Spása pro Gazu, či postmoderní kolonialismus? OSN přijalo Trumpův plán na ukončení války v Pásmu Gazy

V úterý 18. 11. Rada bezpečnosti OSN schválila dvacetibodový plán amerického prezidenta Donalda Trumpa na ukončení války v Pásmu Gazy. Usnesení podpořilo 13 zemí, pouze Čína a Rusko se zdržely hlasování. Jde tak o poměrně nevídanou koordinaci OSN ohledně humanitární krize v Gaze, která trvá již přes dva roky.

Trumpův plán zahrnuje mimo jiné vytvoření jednotky takzvaných Mezinárodních stabilizačních sil (ISF), které budou mít do roku 2027 na starost bezpečnost v Gaze. Tyto síly mají taktéž zajistit odzbrojení Hamásu a jiných nestátních ozbrojených skupin operujících v Pásmu Gazy.

Není zatím jasné, jaké bude složení ISF, jelikož žádná země dosud nesouhlasila s vysláním svých vojáků. Poměrně jasné je však to, že ISF má v Gaze nahradit Izraelské obranné síly (IDF). Šestnáctý bod textu přímo říká, že „jakmile ISF nastolí kontrolu a stabilitu, Izraelské obranné síly (IDF) se stáhnou“ a „předají okupované území Gazy ISF“.

Implementování tohoto plánu by znamenalo totální kontrolu Spojených Států nad Pásmem Gazy, oproti totální kontrole, kterou nad územím momentálně má Izrael.

O nás bez nás

Prezident Trump chce taktéž vytvořit „Radu míru“, které bude předsedat. Vzhledem k tomu, že jsme od nastoupení Trumpa do úřadu denně svědky desítek násilných zatýkání lidí Imigračním a celním úřadem USA (ICE), tato představa je přinejmenším znepokojivá. Ostatní členové rady nebyli zatím jmenováni.

Tato nová autorita bude povinna hlásit se OSN, není však vázána plnit požadavky OSN, ani Palestinské národní správy (PNS). To v podstatě znamená, že prezident USA bude mít plnou moc nad Gazou a žádnou autoritu nad ním, která by jeho počínání kontrolovala, případně umírňovala.

Přestože se celý plán může nejdříve zdát jako potřebný krok k obnově Gazy, rezoluce téměř opomíjí hlasy Palestinců. Její dřívější návrhy dokonce neobsahovaly ani zmínku o samostatném Palestinském státu. Do finální verze bylo přidáno palestinské sebeurčení díky tlaku, který na autory textu vyvíjely klíčové arabské státy.

Jazyk textu byl i tak zvolen opatrně. Bod 19 říká, že pokud budou reformy v Gaze věrně provedeny, „mohly by konečně nastat podmínky pro důvěryhodnou cestu k palestinskému sebeurčení a státnosti“. Text tak státní suverenitu Palestiny popisuje jako možnou budoucnost, nikoliv reálný příslib.

A co dál?

PNS ve svém prohlášení uvedla, že podmínky rezoluce je třeba implementovat „naléhavě a okamžitě“. Hamás a jiné palestinské frakce rezoluci odmítly. Ve společném prohlášení na Telegramu uvedly, že „přidělení úkolů a rolí mezinárodním silám v pásmu Gazy, včetně odzbrojení odboje, je zbavuje neutrality a mění je ve stranu zapojenou do konfliktu ve prospěch [izraelské] okupace“.

Celý Trumpův plán je velmi nejasný v tom, jak chce dosáhnout svých stanovených cílů a jak má jeho „Nová Gaza“ vypadat. Z rezoluce je zároveň zcela vynechán Západní břeh Jordánu, kde Palestinci stále čelí koloniálnímu násilí izraelských osadníků.

Trump ale jásá. V příspěvku na své platformě Truth Social uvedl, že hlasování OSN je okamžikem „skutečně historického rozměru“ a dodal, že „v následujících týdnech bude zveřejněno mnoho dalších zajímavých oznámení“.