Žere Minecraft čas i mozek dětí?

Minecraft patří k počítačovým hrám, které jsou nejen u českých dětí velmi populární – nabízí hráčům otevřené prostředí s velkým množstvím herních možností a propracovaným ekosystémem, základy tržní ekonomiky, umožňuje jim realizovat jejich představy a sny, nabízí jim místo a čas pro aktivní relaxaci, ale také svým způsobem dítě vzdělává. A to všechno s infantilní grafikou a obří dávkou merche. 

“Ano, dohoda je nyní realitou. Microsoft si kupuje Mojang,” uvedl Mojang v roce 2014. Firma Microsoft koupila švédskou vývojářskou společnost Mojang za 2,5 miliardy dolarů (v přepočtu asi 53 miliard korun). Vývojáři z Mojangu totiž přišli s fenoménem, který od dob Lega a Tetrisu světu chyběl – Minecraftem, kostičkama, které prostě baví děti i dospělé. Microsoft rovněž vzkázal fanouškům, že Minecraft i komunitu kolem něj považují všichni účastníci kontraktu za mimořádně důležité. Loni Microsoft zpřístupnil čísla prodeje. Od roku 2009, kdy Minecraft spatřil světlo světa, se prodalo po celém světě více než 100 milionů jeho kopií, což při dnešní míře stahování her není špatný ukazatel úspěchu. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s firmami Google a Vodafone se proto rozhodlo tento fenomén podrobněji zmapovat. Do výzkumu se zapojilo více než 2300 aktivních především dětských hráčů ze všech krajů ČR.

Žrout času

„Minecraft lze hodnotit jednoznačně pozitivně – hra se orientuje především na dětskou kreativitu a její rozvoj, inspiruje, poskytuje prostor k sebevyjádření, podporuje kooperaci mezi uživateli, rozvíjí dětskou fantazii,“ uvádí Kamil Kopecký z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci. Zároveň dodává: „Díky tomu je však pro děti natolik přitažlivá, že dokáže velmi rychle vyplnit jejich veškerý volný čas a potlačit ostatní aktivity.“

Protože je Minecraft pro dětské hráče velmi přitažlivý, tráví u hry velké množství volného času. Podle zjištění výzkumníků 23,68 % dětských hráčů tráví v Minecraftu více než 11 hodin týdně, 13,73 % dokonce více než 16 hodin týdně. Více než 44 % hráčů hraje Minecraft každý den. Navíc hráči nerozlišují, zda je pracovní den, nebo víkend. Podle odpovědí dotazovaných více než polovina rodičů (61,18 %) omezuje dětem herní čas. Zároveň však 18,40 % dotazovaných někdy lhalo rodičům či partnerovi o tom, kolik času strávili ve hře.

Youtubeři netáhnou

Více než polovina hráčů potvrdila, že je k hraní přivedli kamarádi, kteří Minecraft také hrají. S těmi také děti hrají nejčastěji. Přibližně každý pátý hráč Minecraftu si pořizuje záznamy svého hraní, s ostatními hráči je však sdílí pouze 14,03 % dotazovaných. Podle olomoucké studie je vliv YouTube a youtuberů na příliv nových hráčů minimální, jedná se přibližně pouze o 2 % nových hráčů. Takže ano, existence Minecraft songu nebo celého Mishy je pouze zločin proti lidskosti a nikoliv marketingový tah Microsoftu.

Ve světě Minecraftu je relativně bezpečno

Stejně jako v ostatních online prostředích se i v Minecraftu stává poměrně velké množství hráčů oběťmi různých druhů méně vážných či vážnějších forem kybernetické agrese. Nejčastěji hráči zažívají tzv. griefování – tj. někdo jim zničil to, co v prostředí Minecraftu vytvořili. Dále se poměrně často setkávají s běžnými projevy verbální agrese, ke které patří nadávání a urážení. Vyhrožování potvrdilo 16,46 % dětských hráčů, vydírání 11,25 %, 6 % také zažilo situace, ve kterých je některý ze spoluhráčů při hře nahrál a poté touto nahrávkou veřejně zesměšňoval. 5 % hráčů rovněž potvrdilo, že po nich jejich spoluhráči chtěli fotografii, na které je hráč částečně či zcela obnažen.

