Deník

Tomáš Maca - 16.5.2017

Macíkova cesta IV. – Vysokoškolák visí sto metrů nad Stockholmem obličejem dolů a rozjímá nad významem pisoáru

„Toužím zjistit, jestli se i v zemi s jedním z nejlépe hodnocených vysokoškolských systémů na světě budu muset učit zpaměti názvy německých novin z 19. století. Rád bych upgradoval svou angličtinu, aby nezněla jako projev Miloše Zemana před Evropským parlamentem, a taky bych si chtěl rozšířit své sívíčko i o něco jiného než o obskurní letní [více]

Tomáš Maca - 26.3.2017

Macíkova cesta III. – Erasmák sáňkuje se psím spřežením, potí se v sauně a mrzne v ledovém jezeře

Internety nedávno zaplavila anketa, podle níž studenti napříč kontinenty zvolili jako čtvrté nejlepší studentské město Brno. Jakmile jsem to zjistil, ptal jsem se sám sebe, jestli jsem měl zapotřebí táhnout se na Erasmus do předraženého Stockholmu, lůzra, který se do první pětky ani nevešel, když nakonec platí staré pořekadlo všude dobře, doma nejlíp. [více]

Tomáš Maca - 4.2.2017

Macíkova cesta II. – Čech a muslim objevují švédské fika a vítají s Číňany rok Kohouta

Je to už půl roku, co mě máma dotlačila k tomu, abych se přihlásil na Erasmus. V klidu, stejně mě nevyberou a budu si dál spokojeně sedět doma za pecí, myslel jsem si, a abych otravnou matku umlčel, přihlášku jsem si podal. Bohužel (nebo bohudík, kdoví) se na škole nakonec rozhodli poslat mě do světa na zkušenou, takže jsem se chtě nechtě na jeden [více]

Tomáš Maca - 22.1.2017

Macíkova cesta I. – Introvert vyráží na Erasmus, musí se socializovat a nemůže se dostat na kolej

Jak správně upozorňuje Jaroslav Uhlíř v nesmrtelném hitu, severní vítr je krutý. A ve Skandinávii to platí dvojnásob. Ještě krutější, ale zároveň nesmírně cenná a poučná je pro notorického mamánka a introverta, který se těžko zapojuje do kolektivu, zkušenost s půlročním studijním pobytem ve Stockholmu jako taková. Střípky toho, co v hlavním městě [více]

Jan Žabka - 12.11.2016

Deník stopaře dvě – Zažili jsme nefalšovaný francouzský piknik a Švýcarsko zbortilo předsudky

Zatím jsme zvládli projet Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem a Itálií. Plavili jsme se lodí, i když jen 150 metrů, a stopovali deset hodin na sluncem rozpáleném místě, abychom zjistili, že stojíme ve špatném směru. Sára a Gilberto nás zachránili od vyhladovění. A my zůstali celí, nezabili jsme se. Díky tomu všemu jsme mohli pokračovat dál a zažít mnohem [více]