Tvorba mýtu s Andrejem Babišem

Již několikrát se stal premiér Babiš v důsledku svých prohlášení součástí nejrůznějších vtipů. Naposledy se tak stalo po nedávné výroční schůzi Česko-německé obchodní a průmyslové komory, kde zaujal především jeho výrok „My chceme motýle!“, který se hrdě zařadil mezi další Babišovy perly typu „sorry jako“ nebo „pindíka vám neukážu“.

Co si budeme namlouvat – jedná se o výrok opravdu hloupý. Navíc se jeho irelevantnost znásobila ještě tím, co v projevu následovalo: „My chceme znovu motýle! A ty včely mají rádi tu řepku. Můžou si novináři kecat, co chtějí. Mají, je to pravda. Jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě,“ řekl na schůzi o několik dnů dříve, než na Ostravsku v důsledku postřiku na řepku vyhynulo více než 200 včelstev.

Dnes málokdo dokáže uvést kontext v jakém byl výrok pronesený, nicméně když se řekne slovo „motýle“ pobaví se všichni. Ačkoliv se jedná o případ, který je naprosto podružný, vzhledem ke všemu, co se nyní v souvislosti s osobou českého premiéra probírá, je i přesto poměrně signifikantní. Můžeme skrze něj totiž sledovat, jak se Andrej Babiš s podobnými nepodařenými výroky mediálně vyrovnává.

Vyprázdnit pojem

Kromě dozajista vtipných koláží, videí, básniček a vtipů, které záhy zasypaly internet, je třeba přihlédnout ještě k jednomu – všeobecně opomíjenému – aspektu. Tím je prezentace podobných událostí premiérem, respektive jeho týmem, na sociálních sítích a v médiích. A především to, jak je tato mediální prezentace přejímána dále.

Jde opět o opakovaný a očividně účinný způsob, jak PR tým Andreje Babiše podobné premiérovy nesmysly účinně zametá pod koberec. Premiér něco nerozvážně řekne, média to obratem reflexivně odprezentují. Výrok, který by způsobil posměch či dokonce pohoršení, je však postupně – po vzoru tvorby mýtu Rolanda Barthese – obsahově vyprázdněn, v důsledku série fotografií, videí a příspěvků, které postupně obsah klíčového pojmu nahradí vlastní, přijatelnou prezentací.

„Motýle“ jako novodobé „sorry jako“

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí si uvědomit, jak dlouho trvalo, než se ustálila „dnešní oficiální premiérova verze“ Čapího hnízda, která byla postupně měněna v důsledku nových a nových zjištění. Vzpomene si dnes ještě někdo na prvotní verzi, prezentovanou Andrejem Babišem? A ti, co si náhodou vzpomenou – nakolik jim připadá tato rozsáhlá změna v prezentaci problematická?

A nebo vleklou kauzu ohledně Babišových transakcí s Agrofertem – zahrnujících také nákup korunových dluhopisů – v rámci níž padl onen slavný výrok „sorry jako“. Kontextem, který si už dnes s tímto výrokem málokdo spojí, byla premiérova snaha bránit se vzneseným obviněním, jejichž cílem bylo prosadit, aby Babiš musel doložit své příjmy.

„Proč bych vám měl sdělovat všechny moje příjmy? Sorry jako. Vy sdělujete někomu příjmy, nebo kdo tady sděluje příjmy za posledních dvacet dva let? Co vám je vůbec do toho?“ reagoval tehdy pobouřeně na dotaz České televize.

Ono nešťastné vyjádření – společně s tím, že Babiš své přijmy pro vládu uspokojivě vysvětlit nedokázal – způsobilo nakonec také jeho odvolání z funkce ministra financí. Tím kauza v zásadě utichla a paradoxně nejvíce uškodila tehdy vládnoucí ČSSD.