Hráči Minecraftu se však pohybují v poměrně bezpečném a poklidném prostředí. Více než 41 % hráčů v prostředí Minecraftu nesetkalo s žádnou rizikovou formou komunikace a žádným rizikovým jevem. Více než 60 % oslovených také uvedlo, že se sami nikdy žádné agrese neúčastnili. Ti, kteří v sobě ďábelské pudy nedokázali potlačit, nejčastěji jako motivaci uváděli, že útok byl formou zábavy nebo osobní pomsty, čímž v zásadě kopírují běžné chování lidí ve společnosti. “Minecraft je tedy prostředí, které je v zásadě velmi bezpečné. Situace, kdy by se dítě setkalo s vážnými formami kybernetické agrese, jsou spíše výjimečné a nejsou pro tuto hru typické,” uvádí výzkumná zpráva.

Malí počítačoví feťáci

Přibližně 16 % hráčů si samo o sobě myslí, že jsou na hraní Minecraftu závislí. Nejedná se však o skutečnou destruktivní závislost, která by způsobovala rabování v ulicích a psychadelické stavy, ale spíše závislostní chování tzv. behaviorální závislost. I ta však může způsobovat řadu vedlejších projevů, které následně způsobují komplikace v životě. “U dětských hráčů se objevuje řada projevů, které jsou s nadužíváním hry spojeny: 28,23 % hráčů potvrdilo, že ztratilo kontrolu nad časem tráveným hraním Minecraftu, 22,40 % pociťuje pálení očí, 21,68 % bolesti zad, hráči rovněž potvrzují bolesti rukou, zápěstí, bolesti hlavy, rostoucí tolerance k hraní, narušení harmonogramu dne (brzké vstávání kvůli hře, ponocování), poruchy stravování, rozostřené vidění nebo poruchy spánku,” píší výzkumníci. Nebezpečí spočívá v tom, že se bavíme o podobných problémech u dětí. Minecraft je určen dětem do sedmi let. Ve zkoumaném vzorku samotní sedmiletí nemají vysoké zastoupení (jen 1 %). Nejsilnější zastoupení, které nejspíše odráží i běžnou hráčskou realitu, je ve věkové kategorii 10–14 let. Nejde pouze o čas trávený u Minecraftu. Lze předpokládat, že další čas je spojen s hraním jiných her či pobytem na sociálních sítích. Vzniká tak generace malých zombíků, kteří přes den sosají bubble tea a do noci staví kostičky na kompu. Kdy se z autora textu stal v jednadvaceti letech důchodce zjistíme jindy. Nicméně, zkuste někdy pozorovat malé chlapce (hlavně nenápadně a bez dlouhého kabátu nebo kolárku). Část z nich jsou pobledlá individua s kruhy pod očima. Bývalo to za našich mladých let? Nevím.

„Kritická je role rodičů a jejich schopnost věnovat patřičnou pozornost i aktivitám, které jejich děti prožívají v online a digitálním světě. Virtuální realita představuje rizika i příležitosti stejně jako opravdový svět. Dobrý digitální rodič umí ochránit svoje děti i na internetu a nespoléhá na to, že když dítě sedí doma u počítače, nic se mu nemůže stát,“ upozorňuje manažer pro veřejné záležitosti a ambasador projektu Digitální rodičovství společnosti Vodafone Pavel Košek.

Kritika závěrem

Ačkoli se autorům podařilo pro studii získat významný počet participantů, popis metody jejich výběru bohužel nepůsobí úplně důsledně: „Online dotazník byl distribuován do všech krajů ČR – především provozovatelům serverů věnovaných Minecraftu, hráčské komunitě, ale také učitelům a ředitelům základních a středních škol.“ Minimálně by se dalo očekával kritickou diskuzi takto získaných dat a případného omezení jejich reprezentativnosti. I přesto že výzkumníci oslovovali zejména mladší hráče, v jejich výzkumném souboru se objevilo významné množství uživatelů starších osmnácti let. Stanovené výzkumné okruhy nicméně autoři pokrývají, přinášejí zajímavou studii a množství informací deskriptivního charakteru.

Spoluautor: Ondřej Krupčík