Kohei Jošijuki: Úchylný fotograf fotící úchylné Tokio

V druhé polovině minulého století se stala pro národ na Japonském souostroví populární fotografie. Své příležitosti se chopil Kohei Jošijuki, jehož výstava vyvolala roku 1979 poprask po celém Japonsku. Jošijukiho výstava nazvaná Kōen (Park) sice předvedla novou techniku fotografování, ale téma samotných fotografií bylo to, co vyvolalo pozdvižení mezi veřejností. Co mohlo Japonce tak rozdmýchat?

Jošijuki byl jedním z průkopníků využití infračerveného filmu a infračerveného blesku ve fotografii. Co to tedy znamená? Jeho fotografie byly pořízeny za úplné tmy, a díky použitým filtrům bylo vše na hotových fotografiích zřetelně rozeznatelné. Pomocí této techniky lze vyfotografovat cokoliv a zaznamenat tak noc a věci, co se v noci dějí, jaké bychom za normálních okolností neviděli.

Jošijuki si ale vybral velmi zajímavé téma. Celá výstava Kōen totiž poukazovala na voyeurismus, úchylku, která spočívá ve sledování lidí při intimním počínání. Sám Jošijuki ale není vyznavačem voyeurismu, na který chtěl výstavou poukázat. Jeho „šmírování“ zachycené speciálním 35 milimetrovým fotoaparátem mířil na šmíráky šmírující osoby oddávající se intimnostem v parku. Na fotografiích jsou tedy k vidění jak lidé užívající si sexu, tak šmírující jedinci vychutnávající si rozdováděný pár. Spirála voyeurismu ale nekončí.

Jošijukiho fotografie jsou něčím výjimečným ve smyslu vnímání voyeurismu. „Jošijukiho fotky lidí, kteří šli v noci do parku pozorovat ty, co se tam mazlí, je příklad znásobeného voyeurismu obsahující pozorovatele, fotografa, ale i nás,“ říká americký kritik fotografie Vicki Goldberg o Jošijukiho voyeurismu a označuje za voyeura i diváka fotografie. Z nevinného návštěvníka výstavy se tak náhle stává také šmírák.

„Fotograf zachycující nahé či jinak sexuální subjekty je také voyeur, ale není vyloženě pasivním v této aktivitě,“ dodává Goldberg. Jošijuki tedy podle Goldberga není voyeurem, ale o tom ať si každý myslí svoje.

Pozoruhodné je však zaměřit se na konkrétní fotografie z výstavy Kōen. Na nich vidíme již zmiňované páry oddávající se sami sobě a kolem nich hlouček voyeurů, kteří je pozorují. Již tato aktivita je velmi zavádějící, zde ale nekončíme, protože na některých fotografiích můžeme vidět, že se z „nevinného“ pozorování souložícího páru stala aktivní zábava. Z pasivních pozorovatelů se stali aktivní účastníci.

Musíme brát však v potaz to, že všechny fotografie vznikly v temné noci, pár milenců tedy nikoho neviděl a netušil, že je někdo sleduje. Na fotografiích můžeme tedy pozorovat, jak se voyeuři rozhodli, že pozorování cílů je málo a zapojili též hmat. Ruka voyeurů začala po milencích šmátrat a nebozí milenci si nemuseli ničeho všimnout. Když se v temném parku uprostřed Tokia oddáváte intimnostem a ucítíte dotyk, nemusí vás napadnout, že to není zrovna ruka vašeho milence.

Voyeurismus je považován za parafilii, tedy za sexuální deviaci, která by se měla odborně léčit, protože není v dané kultuře tolerována. Na Jošijukiho snímcích můžeme pozorovat nejvyšší, ten nejvážnější stupeň voyeurismu, kdy se voyeur začne sledované osoby dotýkat. Podle studie z roku 1969 lze voyeurismus léčit nahrazením šmírovacích aktivit za sledování pornografického materiálu.

V roce 1993 vznikla podobná výstava od americké fotografky Merry Alpern. Její výstava Dirty Windows neobsahovala voyeury jako v Jošijukiho případě, ale zde se setkáváme s případem, kdy samotná fotografka je voyeur. Ta při návštěvě svého kamaráda zjistila, že z okna jeho bytu je vidět do koupelny ilegálního sex klubu. Alpern tak fotila ono okno to koupelny šest měsíců, dokud klub policie nezavřela.

Díky Kohei Jošijukimu jsme tedy dostali tento ojedinělý pohled do tokijských parků 70. let minulého století. Díky svému drahému vybavení, mohl vyfotit zamilovaný pár a až při vyvolávání fotek si všiml, že tam byli další účastníci. Využil této příležitosti a stal se z něho umělec.

Kohei Jošijuki z tohoto světa odešel 21. ledna minulého roku ve věku 76 let. Pokud vás toto téma zaujalo, najdete více jeho fotografií na webu galerie Yossi Milo.