Reakce na Forum24: Nelžete, čtěte a diskutujte

KOMENTÁŘ. Redakce Houpací Osel na začátku týdne vydala analýzu profilů některých veřejnoprávních novinářů na sciálních sítích. Ta vznikla jako drobný příspěvek do diskuze o tom, zda by měla být aktivita veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích nějak regulována. Na otázku text ani jeho autoři neodpovídají, pouze předkládají různé přístupy a názory novinářů na tuto problematiku. A to právě těch, kterých se nejvíce týká.

Na analýzu se objevily i negativní reakce.  Pozornost přilákala redaktorka serveru Forum24 Johana Hovorková svým komentářem Udej svého novináře. Šikana veřejnoprávních žurnalistů pokračuje. V něm například píše, že analýza je “v podstatě koncentrované udání”.

Šéfredaktor Fora 24 Pavel Šafr následně při sdílení textu své kolegyně napsal: „Student žurnalistiky Jan Žabka vytvořil na serveru “Houpací Osel” analýzu, či spíše udání, jak se veřejnoprávní novináři vyjadřují k veřejnému dění. Rád by projevování názorů zamezil. Podobnost s modrokošiláči z padesátých let rozhodně není čistě náhodná.” 

Na tato zavádějící vyjádření se redakce Houpací Osel rozhodla reagovat. A to protože nejde o kvalitně zpracovaný novinářský komentář založený na faktech a smysluplných argumentech.

Ostatně toto není poprvé, kdy se něčeho podobného Forum24 dopustilo – manipulativní texty vydalo například v případě syna premiéra Andreje Babiše. Tehdy zvěrejnilo komentáře o fotografiích Babiše mladšího z Krymu, jejichž autoři psali o spekulacích o podivných stínech naznačujících montáž nebo přidané třetí noze. A to bez jediného ověření či aspoň snahy o factchecking. Tyto texty nedělají žurnalistice v Česku dobré jméno.

Houpací Osel nemá takový dosah jako má Forum24, jeho redaktoři jsou studenti žurnalistiky. Nejedná se o zajeté novináře, které sledují tisíce lidí na sociálních sítích (Jan Žabka má 200 sledujících, Pavel Šafr 8500). Zatímco text Houpacího Osla si tedy přečte několik stovek, možná pár tisíc čtenářů, Forum24 disponuje čtenářskou základnou o desítkách tisíc čtenářů. Z těchto důvodů je potyčka mezi oběma médií značně nevyrovnaná. Přesto je za ní Houpací Osel i částečně rád, jeho text tak totiž získává větší publicitu. Je však potřeba některé výroky uvést na pravou míru.

Nikdo nám nediktuje, o čem smíme psát… ani Šafr

V prvé řadě šíří Šafr dezinformace. Text, který shrnuje výsledky analýzy, nikde nehodnotí, zda vyjadřování novinářů na sociálních sítích je problém, či nikoli. Nevynáší nad nikým ani žádné soudy. Je pouze příspěvkem do diskuze o tom, jak by měli nebo neměli novináři vystupovat na sítích a zda vůbec. Ukazuje jednotlivé přístupy, které doplňuje o názory samotných novinářů, které se navíc i mezi nimi samotnými liší.

Je důležité upozornit, že kdyby autoři analýzy zjistili, že se všichni oslovení novináři na svých profilech komentativně věnují aktuálnímu dění, napsali by to. Stejně tak, kdyby to bylo naopak. A stejně tak, pokud by všichni oslovení novináři řekli, že zveřejňování názorů je naprosto v pořádku. To se nestalo – názory na toto téma se totiž liší.

Vedle dezinformace však Šafr i autorka původního textu Hovorková používají specifický slovník. Text nazývají “koncentrovaným udáním”, “svodkou” či “červeným hadrem pro celou ruskou frontu, k níž se přidal i Žabka”. Novinářská práce Houpacího Osla navíc podle Hovorkové připomíná “nadšení svazáků z 50. let”. Houpacího Osla by Šafr rád přejmenoval na “Rudého Osla”.

Tento slovník, škatulkující a založený na argumentačních faulech, odmítající odlišné pohledy a snahu otevřít diskuzi, připomíná vše výše zmíněné více než analýza, jejíž autoři čerpali z otevřených zdrojů a dali prostor všem zúčastněným se k výsledkům vyjádřit. Skoro to spíše vypadá, že ji kolegové z Fora24 ani nečetli.

Zakázané téma – veřejnoprávní média

Jenže reakce kolegů z Fora24 otevírá navíc otázku, zda je vůbec možné psát o veřejnoprávních médiích a pokládat si otázky, které se jich týkají. Objevují se názory, že v době, kdy na ně útočí někteří politici, chtějí jejich zestátnění, vadí jim jejich obsah, je naopak důležité Českou televizi a Český rozhlas bránit.

Ale bránit přeci neznamená o ní nepřemýšlet kriticky, neptat se na (pro někoho nepříjemné) otázky a nezajímat se o její činnost. Přeci není možné o něčem nepsat jen z důvodu, že se to někomu může nebo nemusí hodit do kurníku.

Navíc téma vystupování novinářů na sociálních sítích je zcela legitimní. Nejen, že je to deset let od prvního diskutovaného případu – Šídlovy „arogantní báby”, ale také se před prázdninami otevřela tato diskuze tweetem Nory Fridrichové.

Tématu se věnují i odborníci a vznikají odborné práce. Například diplomová práce absolventky oboru Studia nových médiích Lenky Krsové Čeští novináři na Twitteru: Analýza sociálních interakcí českého mediálního prostoru. Na začátku tohoto roku pak server Médiář vydal rozsáhlý text, ve kterém informoval o tom, že si poslanec hnutí ANO Aleš Juchelka nechal vypracovat analýzu, jak k této problematice přistupují jinde v Evropě. Opravdu to není téma?

Podle Houpacího Osla je. A přesně proto analýza vznikla – jako další příspěvek do diskuze. Jenže aby toto bylo možné pochopit, je potřeba být diskuzím nejprve otevřený.