Festival Trať: alternativní hudba, šotoušství a kolínka

REPORTÁŽ: Kařez, obec s přibližně sedmi sty obyvateli, zažilo kulturní akci, na kterou místní jen tak nezapomenou. Na tamní staré nádraží dorazil kočovný festival Trať a přivezl s sebou to nejlepší ze současné alternativní scény. Od ambientní hudby a techna přes divadelní performance až k filmům a přednáškám – Trať nabídla nabitý program, ve kterém si každý přišel na své.

Festival Trať už čtvrtým rokem brázdí česká nevyužívána nádraží a snaží se jim vrátit život. Letošní ročník se zastavil na nádraží v Kařezu. To České dráhy už před pěti lety prodaly do soukromých rukou. Nový majitel chce prostor oživit a poskytl tak nádraží festivalu.

„Spolupráce s majitelem, Jamisonem Youngem, byla skvělá. Ačkoliv byl ze začátku trochu nervózní, tak nám ve všem vyšel vstříc, a ještě nám pomáhal. Po fesťáku byl i on nadšený z toho, že se nám ten prostor podařilo takhle oživit,“ říká členka organizačního týmu Lucie Francová. Jamison nebyl samozřejmě jediný, kdo si festival užil. I přes nepříznivé počasí se do Kařezu sjelo na dvě stovky lidí z různých koutů republiky.

Rap, ambient a noise

Hudební program na peroně odpálil moderní písničkář Mat213, který ve své hudbě kombinuje lo-fi pop a rap. Jeho nekomplikovaná a přímočará hudba vytvořila krásnou atmosférou pomalu se rozjíždějícího festivalu. Hned po Mat213 vystoupila jedna z hlavních hvězd letošního ročníku rapperka Tokyo Drift.

„Je to tu strašně fajn, příjemná atmosféra a strašně krásný prostředí. Ta budova je úžasná a díky tomu, že je opuštěná, máme spoustu místa. Ale hlavně to publikum – úplně úžasný. I přes technický problémy jeli. Lidi tady fakt znají hudbu, jsou příjemní a je na nich vidět, že se těší,“ říká po svém koncertě Tokyo Drift.

Svůj koncert propojující nejrůznější žánry elekroniky, folku a hyper-popu zakončila svým nejnovějším singlem Smyk. Ten s ní odzpíval další vystupující na letošní Trati rapper Toyota Vangelis. Toyota do svého setu zařadil i remix písničky Ewy Farné „Měls mě vůbec rád“. Na ní se posluchači odvázali natolik, že pod podiem vznikl i moshpit. Po automobilové dvojici vyvětral smrad spálených pneumatik violoncellista Isama Zing. Svou experimentální hudbou, ve které spojuje nesourodé zvuky industriálu, orgánových dronů, R&B vokály a violoncello, okouzlil posluchače napříč žánry.  

Sobotní odpoledne bylo ve znamení ambientu. Hned vykopávající česko-slovenské duo Ranjevš a Óbasz naladilo návštěvníky nepředvídatelnou improvizací s noisovými prvky, které náhle střídala rozjímavá ambientní zvukomalba. Hluboký hudební prožitek se posluchačům naskytl i u vystoupení Adely Mede. Ta ve své hudbě spojuje experimentální elektroniku s terénními nahrávkami a trojjazyčným zpěvem. Ambientní polohy programu zakončila pražská hudebnice rlung.

Závěreční interpreti návštěvníky uvedli do naprostého rauše. Večerní party odpálili brněnští sinks, jejichž noisová hudba zněla v uších ještě dlouhé hodiny potom, co skončili. Stejně tak lidi v publiku nezapomenou na zpěváka sinks, který během koncertu slezl z podia a začal zpívat a tančit mezi lidmi. Na stejně tvrdou notu navázal industriální Hangman. Jeho vystoupení ale doprovázely technické potíže, kdy se jeho efekty vymkly kontrole. I tak dokázal publikum dostat do varu. Do brzkého rána pak festival dovedl obvyklý návštěvník Trati Dj Dva prsty.

Festival šotoušství

Festival Trať nevyužívá prostory starých nádraží jen tak. Je vidět, že organizátoři se skutečně o vlaky zajímají a železniční tématiku prolínají i do programu. Příkladem toho může být i dokumentární snímek Jan G režiséra Josefa Švejdy. Ten divákům ukázal alternativní životní styl ikony „vlakové scény“ Jana Glína.

