se rozhodla, že i přes usilovnou práci na tomto kostýmu, jej dceři sundám a v kočárku ji převléknu. Jenže jak jsem jí svlékala z kostýmu, přišli tři lidé a začali si ji fotit v tom kočárku polosvlečenou. To mi přišlo naprosto zcestné a velmi překračující hranice slušnosti.

Jak jste situaci dál řešila?

Na zbytek toho eventu jsem do daného kostýmu oblékla panenku, protože jsem na tuto eventualitu myslela. Vysoké mínění o lidech na conech již po mnoha zkušenostech nemám.

Fotit děti bez souhlasu rodičů je prostě nezákonné, i když na sobě mají kostým. Nakonec se tedy se mnou fotila celý con panenka a mě to moc mrzí, protože to byl trochu můj sen, že spolu s dcerou budeme dělat cosplay, ale nechci riskovat, že fotky jejího obličeje budou končit na nějakých děsivých koutech internetu.