„Nic nechutná tak dobře, jako cítit se hubená.“ Hlad a obličej bez vrásek – prožíváme návrat toxických dietních kultur?

Obsese vzhledem se datuje snad už ke vzniku lidstva samotného. V naší době blahobytu však vyústila v toxickou kulturu, která soudí každou ženu. Ty jsou této estetické kritice totiž mnohonásobně více vystaveny než muži. Nultá léta 21. století, která tuto kulturu značně rozšířila, se tak dají charakterizovat známým citátem Kate Moss: „Nic nechutná tak dobře, jako cítit se hubená.“ Jako snaha se této mentality zbavit vzniklo hnutí „Body Positivity“, tedy nesouzení druhých kvůli vzhledu a přijetí vzájemných odlišností a odchylek od očekávaného ideálu. Vrací se však zpět konzervativní myšlení?

„Ach, matko jsem poctěna, že jsi hrdá na můj hlad, ale já ten hlad nechci, pokud mě dostane do země.“ Takto zní verše písně Running Song umělkyně Ellie Nanni. Celá píseň protkaná melancholickou tóninou se těší velikému úspěchu na sociální síti TikTok. Právě na této platformě se z uvedené části skladby na přelomu února a března stal trend. V něm hlavně mladé slečny porovnávají svůj nynější vzhled s dobou, kdy trpěly různými poruchami příjmu potravy nebo nezdravými stravovacími návyky spojenými s dietní kulturou. Na retrospektivních snímcích je často vidět, jak kůže ostře rýsuje kosti pod ní. Mladé ženy se tak sžily s textem písně, který prosazuje zdravou střídmost před radikálními zásahy do zdraví. Jsou očividně vděčné za uzdravení z nezdravé mentality.

Podporující komunita nebo toxické prostředí?

Většina komentářů u příspěvků slečny podporuje. Utvrzují je, že udělaly správné rozhodnutí a jsou na ně, i jako kompletně cizí lidé, velice pyšní. Zdánlivě pozitivní poselství videí se však v několika případech nesetkalo s očekávanou reakcí. Najdou se i takoví, kteří cítí nutkání kritizovat, byť zdravé, přibrání hmotnosti. Mezi hlavními výtkami bylo: „Holka, to předtím bylo mnohem lepší,“ „Proč jsi to udělala?“, „Anděl právě ztratil svá křídla…“ nebo „Proč jsi to tak zkazila?“. Lidé tak odsuzují zotavení nemocného člověka jako ohavné, nezdravé a glorifikují vyhladovělá těla jako ideál krásy, který označují jako jejich vysněný vzhled. Není překvapením, že se autoři těchto poznámek ve většině případů schovávají za anonymní profilové fotky. Dokonce se komentáře podobného typu od jednoho autora objevily pod více videi.

Aby toho nebylo málo, kritika se snesla i z trochu jiného důvodu. Část komentujících kritizuje ženy za explicitní videa a obrázky z dob jejich nemoci. Mohly by totiž podle nich vyvolat negativní reakci v divačkách, které si těmito problémy samy právě prochází. Mohlo by je to tak odradit od změny a utvrdit v tom, že vyhublé tělo je přeci jen krásnější. Na to však odpovídali ostatní sledující, kteří zveřejnění alarmujících záběrů hájili. Podle nich to naopak může pomoci dívkám uvědomit si, že v tom nejsou samy a že z každé situace se dá dostat.

Stárnutí jako známka slabosti

Návrat kritické mentality týkající se ženských těl se dotýká i věkových předsudků. Už dlouhou dobu se na sociálních sítích rozvíjí praktiky, které stárnutí mají zabraňovat a zaručit tak mladý vzhled. Personalizované reklamy oslavující hladkou tvář v každém věku, „protivrásková“ brčka na pití, přehnané nakupování desítek kosmetických produktů, které nemá nikdo šanci spotřebovat, nebo propagování „protistárnoucích“ procedur – to vše a mnoho dalšího přispívá k nebezpečným představám o tom, co je zdravé. Drastické trendy dokáží mladým ženám často spíše ublížit, například silou chemikálií v produktech a nevědomostí o jejich správné kombinaci.

Terčem tohoto fenoménu a tvrdé mediální kritiky se nedávno stala i hvězda seriálu Stranger Things, Millie Bobby Brown. Mnoho bulvárních médií ji přes své portály či sociální sítě hrubě kritizovalo za její vzhled, který podle nich absolutně neodpovídá jejímu reálnému věku. Jednadvacetiletá herečka prý vypadá o dekádu starší. Ruku v ruce s těmito hodnoceními šlo i obviňování z přehnaných plastických operací.

Na tato četná nařčení reagovala sama herečka. Na svém instagramovém účtu uveřejnila svou reakci a zhrození nad těmito články: „Začala jsem v tomto průmyslu, když mi bylo 10 let. Vyrostla jsem před zraky světa a vypadá to, že lidé nedokáží vyrůst společně se mnou. Namísto toho se chovají, jako kdybych měla zůstat zmrazená v čase a vypadat jako v první sérii Stranger Things.“ Takto zněla její slova týkající se veřejné šikany ze strany dospělých novinářů. Právě na ně také směřovala pár vět, odsuzujících takto povrchní poznámky o úplně cizím, ač veřejně vystupujícím, člověku: „Pojďme se pobavit o článcích, titulcích, lidech, kteří jsou tak zoufalí, že shazují mladé ženy. (…) Toto není žurnalistika. Je to šikana.“ Jmenovala specifické žurnalisty, kteří články napsali, a specificky zdůraznila ženské autorky, od kterých slova bolela o to více. Na vybraných článcích Daily Mail, které herečka vybrala k uvedení příkladu, dokonce nyní nejsou jména daných autorů uvedená.

Po snaze zbavit se takovýchto škodlivých představ nultých let, definujících celou generaci, která v nich vyrůstala, se zdá, že si stejné myšlenky našly cestu zpět do dnešní doby. Přeci jen i dnes samotné „Body Positivity“ stále sklízí nechvalné komentáře. Ty celé hnutí kritizují za promování nezdravých extrémů a obezity, přičemž spíš zdůrazňují snahu odbourat předsudky. Je tedy otázkou, zda se někdy podaří najít ideální rovnováhu mezi zdravým životním stylem a přirozeností společně se vzájemným respektem.