Realisté – drsná hesla v jemných konturách

KOMENTÁŘ. Předvolební díl o straně, která nadužívá slovo “realistický” v různých formách tak, že z toho musí být voličům špatně aneb proč bychom si měli myslet, že si z nás Realisté nevystřelí.

“PRO TÁTU pušku do ruky”, tak zní volební heslo strany Realistů, které na sociálních sítích vzbudilo kritiku a kontroverzi. Na plakátech Realistů se totiž objevilo jen pár hodin poté, co ze svého hotelového pokoje čtyřiašedesátiletý Američan Stephen Paddock zastřelil 58 lidí a přes 480 jich zranil. Dlouhou dobu panovala napříč veřejností i médii diskuze, zda je vůbec plakát autentický, dokud jeho autenticitu nepotvrdil člen Realistů Tomáš Bezouška.

Mentor strany Petr Robejšek v rozhovoru s novinářem Martinem Veselovským argumentuje tím, že je třeba, aby byl každý český táta ozbrojený, neboť jsme ve válce. Na otázku s kým však vyhýbavě odpovídá, že se jedná pouze o prevenci. Jsme tedy v preventivní válce. Na místě je ale i otázka Veselovského na Jiřího Hynka, kandidáta Realistů na post prezidenta České republiky. Jiří Hynek je prezidentem a výkonným ředitelem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. Střet zájmů? Dále je třeba zmínit to, že stranu Realistů financoval částkou tří milionů korun podnikatel Marek Dospiva, který je spolumajitelem investiční skupiny Penta Investments, a tudíž také zbrojovky Aero.

Prokazatelný pacifismus zachrání před vojnou

Kolem bezpečnostní politiky se točí i další z bodů programu Realistů – zavedení povinného tříměsíčního vojenského výcviku pro muže. V rozhovoru pro XTV.cz ale Robejšek přiznal, že úplně povinný nebude. Ti, kteří by z toho chtěli vyváznout, by podle něj museli doložit proč a věrohodně ukázat, že dlouhodobě žijí jako pacifisté nebo je to proti jejich náboženskému přesvědčení. Co přesně znamená život pacifisty, nezmínil.

Část Robejškovy předvolební rétoriky směřuje také k tomu, že Realisté jsou jiní než většina stran, které označuje za “muzeální”, tedy praktikující zastaralé postupy. Často se vyjadřuje negativně na konto politických elit, aby namaloval mezi nimi a sebou (k jeho smůle doopravdy) pomyslnou čáru. Lidé mu ale vyčítají, že on sám je vlastně politickou elitou. Proto upravil svou politiku a v eseji Skutečná elita publikované v březnu na serveru Aktuálně.cz rozlišil dva tábory elit – na jeden z nich je hodno nadávat a do toho druhého patří on. Tradičně tak učinil, aniž by se obtěžoval říci jediný reálný pojem či názor, který by neměl povahu pouhé kontury. Jak se říká mezi pedagogy, špatnou práci ani citáty nezachrání.

Podobné mlžení je charakteristické nejen pro jeho psaný, ale také mluvený projev. Jeho řečnické schopnosti vedou posluchače odnikud nikam a po cestě ho nechávají zakopávat o rádoby důkazné „Všichni víme, že…“ nebo laciné a povrchní pojmy. Stranu Realistů lze přirovnat k symbolickému gestu, které Robejšek učinil se svou kravatou. Tu si jakožto znak nečistých politiků ve vládě svlékl a košili nahradil tričkem s hvězdou, ale “nečisté” sako na jeho ramenech zůstalo.