Festival Inverze – nová cesta k literatuře?

Literární festival Inverze představuje nové pojetí literatury. Mladí slameři, hipsteři, ale i legendy jako Jáchym Topol v Dolních Vítkovicích posouvají vnímání umění do 21. století.

„Prezident Miloš Zeman není sprostý proto, že použil slovo „zkurvit“, ale proto, že se sám kurví s představiteli agresivního čínského režimu, jimž slibuje, že odměnou za rozvíjející se vzájemný obchod se od nich naučí, jak stabilizovat společnost,“ předčítá ostravský rodák Petr Hruška.

Literární historik, básník a scénárista Hruška píše také sloupky pro týdeník Respekt a e-verzi plátku Revolver Revue. Svůj výstup na Inverzi začal právě jedním z nich.

„Byl bych moc rád, abych sám na tento nenápadný, ale strašně důležitý rozdíl – že sprostá nemohou být slova, ale teprve naše řeč – nikdy nezapomněl,“ říká Hruška.

Na Hrušku navazuje zakladatel zmíněné Revolver Revue, český hudebník, spisovatel a žurnalista Jáchym Topol. Ve své knize Citlivý člověk přichází s groteskním příběhem o kočovné rodině.

To, co však dělá situaci groteskní, je způsob, jímž Topol text podává. Rytmizuje písmena do sledu událostí tak, že téměř není rozeznat, kdo v popsaném dialogu mluví. Topol naštěstí disponuje také plejádou neméně absurdních tváří a intonací, a tak se z celé show stává srozumitelný výstup.

Po Topolovi se publikum rozděluje na dvě skupiny a do stanu přichází frontman kapely Houpací koně Jiří Imlauf. Své skladby prokládá úryvky z knihy Ústí hlavně. Ve velkém sále už chystají prostor pro autorku Hrdého Budžese Irenu Douskovou. Ta vůbec poprvé odhalí pasáže ze své nové knihy Rakvičky.

Jiný literární festival

„Jde nám o to, aby to sice byl literární festival, ale aby nebyl za každou cenu přehnaně intelektuální. Chtěli bychom návštěvníkům dopřát po všech stránkách komplexní zážitek,“ říká jeden z organizátorů Ondřej Hrabal.

Inverze je jiná. Je mladší a pracuje mimo jiné s atmosférou industriálních Dolních Vítkovic. Využívá improvizované písečné pláže, kde si hosté mohou sednout na lavičku třeba ze zrezivělého sudu. Všude okolo jsou navíc opuštěné dělnické budovy.

„Už dlouho jsem chtěl udělat literární festival, který by literaturu představoval jinak než jen jako akademické přednášky a autorská čtení. Kluci měli stejný záměr, a tak jsme se to rozhodli udělat společně,“ říká Hrabal.

Vykouřil jsem žábu a uvědomil si, že neexistuju

Druhý den zahajuje čtení autor nezařaditelných románů Petr Stančík. Tichým hlasem předčítá ze své chystané knihy Nulorožec. Venku prší. Stančík se s humornými částmi děje a také díky smíchu publika postupně osměluje.

Stejně jako v předešlých publikacích se v Nuorožci mísí absurdita s historickými souvislostmi, detektivní vyprávění s esejí a nechybí notná dávka ostrovtipu. Nulorožec by měl vyjít letos na podzim. „Přestože se na začátku tváří jako detektivka, ve skutečnosti je Nulorožec o poznání sama sebe,“ říká pro Houpacího Osla Petr Stančík.

Mezitím v Malém sále vystupuje slamer a stand-up komik Jiří ‚Rimmer‘ Charvát. Místo čtení ze svých knih Eskejp nebo Qějcí volí čistě zábavný program a vykládá svůj zážitek o vykouření halucinogenní žáby, který mu osudově změnil život.

„Vykouřil jsem žábu a uvědomil si, že neexistuju,“ vypráví Charvát o přelomu v jeho životě, po kterém dal výpověď ze své prestižní práce a rozhodl se dělat věci, kterého ho naplňují.

S podobně pokorným hlasem, jakým prezentoval své dílo Petr Stančík, nastupuje Jarda Konáš, známý spíše jako hudební publicista. Leckoho pak překvapí, že v jeho debutu s pracovním názvem „Dominika“ hledá oporu v magickém realismu a Howardu Phillipsu Lovecraftovi, kterého jako svůj vzor dokonce zmínil. „Zvedněte ruku, kdo z vás H.P. Lovecrafta zná,“ vyzval publikum. „Tušil jsem to,“ dodal s pousmáním, když napočítal jen pět rukou.

Publikum se opět rozchází dvěma směry. Ve venkovním stanu se již připravuje slam poetry exhibice a do Velkého sálu zahaleného tmou přichází mladý básník Jan Těsnohlídek. „Zestárnem, zošklivíme a umřem. Jednoduchý, jasný pravidla,“ předčítá Těsnohlídek ze své sbírky básní.

„O těch pěkných věcech nepíšu, ty žiju, ve špatnejch se víc topím a tím pádem o nich píšu, abych se jich zbavil,“ vysvětluje Těsnohlídek pro Houpacího Osla.

„Vieš, čo zmení táto báseň? Vôbec nič!“

Ve venkovním stanu se svitem slunce je nálada o něco pozitivnější. Nejvýznamnější slameři jako Anatol Svahilec, Jiří ‚Rimmer‘ Charvát nebo Ellen Makumbirofa přesvědčují svými básněmi lidi z publika, kteří hodnotí jejich vystoupení body.

Zatímco Rimmer se nás ustavičně snaží přesvědčit, že neexistujeme, Anatol slamuje anekdotu o přeživších dinosaurech a pohrává si s myšlenkou, jak by v 21. století sehnali práci.

„Věřím, že Inverze stanoví určitý trend, který tady bude bytnět. Celé je to neobyčejně komunitní, milé, strašně zajímavě programově udělané a nastavené,“ hodnotí atmosféru slamer Anatol Svahilec. „Mám strašnou radost, že slam dostal takový prostor,“ dodává.

Humor a pozitivní nálada ale ustává s nástupem Tomáše Straky a jeho emotivního protestslamu o vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka.

„Vieš, čo zmení táto báseň? Vôbec nič,“ vykřikuje rozčileně Straka a slibuje, že báseň bude opakovat, dokud pachatele vraždy nedopadnou.

Zlatá tečka v podobě Psího ostrova

Neděle přináší to pravé zakončení festivalu. Projekce ve Velkém sále uvádí nový animovaný film Psí ostrov režiséra Wese Andersona. Snímek zasazený do sci-fi Japonska, jehož protagonisty jsou psi vyhnáni do postapokalyptické krajiny ostrova z odpadků.

„Reakce návštěvníků i vystupujících jsou nadšené a i my jsme moc spokojení. To nás nakoplo dělat společně další věci. Vlastně už pomalu začínáme přemýšlet nad dramaturgií dalšího ročníku,“ uzavírá víkend organizátor Ondřej Hrabal.

Autoři: Anna Halamová, Dominik Lipovský