Můžeš si za to sama! Smrt Sarah Everard otevřela diskuzi i lavinu příběhů

Londýn 3. března. Je po deváté večer a Sarah Everard se vrací domů od své kamarádky. Bezpečnostní kamery ji ještě naposled zachytí, jak telefonuje se svým přítelem. Pak už ji nikdy nikdo živou neuvidí, byla unesena a zavražděna policistou. Tragický případ Sarah otřásl světem. Podobný příběh, jen naštěstí bez tragického konce, denně zažívají tisíce žen, které své příběhy začaly sdílet věřejně. Dvě z nich se o ten svůj podělily i s redakcí Houpacího Osla.

Případ Sarah Everard vyvolal ve společnosti diskuzi. Jak je možné, že se něco takového stalo v roce 2021 v Londýně? Proč ženy musí čelit strachu z nočního návratu domů jen proto, že jsou ženami?

„Do školy jsem ráno chodila ještě za tmy. Pravidelně jsem chodila parkem, a jednou pak na mě ze křoví vyskočil chlap s kalhotama u kolen, masturboval a něco na mě pořvával. Bylo mi 17,” svěřila se redakci Houpacího Osla dívka, která si přála zůstat anonymní.

„Já se vracela domů z práce. Nejednou vedle mě zpomalilo auto a chlap v něm se mě začal vyptávat na nepříjemné otázky. Odkud jsem, jestli si nechci vlézt k němu, že má kondomy… Bála jsem se dát na útěk, protože by mě v autě hned dohnal. Tehdy mě naštěstí zachránilo, že se v blízkosti objevili dva pejskaři, tak radši ujel. Jinak nevím, jak bych skončila,” sdělila svou zkušenost další dívka.

Co jsi zrovna měl(a) na sobě?

Obě dívky vyloučily, že by na sobě měly vyzývavé oblečení. Právě argument „může si za to sama, nemá chodit vyzývavě oblečená“ se často objevuje v diskuzích. Jde o takzvaný victim blaming, což se dá do češtiny přeložit jako obviňování oběti a tím pádem i snímání viny z agresora. I kdyby však dívky šly po té ulici ve spodním prádle, dává to útočníkovi právo je znásilnit? Ne.

Oběť si nikdy za znásilnění ani jinou formu násilí nemůže sama. Souhlas je pouze jednoduché ano, nikoliv oblečení, chování či opilost. Univerzita v Oregonu uspořádala výstavu s názvem Co jsi zrovna měl(a) na sobě? Fotky oblečení, které měly oběti v osudný okamžik na sobě doplňují krátké příběhy. „Pár dní po tom incidentu jsem nebyla schopna jít do práce. Když jsem se omlouvala šéfové, zeptala se mě na tuhle otázku. Řekla jsem jí – tričko a džíny, ty krávo. Co by sis vzala na basketbal ty? Odešla jsem a už se nikdy nevrátila,” svěřila se mladá žena, oběť znásilnění.

#NotAllMen

Vražda Sarah vzbudila diskuzi. Krom žen, které začaly sdílet své obavy, se ozvali i muži. Spousta z nich neví, jak se ve tmě na ulici chovat, aby se ženy cítily bezpečně. „Když jdu po ulici za ženou, co mám dělat? Zastavit? Zrychlit? Usmát se? Promluvit? Ve všech případech budu vypadat podezřele,” ptá se jeden z nich. Ideální řešení může být přechod na druhý chodník.

Strach ale nemívají jen ženy. I když je pro muže těžší to přiznat, i oni můžou mít z nočních návratů domů strach. Pro větší bezpečí je vhodné u sebe mít pepřový sprej, který je uznaný jako legální zbraň, takže nehrozí pozdější obvinění z nepřiměřené sebeobrany.

Každá mince má dvě strany. Vedle mužů, kteří se zajímali o to, jak ženám zajistit co největší bezpečí, se objevilo i heslo #NotAllMen, v překladu Ne všichni muži to dělají. Kontroverzní heslo zvedlo vlnu nevole a nesouhlasu.

„Nečekáte přece, že vás začneme obdivovat kvůli tomu, že nejste kriminálníci. To je snad samozřejmost,” vysvětluje ve svém videu youtuber Raghav Mimani. Je jasné, že útočníky nejsou všichni muži a cílem diskuze není je naházet do jednoho pytle. Problém je to, že ženy si u případu Sarah řekly, že by to mohly být ony a začaly se bát, kdežto muži užívající toto heslo se začali obhajovat, že ne všichni jsou takoví, místo diskuze nad bezpečím žen.

S určitou formou sexuálního znásilnění se za život potká přibližně každá čtvrtá žena. Přesné statistiky nelze určit, spousta zločinů nebývá nahlášena. Oběť se buď stydí, má strach z pomsty nebo se bojí nepochopení, či toho, aby jí někdo vůbec uvěřil.

Kampaň #MeToo se mnohdy setkala s nepochopením či bagatelizováním, nějaké pozitivní výsledky však ale přeci jen donesla. V roce 2019 Policie ČR obdržela nejvíce nahlášených případů znásilnění za posledních 10 let.

Jedna z prvních žen, která o svém “zážitku” promluvila veřejně byla Jana Zbořilová známá jako Jája na paprice. Na youtubovém kanále Stop tabu má video, kde popisuje, jak byla v pouhých deseti letech znásilněna a jak se s tím následně celý život vyrovnávala. „Není to naše chyba, není to cejch. Nenechávejte si takovou věc pro sebe,” vyzývala Jája ostatní ke sdílení příběhu a dodávala jim tak odvahu.