Opravdový muž existuje, jen se v soukromí chystá na další kolo

Zdroj: Ian D. Keating / flickr.com

GLOSA – Být mužem je dnes strašně těžké. Pořád to věčné balancování mezi tím, jestli vám kamarádi řeknou, že jste měkkota, jestli vám dámy řeknou, že jste hulvát, nebo jestli vám psychiatr řekne, že jste schizofrenik. Ideální muž totiž na jedné straně poctivě pracuje, zabezpečuje rodinu, každý den tvrdě sportuje, všechno dělá vlastníma rukama – kromě sexu – a celkově působí jako namakaná mašina po Spartan Race. Současně s tím je galantní, vždy upravený, slušný, tráví spoustu času se ženou a dětmi – nejlépe vlastními – a je sečtělý tak, že by strčil do kapsy všechny antické filozofy.

Makačka, co? A řešení jako by nebylo v dohledu. Trend se dnes zase obrací, a místo pečlivě oholených a navoněných dřevorubců jako by se volalo po statných vojácích, kteří se zbraní v ruce a kudlou v kapse brání svou vlast před invazemi cizáků, buzerantů a vegetariánů. Nebo ještě lépe po tom, aby každý chlap vypadal jako John Sullivan. Že nevíte, kdo to je? Napovím – Overly Manly Man, aneb další internetem posvěcený mem.

John Lawrence Sullivan se memem stal do určité míry oprávněně. Kdo jiný by se měl stát internetovým kultem tvrďáckého, byť stereotypního chlápka, který má na toaletě roličky brusného papíru? John Sullivan, též nazývaný Boston Strong Boy, byl první světově uznaný šampion boxu v těžké váze z roku 1882, a poslední šampion z dob, kdy se boxovalo bez rukavic. Ano, řeč je o bare-knuckle zápasech. Pokud vám snad boxování bez rukavic nepřijde dost manly, a tím nedostatečné pro poster-boye chlapáctví, Sullivanův poslední bare-knuckle zápas s Jakem Kilrainem z roku 1889 trval 75 kol. Sullivan se navíc během 44. kola vyzvracel, ale podle záznamů potom „nabral druhý dech“ a v 75. kole hodil Kilrainův manažer ručník do ringu. Druhá verze, která ale není zdaleka tak chlapácká, hovoří „jen“ o boxerovi jménem Mike Conley. Tak si vyberte. Podobnost najdete v obou fotografiích, ale ruku na kládu, komu se chce rozebírat historická pravdivost memu?

Stereotypem mužství, byť tedy v rovině internetu, je tedy železná mlátička, která celé dopoledne stráví tím, že druhého chlapa řeže hlava nehlava. Ačkoli internet je zřídka odrazem reality – jinak by už Okamura byl prvním prezidentem a celá naše redakce má hlavy na popravčích špalcích od Agrofertu – můžeme v tom vidět určitou fascinaci tímto typem mužství. Zocelený chlapík, který si zuby čistí drátěným kartáčem a otevřená zranění nazývá rezervní kapsou.

Jenže problém je v tom, že se razantně změnila doba, a to nejen v tom ohledu, že v ringu už se boxuje s rukavicemi. Dnešní společnost je nastavená na jiné standardy, jídlo už se neloví holýma rukama – sahání do regálu se jako lov nepočítá, žena už není majetek a řešení mezilidských konfliktů se už dá řešit i jinak než pěstmi. A teď nemyslím tím, že se dají zapojit i nohy. Od moderního chlapa se čeká společenská obratnost a hlavně určitá úroveň. Ta se ale může lišit. Ať už jste všestranný intelektuál, kapacita ve svém oboru, elitní sportovec, nebo prostě jen bezproblémový chlap, který umí efektivně a s klidem řešit problémy svoje i své rodiny. Idea chlapáctví zůstává sice s mírnými odchylkami stejná, mění se však prostředí a nároky, a tak se chudák chlap musí ohánět, aby byl pořád za chlapa, a ne za burana. Nicméně ideál mužství nemizí – pouze vyčkává v zákulisí, dokud mu nezazní zvonek z ringu.