Výrok „sorry jako“ však žije dál. Každý si jej sice spojí s osobou Andreje Babiše, málokdo však výrok spojí současně také s podrážděnou odpovědí premiéra na nevysvětlené příjmy. Spojení se stalo jakýmsi krédem Andreje Babiše, které jím je dodnes s oblibou užíváno. Aktualizaci obsahu výroku můžete ostatně vidět na facebookovém profilu premiéra v příspěvku z 2. června 2019. (viz fotografie výše)

Jiný případ, stejný postup

Mediální prezentace jakýchkoliv Babišových přešlapů má vždy stejný postup. Současní “motýle” nejsou výjimkou a mohou nám posloužit jako demonstrativní příklad.

Po pronesení výroku vznikla řada koláží a vtipů, dělajících si z premiéra a jeho „včel a motýlů“ legraci. Než nechat žít výrok vlastním životem, Babišův PR tým se opět chopil iniciativy – převzal nastolenou agendu a nasměroval ji tam, kam chtěl. Prezentuje tak premiéra, který si dělá z vlastního přešlapu legraci, kterého podobné výroky netrápí, nerozhodí a který je vlastně fajn.

A jak tomu tedy bylo v případě slavných „motýlů“? Nejprve 8. června bylo na Babišově facebookovém profilu publikováno video s názvem „Richard sází housenky“, v němž je hlavní figurou ministr životního prostředí Richard Brabec. Ač je jeho činnost jistě záslužná, příště bych z čistě sémantického hlediska doporučil housenky do přírody spíše „vysazovat“, než „sázet“.

Mezi dalšími příspěvky – jako bylo například setkání premiérů V4, kde Andrej Babiš nejčastěji pózoval s premiérem Orbánem – pak následovaly v krátkém sledu za sebou 12. června tři příspěvky (fotky), které opět explicitně odkazovaly právě k motýlům. Všechny byly zřejmě pořízeny během premiérovy návštěvy jižní Moravy. Babiš na dvou pózuje u motýla v trávě, na jedné fotografii pak drží knihu, kterou údajně dostal od ekologa Františka Pelce.

O den později – 13. června – pak bylo na Facebooku publikováno další video Andreje Babiše. Tentokrát video z Baťova kanálu, kde Babiš žádá, aby byl úvodní záběr natočený znovu, aby „z toho zase nebyli jako motýle“, přičemž se tomuto „vtipu“ s celou svou suitou od srdce směje.

Jako dosavadní vrchol byla na facebookovém profilu premiéra publikována fotka k Babišovu „týdennímu hlášení“, na které opět – jak je v podobných případech zvykem – pózuje v tématickém tričku. Pro srovnání níže přikládáme také vůbec první případ, kdy si svůj nevydařený výrok dal Andrej Babiš na tričko.

Ačkoliv v tomto případě jde o marginálnost, je třeba vidět celý sled příspěvků v širší perspektivě. Můžeme pochopitelně uvažovat, zda celý cirkus ohledně „motýlů“ pouze nezastírá důležitější téma, které je v současnosti s osobou premiéra neodmyslitelně spojeno – a to audit Agrofertu, který na čas způsobil mediální, společenskou, ale i parlamentní bouři.

Spíše, než to, jsme však pouze svědky rutinního a ověřeného jednání Babišova týmu. Jsme svědky šablonovitého postupu, jak udržet kontrolu nad určitým zviditelněným tématem v patřičném rámci – převzít kontrolu nad nastolenou agendou, vyprázdnit její obsah a nahradit ho vlastní verzí, kterou pak jeho zastánci, ale také média, mohou převzít.

Když si uvědomíme, kolikrát a na jaké případy již Babišův tým tuto strategii aplikoval, zjistíme, co jej ve skutečnosti drží „nad vodou“. I díky tomu ustál řadu obvinění, která by jeho předchůdce již dávno stála posty. Útoky na premiéra – ať už uměle konstruované či reální Babišovi „kostlivci“ – se v důsledku práce Babišova týmu, postupně rozplývají. A karavana tak klidně kráčí dál.