Po zevrubné debatě se trans lidé dočkají rovných práv, říká mladá politička Georgia Hejduková

Česko je jednou z posledních zemí, kde musí trans lidé podstoupit sterilizaci kvůli změně jména. Zrušení tohoto zákona nedávno zamítl Ústavní soud. S budoucí studentkou práv a bývalou předsedkyní Mladého Pirátstva Georgiou Hejdukovou jsme mluvili o právech trans lidí v České republice, jejich budoucnosti a o mládežnických organizacích.

Začneme aktualitou. Poměrně konzervativnější Slovensko zrušilo povinné sterilizace trans lidí. Čekala jsi, že nás Slovensko v tomto předběhne?

Nečekala. Slovensko bylo hodně kontroverzní v tom, že tranzice tam vůbec nemohla probíhat, respektive neexistovala žádná procedura, která by ji právně definovala. Teď ji právně definovali, a to sice tak, že není potřeba sterilizace. Je to skvělá zpráva pro naše slovenské bratia a bylo by super, kdyby se to povedlo i u nás. Ale to bude komplikovanější. U nás je tranzice právně definovaná i s povinnou sterilizací, takže bude třeba změna zákona. 

Aktuálně se proces zastavil v meziresortním procesním řízení. Je tam někde zaparkovaný a hlavně z pohledu Ministerstva spravedlnosti tam není ta iniciativa debatu otevírat.

Povinné sterilizace přitom zrušilo už i Polsko, což je země, kde se jinak LGBTQ lidem nežije moc dobře, včetně stavění tzv. LGBT free zón. Čím si to vysvětluješ? 

Poznámka: Ačkoliv trans lidé v Polsku nejsou povinni podstupovat chirurgický zásah do těla, musí zažalovat své rodiče za to, že se při narození „spletli“.

Obecně si myslím, že hodně záleží na detailech. Z pohledu lidí, kteří se o to moc nezajímají, to je velmi marginální problém. Týká se jen malé skupiny obyvatelstva, která není extra viditelná. Zároveň tato skupina nemá nějakou lobby, jež by ji prosazovala, proto není vůle něco měnit. Spousta zákonodárců se bojí reakce konzervativnějších voličů, takže se do změn nehrne, a liberálních hlasů ve Sněmovně aktuálně moc není. 

Také není dostatečně vysvětlené, proč tu změnu potřebujeme. Ten zákon je k ničemu. Jediné, co zajišťuje, je to, že lidé budou sterilizovaní, ale neurčuje, jaký budou mít pohlavní orgán. Ženy s penisem tu budou stejně, muži
s vagínou také. To, že budou trans lidé sterilizování, nikomu nepomůže, ničemu to nezabrání. Pro trans lidi znamená jen šílené utrpení. Pokud nechtějí sterilizaci, tak musí úředně fungovat v původním pohlaví. 

To pro ně značí řadu problému. Třeba když se trans žena dostane do křížku se zákonem, tak jde do mužské věznice. Když se jí něco stane, tak bude
v nemocnici na mužském oddělení. 

Zmínila jsi, že tady není nikdo, kdo by za práva trans lidi lobboval. Co je potom organizace Transparent?

Jasně, ono se to rozbíhá. Transparent je sice docela velká organizace, ale pořád je jenom jedna. Třeba Jsme fér tu lobbuje za manželství pro všechny, což se týká daleko větší skupiny lidí. Také o ní více lidí ví. I když se člověk o LGBTQ témata moc nezajímá, tak ví, že v Česku gayové a lesby nemůžou uzavřít manželství. O sterilizacích trans lidí však mnoho lidí neví.

Jaké byly tvé první pocity, když ses dozvěděla, že Ústavní soud zamítl zrušení povinných kastrací?

Mě ani tolik nenaštvalo, že to zamítnul, ale spíše že to neprošlo o jeden hlas. To bylo velké zklamání a jsem hodně naštvaná. Jejich argument zněl, že tu Ústavní soud není od toho, aby určoval ideologii pohlaví. O tom se dá diskutovat, ale tady nejde o ideologii. Jde o to, že lidé jsou nuceni do chirurgických změn, které musí podstoupit, aby vyhovovali úřední kolonce. 

Probíhalo před hlasováním nějaké lobbování? Ať už ze strany Transparentu nebo jednotlivců?

Vyloženě asi ne lobbing, ale snažili jsme se vysvětlit, proč sterilizace nedává smysl, což považuji za důležité. Bohužel to ústavní soudce nepřesvědčilo,
i když disent ústavní soudkyně Šimáčkové byl krásný. 

