Co bude, až Babiš nebude?

KOMENTÁŘ. Andrej Babiš vstoupil do politiky s mantrou člověka, který přesně ví, jak dělat politiku a byznys lépe než všichni ostatní před ním. Pořídil si k tomu „kluky a holky z plakátu“ i celostátní média a lid mu uvěřil. Co bude, až jednou Babiš nebude? 

Zvěstován budiž příchod mesiáše. Protikorupční revoluce za mávání praporů a radostného pokřiku přivedla do politiky Andreje Babiše – velkopodnikatele, který neváhal v boji za dobrou věc nakoupit největší média v zemi a v čele lidového hnutí povstat proti establishmentu.

Po drsných čtyřech letech v roli ubohého koaličního partnera po boku ČSSD se nyní ANO dostalo k tomu, aby složilo vládu.

Sliby o tom, že bude líp, vystřídalo střízlivění. Kluci a holky z plakátu se od mesiáše odvrátili.

Pravicoví voliči, kteří Babiše částečně v roce 2014 vynesli do pozice nutného koaličního partnera tehdy nejsilnější levicové strany, sledují, jak Babiš skládá vládu se sociálními demokraty a kterak na podobu koaliční smlouvy dohlíží komunisté.

Vztahy budované pomalu od oposmlouvy se rozpadají a vznikají nová přátelství. Na zemi bezprizorně leží hlasy mladých liberálních voličů, kteří jen zmateně pozorují, co se děje, zatímco stará generace se školou života lajnuje budoucnost. Možná jsme to měli hodit TOPce. Možná jsme to neměli házet TOPce.

Babiš je důsledný. Čistky, které provádí vláda v demisi, se často zdají logické. Někdo konečně zpřetrhal dlouholeté vazby. Dosadíme nového, lepšího člověka.

Babiš je zatím proevropský. Dotace a srazy s vlivnými západními politiky ho těší. Zatím.

Babiš nezmizí. Zatím. Vstoupil do veřejného prostoru v době, kdy byla společnost frustrovaná a i přes příznivý ekonomický rozvoj frustrace neopadá, spíše se zdá, že narůstá.

Nový a lepší mesiáš

Průzkumy zatím ANO favorizují. I přes jasnou neschopnost složit konstruktivní vládu se mantra mesiáše neokoukala. To oni mi hážou klacky pod nohy! To oni jsou ti špatní! To oni jsou má koalice!

Babiš nechtěl do politiky. Prý. Jeho nejsilnější stránkou je neschopnost jeho politických protivníků. Spolu s Babišem, aniž by to zamýšleli, budují barikádu mezi těmi, co jsou s mesiášem, a těmi, co jsou proti.

Evangelium drží věrné pohromadě. Dává smysl, když jej slyšíte recitovat všechny okolo.

Ti za zdí blekotají nesmysly, jsou pomýlení. A i kdyby ne, lež je smysluplnější než nabízená pravda.

Konec Babiše stojí a padá na jeho osobnosti. Je zarputilý a odhodlaný. Spekulovalo se, že ho může zastavit až nuda. Může být ale moc nudná?

Doba post-Babišovská nastane. Představa, že dolarový miliardář vlastnící média a důležitá odvětví v zemědělském průmyslu zmizí z veřejného prostoru, je lichá.

Přijde krize. Dřív nebo později. Babiš se zdá být milován masou. Daleko větší masa však vůbec k volbám nepřišla. Nezaujaly ji tradiční strany ani odbojná hnutí.

Čeká totiž na svého mesiáše.

Co ovšem ten bude muset slíbit v evangeliu, aby pozvedl skutečné masy?