Máme doma Ukrajince a kočku

Když tomu půjdete naproti, může se stát, že se k vám jednoho dne nastěhuje celá ukrajinská rodina. Následují výzvy jako sdílení kuchyně, dorozumívání se rukama, nohama a lámanou ruštinou, shánění pracovních míst a možná i krmení kočky.

To vám takhle jednoho dne zazvoní telefon a oznámí vám, že dneska odpoledne přijedou. Začnete zmatkovat, protože musíte jet pracovně do Prahy, nemáte čas vyklidit pokoje, natož utřít prach. Poprosíte manžela, ať zkusí jejich příjezd ještě posunout a alespoň nějaké věci odnosí z ložnice jinam. Radost z posunutí na druhý den brzy vystřídají rozpaky. Manžel opravdu odnosil věci jinam. Jsou teď všude, u schodů, na půdě, u syna v pokoji, dole, nahoře, vlevo i vpravo. Času je ale málo, z Prahy jste se vrátili až večer a prachu je všude ještě spousta. Ani se nestihnete pořádně rozkoukat a najednou je jedna ráno a vy zběsile myjete okna v pokoji pro Ukrajince.

Ráno pobíháte po domě a snažíte se najít věci do práce. Samá voda. Přihořívá… Hoří! Jsou na půdě.

Řekli vám, že přijedou čtyři Ukrajinci bez mazlíčka. Teď jich tu máte pět s těhotnou kočkou. Budou strakatá koťata. Teplých peřin bylo pomálu, tak pro pátého člena rodiny musí obětovat manžel tu svou.

Táta, máma, kočka a tři děti. Nejmladší Polině je pět let. Je hodně bezprostřední. Kde se vzala tu se vzala, objeví se v kuchyni s basketbalovým míčem. Nerozumí vám ani slovo, ale rychle se osmělí. Bum a míč narazí do kamen. 

Patnáctiletá Nasťa je z dětí nejstarší. Má dětskou mozkovou obrnu, takže chodí v rámci rehabilitací plavat. Snažíte se jí co nejrychleji domluvit trenéra. Když pak v plaveckém bazénu Nasťa skočí do vody, trenér nadšeně prohlásí, že může chodit třeba každý den a zadarmo. A není divu, prý uměla dřív plavat než chodit. Hned začnete shánět lepší trénink v Jindřichově Hradci, protože doma na Ukrajině Nastěnka plánovala jet na paralympiádu.

Otec, inženýr ekonomie, kope tunel. Pracuje deset hodin denně sedm dní v týdnu. Dostává 35 tisíc měsíčně a za míň pracovat odmítá. S rodinou mohl odjet díky dceřině nemoci a počtu dětí. Matka pracuje ve dřevodílně. Plánovala jen poloviční úvazek, ale nakonec vzala celý. Chtějí si vydělat peníze. Práce pro Ukrajince tady zrovna moc nenabízí, jen uklízení nebo právě práci se dřevem.

Aby jim u vás bylo dobře a teplo, dáte jim nahoru termostat. Co jste ale nedomysleli, je, že teď můžete topit, jen když si ho oni zapnou. A tak klepete kosu, a když jste doma, topíte v kamnech. První týden vůbec nestíháte vařit. Čínské polévky zachraňují situaci. O kuchyň se dělíte s ukrajinskou rodinou, a ta že si teda poctivě vyváří. Tuhle dělali polévku, obří hrnec. Nasypali tam půl pytlíku kolínek, a ještě na závěr přidali mleté maso. Jindy zase máma Ukrajinka napekla dva plechy jablečných pirohů. Často jedí kuře, proto se sháníte po další lednici. Do té vaší malé se ty jejich kuřata opravdu vejít nemohou.

Svým novým spolubydlícím chcete dopřát co nejvíc radosti. Máte štěstí, protože děti ze školy v maringotce zrovna pořádají benefiční akci na zahradě. Napekly spoustu sladkého, vaří kávu a čaj. Vyrobily pexeso s ukrajinskými slovy a jejich českými překlady. Vaši Ukrajinci ještě nikdy pexeso nehráli. Jsou nadšení, mají v rámci akce všechno zadarmo a vy s chutí zaplatíte nadsazené ceny, protože výdělek jde na humanitární pomoc.

Hřeje vás u srdce, že někomu pomáháte. Je to pro vás i zábava, když skoro všechny vaše děti mají vlastní domovy. Zase se tu něco děje.