Dilema mladého českého voliče: Má smysl přijít k volbám?

Už dnes Češi rozhodnou o novém složení Poslanecké sněmovny. Volby leckdo nazývá ‚‚svátkem demokracie.‘‘ Mně však nabídka českých politických stran spíše než svátek připomíná má léta na střední škole, kde si studenti z menu ve školní jídelně nevybírali z jejich pohledu nejchutnější pokrm, ale ten nejméně nechutný.

Nedostupnost bydlení pro mladé Čechy se dá nazvat jedním z nejpalčivějších problémů v zemi v moderní době. Mladé generace čelí nerovné bitvě s obřími cenami nemovitostí, vysokými nájmy a nedostatkem bytů, což mnohdy vede k odkladu založení rodiny nebo nutnosti sdílet bydlení s rodiči i v dospělém věku. Tento stav není pouze otázkou rozhodnutí jednotlivců, ale zrcadlem širších problémů, ve kterých se odráží nedostatek efektivní politiky.

Voliči od politiků nepotřebují prázdné sliby, ale konkrétní kroky, například podporu výstavby sociálních bytů, regulaci výše nájmů, zjednodušení podmínek pro mladé kupující, stabilizace trhu s nemovitostmi, nebo aspoň nějakou snahu, aby se z bytu nestalo luxusní zboží jen pro vyvolené. Prozatím ale počet slibů roste výrazně rychleji než počet postavených bytů.

Komu ale svěřit problém do rukou tentokrát? Na jedné straně stojí demokratické, jasně prozápadní strany, za kterými ale nejsou v oblasti bydlení viditelné výsledky. Když se v aktuálních volebních programech těchto stran setkáte s navrhovanými konkrétním řešením namísto klasických floskulí, obvykle se jedná o zdánlivě velmi složité, v aktuální konstelaci téměř až neproveditelné kroky. Nereálné se (překvapivě) zdají i sliby extremistů, kteří voličům ale kromě dostupnosti bytů nabízí například výstup z EU a NATO, zestátnění veřejnoprávních médií, zastavení vojenské pomoci Ukrajině, vyhoštění válečných uprchlíků nebo zrušení Senátu.

Je to volba mezi plesnivým rohlíkem a navoněným jedem. Ani jedno není lahůdka, ale rozdíl je zásadní. Zatímco z plesnivého rohlíku se vám udělá špatně, jed vás může zabít. Demokracie pořád stojí za to ji chránit – i když to zrovna znamená hlasovat pro ty, kteří zatím nedopřáli mladým garanci střechy nad hlavou. Bez ní by lidé neměli, komu své problémy připomínat. Z nedostupného bydlení by se stal ten nejmenší z našich problémů. Nezapomeňme, že i když politici často neposlouchají, mlčet znamená kapitulaci.

Účast ve volbách není jen právem.  Je to možnost se přímo podílet na utváření světa, ve kterém budeme žít my i naši potomci. Ignorovat tuto šanci znamená vzdát se možnosti bojovat za dostupné bydlení, spravedlivé šance na trhu práce i za důstojnou budoucnost. Zvednout se a přijít k volbám znamená přestat být pouhým pozorovatelem a stát se součástí řešení. Vzpomeňme si na závěr na školní jídelnu. I plátek hovězího masa, který se svou konzistencí i vizáží nápadně podobá ojeté pneumatice, k tomu všemu zalitý pochybou univerzální hnědou omáčkou je přeci lepší než sžíravý hlad, že?