Bizarní skupiny na Facebooku: Chudák vkus

Internet je temné místo. Ti, kteří zběžně brousí po jeho povrchu, by nemuseli souhlasit, ale zkušenější uživatelé ví, že nefalšované zlo se skrývá mnohem hlouběji. Facebook, nestárnoucí modla uctívačů sociálních sítí, je takových démonů plná. Stejně tak, jako lovci upírů a čarodějnic vylézají ze svých úkrytů, aby pomstili prolitou krev svých neúspěšných předchůdců, se nějaký novinář musí odvážit a prozkoumat jeho tajemstvími opředená zákoutí – soukromé skupiny. Redakce Houpacího osla tak tento úkol vzala na svá bedra a inflitrovala se do komunity lidí, kteří pláčou nad nevkusem ostatních.

Čtrnáct tisíc členů facebookové skupiny Chudák vkus si nebere servítky absolutně s nikým a s ničím. Název skupiny hovoří jasně – dehonestujte vše a všechny, kdo si to zaslouží.

Vyvstává otázka, jestli je něčí pokřivený smysl pro estetiku důvodem ke kyberšikaně. Ne, není. Lidé se však rádi strefují do ostatních a například laciné citáty na stěnách dětských pokojů se jeví jako ideální terč.

Nejde však o bezpáteřní kamenování. Členství v této komunitě je podmíněno respektováním několika pravidel, jimž sice nechybí jistá míra nadsázky, ale v zásadě to je etický kodex skupiny.

Veškerá aktivita podléhá zásadám slušného chování, ač může dosavadní představa o skupině mluvit v neprospěch tohoto bodu. Pravidla lze shrnout následovně: názory by měly být vyargumentované, diskuze ať je smysluplná a slušná. Správci si berou právo posledního slova, příspěvky schvalují oni, a to znamená, že tyto příspěvky do skupiny patří.

Jelikož jsou tolerovány rozdílné názory, je tedy pravděpodobné, že až příště někdo někoho vyfotí v dopravním prostředku, může si být jistý, že se mezi členy skupiny najde vyvrhel, který se daného člověka zastane. Obecně však platí, že jakmile za sebou průměrný inkvizitor zabouchne dveře a usedne ke svému počítači, zločin proti lidskosti dotyčného provinilce se stane hlavním chodem pro bandu nekompromisních supů.

Zdravý selský rozum nebo zamlčený fetišismus?

Otázka, proč to ti lidé vlastně dělají, napadne snad každého, kdo do skupiny poprvé nahlédne. Proč si dobrovolně drásají nervy, proč se vystavují traumatu, které následně horlivě prodiskutují v komentářích a vzájemně si lížou rány, které si zcela vědomě způsobili? Na vině může být prachobyčejná lidská zvědavost, která je často nebezpečná a může vás zavést do míst, kam byste normálně ani nevkročili.

Horlivost, s níž členové skupiny sdílejí své příspěvky, je však tak alarmující, že leckoho napadne, jestli nejde spíš o perverzi než o snahu napodobit mravní policii. Čím bizarnější nález, tím lepší.

V komentářích lze pravidelně zaznamenat slastné pomlaskávání nad úlovkem a členovi, který příspěvek sdílel, se dostane kolektivního poplácání po zádech a jeho popularita na několik hodin rapidně stoupne. Anonymní osoba, která je ostatními ohavně zostuzena, se o svém údělu pravděpodobně nikdy nedozví. Vítězný taneček v předních řadách skupiny však nebere konce a euforie přetrvává až do chvíle, kdy se objeví lepší příspěvek. V zásadě je sdílení ohavností srovnatelné s nekonečným poměřováním délky přirození mezi členy, a to bez ohledu na pohlaví. V tomto se původní myšlenka, tedy sdílet své zhnusení z módních přešlapů ostatních, poněkud vytratila.

Ačkoliv se tedy členové Chudák vkusu považují za strážce soudnosti, jejich fascinace vší dekadencí je přinejmenším tématem k zamyšlení. Psychologické studie nepotvrdily zvýšený výskyt žádné z poruch osobnosti, pochybnosti jsou však na místě. Leckterý pokřivený člověk bude vehementně tvrdit, že páchá zlo za účelem napravení společnosti. Nezní to povědomě? Žánrové zařazení této skupiny hraničí s doupaty pedofilů, drogových dealerů a distributorů zbraní na dark webu. Ale o tom až někdy příště.

Nevkusnými dekoracemi už nikoho neoslníte

Členové skupiny jsou již značně otrlí. Má-li tedy nějaký nováček pocit, že si svůj společenský kredit zvýší důvtipnou fotografií z bytu jeho babičky, je na omylu. Jeho soukmenovci nad vynaloženou snahou ohrnou nos a odeberou se k něčemu pikantnějšímu. Skladba sdílených příspěvků má jasnou strukturu – na nejnižší příčce stojí boty a oblečení – na vině je dnešní pojetí módy, které tenkou hranici mezi vkusem a nevkusem stírá a experti jsou si tohoto problému jasně vědomi. Diskuze se tedy často zvrhává a nezřídka je pranýřován i některý z členů komunity. Obuv a svršky už jsou prostě passé.

Zvýšené pozornosti se naopak dostává tělesným modifikacím, třeba úpravám nehtů, které jsou však ve vyšších kruzích Chudák vkusu považované pouze za slabý odvar, nebo větší sousta – například odhalené těhotenské fotografie, které spolehlivě zvednou mandle i těm nejostřílenějším členům.

Populární jsou také výrobky z jídla, výtvory ve stylu „udělej si sám“, nepovedená tetování a snímky fotografů, kteří svému nástroji příliš nevládnou. Již zmíněné kulinářské umění si v ničem nezadá s maminkovskými skupinami – od nichž se Chudák vkus mimojiné sarkasticky distancuje. V řadách módní inkvizice všeho druhu tedy rozhodně tleskánky nečekejte, není totiž za co chválit.

Členové lovící šťavnaté příspěvky se totiž mnohdy vydávají do rukou přímo svému nepříteli, tedy nevkusu. Obsah skupiny často pochází přímo od rodinných příslušníků či přátel, což znamená, že musí být nevkusem přímo obklopeni. Bystrý čtenář se nyní sám sebe zeptá, jestli to náhodou není za hranou etiky. Stavět na pomyslnou planoucí hranici své nejbližší je minimálně kontroverzní.

Škála obsahu je tedy opravdu široká – to své pravé ořechové si ve skupině Chudák vkus najde každý. Nutno dodat, že pro členství v komunitě není potřeba žádné speciální oprávnění. Na vlastní nebezpečí se může i čtenář tohoto textu vydat do neprobádaných končin, které místy opravdu připomínají tajemnou říši za zrcadlem. Kloboučník se ve skupině ale kupodivu ještě neobjevil.