Velikonoce – svátky jara nebo alkoholu?

V košíku na stole mazanec, vedle něj malované kraslice. Táta sedící na židli a pletoucí pomlázku nebo smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro každého z nás znamenají Velikonoce něco jiného. Jak je to v moderní společnosti? Po ulicích se prohánějící opilí muži a ženy s modřinami až na zádech…

Velikonoce jsou původně pohanským svátkem oslavy příchodu jara a nového roku. Pohané tyto oslavy používali jako jakousi „prosbu“ za úrodný a plodný rok. Problémem ale je, že většina hledání Velikonoc, jakožto pohanských svátků, končí u smyšlených spekulací. O dřívějších podobách Velikonoc toho víme opravdu málo. Většina lidí zřejmě zná Velikonoce jako křesťanský svátek, kdy křesťané oslavují zmrtvýchvstání a nanebevzetí Ježíše Krista.

Nejen samotný akt zmrtvýchvstání je pro ně ale důležitý. Křesťané mají 40 dní dlouhé postní období před ním, které začíná Popeleční středou. Samotné dny před Velikonočním pondělím mají také své specifické názvy. Zelený čtvrtek, kdy si křesťané připomínají Poslední večeři Krista. Velký Pátek, kdy se Kristus obětoval pro svět svou smrtí na kříži. Bílá sobota, kdy se věřící modlí u Kristova hrobu a přemýšlejí o jeho umučení. Neděle zmrtvýchvstání Ježíše Krista, která je největším svátkem křesťanského roku.

Do kostela nebo za rodinou

Velikonoce jsou tedy původně křesťanským svátkem, v dnešní době se ale na tuto skutečnost příliš nehledí. Společnost NMS Global před pár lety udělala velikonoční průzkum toho, jak a kde budou prodloužený víkend a svátky jara trávit Češi a Češky.

Podle tohoto průzkumu se na mše svaté do kostela chystá jen 9 % dotázaných. Drtivá většina respondentů uvedla, že budou Velikonoce raději trávit v rodinném kruhu nebo s přáteli. Průzkum se také věnoval tomu, jak se lidé na Velikonoce připravují. 53 % žen doma barví vajíčka a snaží se tak navodit tu správnou atmosféru. Polovina žen také připravuje tradiční pokrmy jako nádivku, beránka, jidáše nebo mazance. Ovšem pouze čtvrtina mužů přiznala, že se těmto tradičním aktivitám věnují také.

Naopak muži nachází zalíbení spíše v rituálním „omlazování“ svých partnerek, maminek, dcer a kamarádek pomlázkou. V průzkumu se konkrétně 34 % dotázaných mužů přiznalo, že tuto tradici ctí a nenechají si ji ujít.

Symbol jara, zdraví a života

S Velikonocemi si v Čechách nejvíce spojujeme pomlázku z vrbového proutí. Existuje mnoho teorií, proč se používá právě pomlázka. Jedna z nejčastějších je ta, že mladé proutky z vrby symbolizují nový život v přírodě, a tak by ho měly zaručit i v lidech. Ženy a dívky se tedy nechávají „vyšlehat“ pomlázkou, aby přes rok neuschly a byly zdravé, stejně jako ty vrby, ze kterých se plete pomlázka.

Představa toho, že budeme navždy mladé a krásné je sice skvělá, ale nic není jen tak. V průzkumu od NMS totiž 79 % žen odpovědělo na otázku, jestli mají rády pomlázku záporně. V některých zemích mají tradice naprosto odlišné a naše pomlázka by jim nejspíš přišla zvrácená. Pro Čechy jde ale o tradici, bez které by to jaro zkrátka nešlo. Malí chlapci proto chodí od domu k domu a koledují si o kraslice, nějakou sladkost nebo penízek. S malými koledníky přichází i ti větší, kteří si koledují spíše o malér. Místo kraslic většinou dostávají sklenku alkoholu, a to se po několika návštěvách a koledách začne projevovat.

Ponížení v hábu tradice

Vrbové proutí je sice symbolem nového, jistě krásného, roku, který je před námi, ale pro některé může také znamenat bolest a v krajních případech i modřiny. Přitom většina mužů, která je poháněna značným množstvím alkoholu a velikonočním šílenstvím, by na ženu nikdy nesáhla.

Právě s alkoholem ale má česká populace velký problém a to ne jen o Velikonocích. Pití alkoholu se časem stalo jakýmsi společensky přijatelným rituálem. Podivujeme se, když nám někdo oznámí: „Já dnes nepiju“. Problém s pitím alkoholu má až 19 % dospělé populace České republiky, to je asi 1,7 milionu lidí. A to už je poněkud alarmující.

Právě na Velikonoce se ze „řetězu abstinence“ utrhnou i ti nejzapřisáhlejší odpůrci alkoholu, protože „přece jsou ty svátky!“ a jednoho, dva nebo více panáků si dají také…a to se potom snáze koleduje. Naštěstí extrémně špatných zkušeností s podnapilými koledníky je poměrně poskromnu. Nesetkáme se jen tak s někým, kdo by chtěl ženu vyloženě zmlátit pomlázkou, naštěstí. Pořád ale platí, že v zájmu tradice musí ženy přetrpět často ponižující, nepříjemný zážitek spojený s nevítaným vpádem do vlastního osobního prostoru.

Samotná tradice pomlázky ale není zavrženíhodná ani v nejmenším. Určitě jde ve svém jádru a hezky a upřímně myšlenou pohnutku. Jen jde v zásadě o to, že každá tradice se dá oslavovat a ctít s respektem, nejen sám k sobě, ale hlavně k ostatním. Pochopení, že co si jeden užívá, druhý už tak moc nemusí, je velmi důležité.