Věřila jsi tomu, že je Ústavní soud zruší?

Já jsem tomu věřila, ale bohužel. Náš Ústavní soud je z velké části stále velmi konzervativní. U nás nedávno neprošlo ani to, aby se zde uznávaly stejnopohlavní sňatky uzavřené v zahraničí. Říkala jsem si, že když neprojde ani to, tak už nic. 

Trans lidi podpořil i Bílý dům, u nás to chce čas

Rozsudek padl na Mezinárodní den viditelnosti transgender osob. Je tento den pro komunitu důležitý? Slavíte ho nějak?

Je to mezinárodní den, kdy můžeme upozornit na problémy, které souvisí
s našimi životy. Trans lidé neřeší jenom sterilizaci, ale třeba i diskriminaci, šikanu ve školách a obecné přijetí ve společnosti. O tomto všem můžeme na den transgender viditelnosti mluvit. 

Bohužel na tento den padl rozsudek, který jde proti trans lidem. Nevím, zda to věděli, nebo to mělo být nějaké symbolické gesto. Doufám, že ne. Tak cynický tam snad nikdo není.

Ty jsi říkala, že ten den je pro trans lidi takovou platformou, kdy můžou mluvit o problémech. Ale já jsem si nevšimla, že by jim bylo
v médiích věnováno více prostoru, když tedy nemluvím o těch liberálnějších, které se LGBTQ právům věnují i tak. 

To je otázka času. Ten den zatím není tolik známý. Většina lidí neví, že existuje. V zahraničí je však velmi známý a hodně se oslavuje. Třeba i Bílý dům vydal stanovisko. Tady o něm zatím není velké povědomí, a tudíž se neděje to, aby se i velké instituce vyjadřovaly. 

Jaký máš pocit z nové Sněmovny? Věříš, že povinné sterilizace budou zrušeny touto cestou?

Nová Sněmovna je značně konzervativní. S tím se nedá nic dělat, zřejmě je to vůle voličů. Nemám v tomto ohledu velké naděje… Ale kdo ví, třeba mě poslanci překvapí. Po nějaké rozumné osvětě by to mohlo jít.  Obávám se, že zejména v konzervativních stranách bude spousta lidé proti a nenechají si vysvětlit nesmyslnost toho zákona. Také v tom hraje strach z odezvy konzervativních voličů. Je to smutné, ale takto politika funguje. 

Zamlouvala se ti v tomto ohledu více ta předešlá Sněmovna? 

Tak půl na půl. Bylo tam více liberálnějších poslanců a méně lidovců, kteří jsou hodně proti jakýmkoliv změnám, jež by LGBTQ lidem pomohly. Tak markantní rozdíl to ale zase není. Ani v minulé Sněmovně by to tak hladce neprošlo. 

Ale zase tam byli poslanci Ondřej Profant nebo Barbora Kořanová, kteří se o LGBTQ práva hodně zasazovali. Ani jeden z nich se na podzim do Sněmovny nedostal.

To ano. Tyto osobnosti tam aktuálně dost chybí. Trans témata tam momentálně nikdo moc nepřinese. Vidím to třeba na klubu ANO, který je největší, ale není tam právě Barbora Kořanová nebo Karla Šlechtová. Ministerstvo spravedlnosti, které je klíčové, zase obsadila ODS.

Ale klíčové je i Ministerstvo vnitra a zdravotnictví.

Ministerstvo zdravotnictví má TOP 09, tam nevím. Ministerstvo vnitra by mohlo vyslyšet nějakou iniciativu. Bojím se ale, že je to marginální téma,
o kterém spousta lidí neví, jak už jsem říkala. A kde není vůle, tam není cesta. První cíl bude vysvětlit, proč je to důležité. Až poté může přijít nějaká legislativní změna. 

Byla tu už nějaká snaha sejít se s ministry a vysvětlit jim, proč je to důležité?

Transparent se s nimi schází průběžně. Po rozsudku Ústavního soudu chceme opět rozjet debatu. Uvidíme, jaký bude úspěch. Věříme, že velký. 

V politice by měli mít hlas všichni

Kdy ses vlastně začala zajímat o politiku? 

Prvním takovým momentem byla přímá volba prezidenta v roce 2013. To byly první volby, o které jsem se hodně zajímala. Sledovala jsem debaty
a tak podobně. Po sněmovních volbách v roce 2017 jsem si řekla, že bych se chtěla i osobně angažovat. Cítila jsem to jako svou občanskou povinnost, takovou úctu k vlastenectví.  