„Film Jan G není jen estetická hříčka. Ukazuje tvář člověka, který neví, co přesně chce. Užívá si, maluje po vlacích, trainhopuje, ale přitom nemá v životě cíl. Bál jsem se, že to bude jen o tom, jak je husté a zajímavé žít takový život. Film ale klade divákům i otázky. Myslím si, že každý by chtěl něco podobného zkusit, ale je tohle skutečně způsob, jak žít,“ říká o dokumentu dramaturg filmové sekce Max Stejskal.

Úspěch u návštěvníků sklidila i přednáška folkloristy Jana Pohunka o nádražních mýtech. Během ní v nádražní čekárně vyprávěl posluchačům strašidelné historky spojené s vlakovou tématikou. Ty následně uváděl do kontextu a odrýval skutečné příběhy, které stály za jejich vznikem.

Šotouškou náladu měla i samotná cesta na staré nádraží. Namísto šipek návštěvníky navigovala umělecká intervence Štěpána Kuse v podobě bílého kolejiště vápnem vysypaného na cestě. Atmosféru nádraží doplňovalo i hlášení, které vždy ohlašovalo vystupujícího interpreta. Nechyběla v něm ani originální znělka. Prostor festivalu pak uzavíraly odstavené nákladní vagony, na kterých vždy seděly skupinky lidí.

S železniční tématikou pracovali i další vystavující umělci. Letošním tématem uměleckých intervencí byla tunel vision. Například Lucie Kramářová a Maria Sixtová ze skla vytvořily v mžitky před očima. Největší pozdvižení ale vyvolal Tadeáš Kyncl se svou přejetou kočkou z parafínu na kolejích. Ta se měla časem rozpustit, ale kvůli tomu, že byla poměrně zima, děsila návštěvníky po celou dobu festivalu.

Kolínka ve výstřihu a emoční nahota

Umělecká část festivalu však nekončila u přejeté kočky z vosku. Program byl nabitý mnoha neotřelými performery a divadelníky. Návštěvníky oslovila zejména osobní a zároveň veřejná terapie performerky Jany Vaverkové. Ta během pikniku u kolejí rozebírala svoje osobní zkušenosti s muži. Vztahy, kterými si prošla, přirovnávala k lahvím alkoholu, kterých se není schopná vzdát. Tématizovala jídlo, které připodobňovala k sexu a hrála si s myšlenkou toho, že něco příjemného může být stejně odporné, během čehož na sebe patlala kolínka s omáčkou.

Podobně intenzivní byla i Dramatická jelita. Členky brněnského divadelního souboru se divákům naprosto otevřely a citově odhalily. Zejména pak poslední vystupující lidi v publiku uhranula hrou na piano střídanou s mluveným slovem. Sílu jejímu vystoupení dodávalo i to, že texty, které zazněly v inscenaci, napsala její babička. „Jelita byla fakt skvělá a úžasná. Měla jsme husí kůži ještě dalších deset minut,“ říká jedna z divaček.

Stejné nadšení bylo cítit napříč návštěvníky. „Jsem nadšenej. Nejvíc jsem se těšil na Mat213 a sinks a obojí bylo neskutečný. Stejně jako atmosféra celého festivalu. Na Trati jsem byl už minulý rok a tady je to mnohem komfortnější. Hlavně, že to tu je opuštěný,“ sdělil dredatý muž, který seděl s pivem na vagonu.

„Velmi mile mě to překvapilo. Jel jsem sem s tím, že tady toho moc neznám. Ale nakonec se tu neskutečně bavím. Primárně mě zaujalo místo a to, že je festival multižánrový. Věřím, že každý si tu najde to své. Fakt to nezklamalo,“ podpořil ho kamarád sedící vedle.

Festival se vydařil i podle organizátorů. Ti jsou nadšení, že snad poprvé si mohli festival i sami užít, aniž by museli neustále řešit nějaké problémy. „Tohle je zatím asi nejlepší ročník, i když se to nedá moc srovnávat. Každé nádraží má jiný charakter, ale tohle bylo skvělé v tom, že bylo opuštěné. Tím nám odpadlo hodně problémů. I z dalších hledisek to byl hodně vydařený ročník. Lidi byli aktivní a účastnili se programu. Za mě super,“ říká jedna z organizátorek Ema Kašparová.

Děkujeme Alžbětě Drcmankové za fotografie