Odpověď Kristině Žantovské: obezitu ve společnosti nevyřešíte urážkami

KOMENTÁŘ: Podle nejnovějších studií přibývá obézních lidí. Světová zdravotnická organizace varuje, že v Evropě do kategorie lidí s nadváhou či obezitou spadá 59 % dospělých a téměř třetina dětí. Pandemie obezity přitom může mít dalekosáhlejší důsledky než ta covidová. Jak tomu tedy čelit? Kristina Žantovská v tom má jasno! Urážkami.

V Česku i po celé Evropě roste počet obézních lidí. Varuje před tím i Světová zdravotnická organizace. Podle jejich zpráv se v Evropě od roku 1975 počet lidí s nadváhou či obezitou zvýšil o 138 %. Česká republika pak zaujímá třetí místo v nejnovějších žebříčcích.

Problém s nadváhou umocnily lockdowny spojené s bojem proti pandemii covidu-19. Ty omezily pohyb u populace a posílily nezdravé návyky. Jenže řešení není tak jednoduché. Přesto se zdá, že dramaturgyně Kristina Žantovská na něj přišla – má jim být inflace.

Inflace není dobrá dieta

„Třeba nakonec bude inflace přece jenom k něčemu dobrá. Lidi budou méně ‚žrát‘ a možná zdravěji a kuchaři v restauracích si budou namáhat hlavy, aby přišli s něčím staronovým. Na talíře, a nezmenšené, se možná vrátí nějaká tradiční a dobrá česká jídla. Zkrátka se bude víc a poctivě vařit. Triky ať dělají kouzelníci,“ píše v komentáři na Lidovkách.

Je naprosto zřejmé, že Žantovská neví, o čem mluví. Rostoucí inflace a raketové zdražovaní potravin problém naopak ještě prohloubí. Chudoba nutně nesouvisí s hladomorem. Paradoxně nízkopříjmové a chudé státy s obezitou bojují častěji.

„V konečném důsledku je to odraz nerovnosti. U dětí ve znevýhodněných oblastech ve Spojeném království je přibližně dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou žít s obezitou než u jejich dobře situovaných protějšků. V USA je míra obezity u dětí z domácností s vysokými příjmy poloviční než u dětí ze středních a nízkopříjmových rodin,“ upozornil nedávno časopis Wired.

Inflace totiž znemožní chudším rodinám, aby sobě a svým dětem dopřály zdravější a kvalitnější potraviny. Ty bývají dražší i v ekonomicky příjemnější době. Častěji pak nakupují rafinované potraviny či polotovary, které zasytí díky vysokému obsahu kalorií. Obsahují například mnoho cukrů nebo nekvalitních tuků. Problém s obezitou tak skutečně nespočívá pouze v tom, že by si lidé nadmíru dopřávali.

Žantovské se prostě nelíbí tlustí lidé

Žantovská se ale nemýlí pouze v řešení nárůstu obezity. Krom Lidovek poskytl Žantovské prostor i Český rozhlas. A teprve v tomto komentáři se ukazuje, proč se o téma obezity zajímá. Tlustí lidé nejsou pěkní.

„Tlustých lidí přibývá geometrickou řadou. Tlustí jsou staří, mladí, pubescenti i předškolní děti. Ale opravdu tlustí. Mužští a chlapečci mají prsa a velké zadky, klidně by to mohly být ženské. Kam se odplavil testosteron, který tvaroval mužské tělo jinak než ženské? Není to hezký pohled,“ začíná komentář Kristiny Žantovské na Českém rozhlase.

V něm už rezignovala na chytře znějící řešení. Namísto toho se snaží vykreslit „tlusté“ lidi jako odporné, líné uzlíčky neštěstí. „Na plovárně žádné pořádné plavání, bazén slouží jako ochlazovadlo, a navíc voda tělo nadlehčí, hned se zdá, že tolik neváží. Maximálně se tak zavěsit u žlábku, kde víří bublinky, pak se vyleze na deku a, bože, to nám vyhládlo. Párek v rohlíku nebo hranolky, né, radši zmrzlinu!“

Nelze opomíjet genetiku

Kromě urážek a přirovnání k panáčku Michelin je komentář špatný i fakticky. Žantovská v něm problematiku obezity zjednodušuje na pouhý stereotyp. „Jistě, někdy je tloušťka skutečnou nemocí čili obezitou vzniklou hormonální či jinou tělesnou disfunkcí. Ale většina tlustých prostě a jednoduše… s dovolením, žere,“ tvrdí Žantovská.

Je přitom prokázané, že onemocnění obezitou má silnou vazbu na dědičnost. Výzkumy ukazují, že tělesná hmotnost je ze 40–70 % ovlivněna geneticky. To samozřejmě neznamená, že se s nadváhou, případně obezitou nedá nic dělat.

„Říká se, že za obezitu je genetika zodpovědná až z 50 %. Což ale neznamená, že mám-li obézní oba rodiče nebo jednoho rodiče, tak musím být nutně obézní. Že to je prostě osud a už s tím nic nenadělám. Znamená to vlastně jenom to, že to budu mít těžší, než to mají ti, kteří mají oba rodiče štíhlé a předpoklady k obezitě nezdědili. Roli ale hrají i návyky z rodiny ohledně životního stylu nebo stravování. Také ty rodiče předávají svým dětem,“ říká Martin Haluzík z IKEM pro Seznam zprávy.

Žantovská zbavuje problém obezity o všechny nuance. To jí je ale jedno. Pro ní je prostě „tlusté tělo beztvaré a neestetické“ a to je nezpochybnitelný fakt. „Proč tolik jíme a co všechno, jaké životní děje a radosti nám jídlo nahrazuje? Sebeúcta a sebekázeň, dejte s tím pokoj. Když se pořádně nadlábnu, vypadá hned svět kolem líp. Člověk se přece musí za ten zatracenej život nějak odměnit,“ zakončuje svůj komentář.

Namísto urážek je potřeba podpora

Tím, že Český rozhlas a Lidovky dávají prostor podobným komentářům, vytvářejí prostředí, ve kterém je v pořádku urážet lidi za jejich váhu. Tlustí lidé jsou ve společnosti už tak dost ostrakizováni. A to vlastně nemusí být ani obézní.

Nikdo netvrdí, že by společnost měla adorovat obézní lidi. Taková kritika se často snáší například na body positivity hnutí a plus size modeling. Tím, že se ale člověk cítí dobře ve svém těle, i když má podle BMI nadváhu, není propagace obezity. Je důležité upozorňovat na zdravotní rizika nadváhy a obezity, ale lze to dělat i způsoby, které neútočí na cizí sebevědomí a tělesnou integritu. Obezita je nemoc, a proto bychom měli v boji proti ní podporovat, ne urážet.