Byli Piráti jasná volba, nebo ses rozhodovala?

Rozhodovala jsem se mezi Piráty a Stranou zelených. Piráti mi nakonec sedli více, hlavně díky jejich snaze o digitalizaci, která mě mimořádně zajímá. Vstoupila jsem k nim v době, kdy se zrovna dostali jako nová strana do Sněmovny. Líbila se mi jejich dravost prosazovat věci, jež považuji
za důležité. 

Měla na tvé politické angažmá vliv i tvá identita? Chceš do politiky vnášet trans témata?

Určitě chci, kdo jiný by je tam měl vnášet, než trans člověk. Považuji
za důležité, aby v politice byli zastoupeni úplně všichni. Ne nezbytně
ve veřejných funkcích, ale aby jejich hlas byl slyšet, třeba i v rámci strany. Myslím si, že každý může do politiky. Bude jen dobře, když politické zastoupení bude pestré a různí lidé budou moci mluvit o problémech, které mají a ostatní je třeba nevidí. Proto se Piráti hodně vyjadřují k trans tématům, oni ve straně mají trans lidi. Vedle mě třeba i Báru Soukupová.

Na druhou stranu, nemáš pocit, že bys v rámci strany zažívala pozitivní diskriminaci? 

Nemyslím si to. Řekla bych, že jako strana dbáme na rovných příležitostech. To znamená i to, že nikdo není diskriminován, byť pozitivně. 

Je toto komodita, kterou do politické diskuze vnáší hlavně tvá strana? Jak je to v ostatních stranách z liberálního spektra?

Zelení dlouhodobě LGBTQ témata podporují. Co se týče jiných stran, tak jsem se s jejich mladými zástupci nikdy nebavila konkrétně o trans tématech. Obecně hlavně v mládežnických organizacích jsou mladí lidé více liberální, než jejich starší kolegové ve stranách. Mládežnické organizace jsou tvořeny z mladých lidí a mezi nimi je větší podpora LGBTQ lidí.
U Pirátu je to jedno, tam je stejná podpora v Pirátech i v Mladém Pirátstvu. Mezi TOP týmem a TOP 09 už asi názorový rozdíl bude. Ale nejsem členem, tak nechci mluvit za ně.

Když už jsi zmínila ty mládežnické organizace. Ty sama jsi byla dlouho předsedkyní Mladého Pirátstva. S tím vlastně souvisí i vaše přejmenování z Mladých Pirátů na Mladé Pirátstvo. Proč jste se rozhodli pro tento krok, když vaše strana jsou pořád Piráti, nikoliv Pirátstvo. 

Piráti už jsou zavedená značka a nemá smysl ji měnit. Ale Mladí Piráti ne. Zkusili jsme změnit název, aby byl více inkluzivní vůči všem. Normálně jsme si to odhlasovali a nečekali jsme, že se zvedne taková mediální vlna, která byla dost negativní a z velké části dopadala hlavně na mě. Zpětně to hodnotím tak, že jsme to měli lépe a citlivěji komunikovat. Více jsme měli mluvit o tom, že jsme si to demokraticky odhlasovali, a proč jsme to vlastně udělali, což mi přijde, že jsme moc nezdůraznili. 

Každopádně jsem ráda, že jsme to udělali. Přijde mi to jako vstřícný krok vůči všem. Nelituji toho, jen na ten mediální ohlas nevzpomínám moc ráda.

Co bylo na komunikaci málo citlivé?

Dostatečně jsme nevysvětlili důvody. Vyznělo to, že jsme hrozně radikální. Úplně jsme nevysvětlili, proč to děláme, takže to byl pro lidi z venku šok.
To jsme udělali až zpětně a vnímám to jako taktickou chybu. 

Vzkázala bys něco trans lidem, kteří by chtěli do politiky vstoupit, ale bojí se? Veřejná funkce s sebou nese větší viditelnost, tudíž třeba i coming out. Do toho se jim z pochopitelných důvodů nechce, když už třeba mají passing.

Není nutné se hned dostat do vedení. Můžou se podílet, ale nemusí být nutně vidět, když nebudou chtít. Mimo veřejnou funkci se o vás nikdo moc nezajímá. Na druhou stranu, je to pořád politika. Riziko, že vás někdo konfrontuje, tu je pořád. Věřím ale, že jako obyčejný dobrovolník se
s problémem nesetkáte. Minimálně na dobrovolnické úrovni, klidně
i v občanském aktivismu. Třeba Amnesty International nebo Greenpeace rozhodně budou dbát na to, aby se u nich lidé cítili dobře.