Bojovníci za svobodu udělují medaile na potkání. Náhodně často potkávají osazenstvo Hradu

Český svaz bojovníků za svobodu je, jak se dočteme na jejich webových stránkách, „dobrovolný, nestranický a nezávislý spolek, který sdružuje účastníky národního boje za osvobození ve druhé světové válce, jakož i jejich rodinné příslušníky a pozůstalé po nich počínaje 15. rokem jejich věku.“ Mezi hlavní náplň jeho fungování patří sdružování pamětníků druhé světové války a také současníků, kteří se chtějí stát součástí boje proti fašismu, přepisování dějin a podle posledních aktivit spolku i boje proti marginální skupince členů sudetoněmeckého spolku. Právě díky sdružování současníků došlo před časem k tomu, že někteří pamětníci ze spolku vystoupili. Navíc svaz již nějaký čas provází kontroverzní osoba jeho předsedy Jaroslava Vodičky. I přesto udělují medaile jak na běžícím pásu.

Miloslava Kalibová, Jaroslava Skleničková a Milada Cábová jsou poslední svědkyně lidické tragédie. Ještě vloni v červenci patřily mezi členky lidické buňky Svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).  V srpnu však došlo v buňce k rozepřím a tehdejší předseda byl nucen odstoupit. Na jeho místo nastoupila Jana Bobošíková, bývalá novinářka, politička a „profesionální kandidátka“. Po jejím nástupu do funkce se poslední pamětnice masakru v Lidicích rozhodly ze svazu vystoupit. Argumentovaly tím, že Bobošíkové nejde o svaz a pamětníky, ale spíše se snaží svazem zaštítit svou politickou kariéru. Rozruch vzbudil už vstup Bobošíkové do organizace. „Už když paní Bobošíková vstupovala do lidické organizace, protestovala jsem a kritizovala jsem její xenofobní výroky,“ řekla před rokem pro iDNES.cz Gabriela Havlůjová, předsedkyně kladenské okresní organizace ČSBS. Dalším z pamětníků, který kvůli nesouhlasu s vedením  svaz opustil, byl veterán od Tobruku Pavel Vranský. Vstup Bobošíkové a její následné jmenování šéfkou lidické buňky byl však pouze předehrou pro další, poměrně masivní propojení svazu s politikou. V dalších měsících se organizace rozrostla vstupem kardinála Dominika Duky a také jedné tragické postavičky našich dějin, hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka.

Vodičkovo špatné PR

Xenofobní až rasistické výroky však nezaznívají pouze od Bobošíkové, ale také od předsedy svazu Jaroslava Vodičky. Ten si svým letošním xenofobním projevem na terezínské tryzně vysloužil vlnu kritiky jak z řad široké veřejnosti, tak i od Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí. Svaz se tak opět ocitl pod drobnohledem médií, který trvá dodnes. Kritici svazu obvykle poukazují na fakt, že organizace ještě za minulého režimu upozaďovala roli západního odboje, po revoluci neabsorbovala bojovníky proti komunistické totalitě, a naopak je stále propojena s minulým režimem. Server Echo 24 přišel letos v srpnu s informací, že předseda Vodička byl v osmdesátých letech konfident Veřejné bezpečnosti pod krycím jménem „Josef“. Jak uvádí Echo „jedná se tak už o druhý doklad Vodičkovy komunistické minulosti, který předseda ČSBS veřejně nepřiznal. Na webu svazu, kde si lidé můžou přečíst oficiální životopis Vodičky, je sice uvedeno, že byl členem KSČM, ale pouze jednou. Prezentuje se zde jako podporovatel Dubčeka z osmašedesátého, který byl ze strany vyhozen kvůli stranickým prověrkám v roce 1970, jakožto oběť srpnové okupace.“ Vodička ale později vstoupil do strany znovu, a to až v 80. letech. Jak zjistila Česká televize, v Národním archivu existuje záznam, podle kterého Vodička znovu požádal o vstup do KSČ v roce 1983, přijat byl v roce 1985. O tom ovšem není v životopise žádná zmínka a Vodička na dotaz serveru ECHO24, proč členství ve straně ani spolupráci s VB nepřiznal, neodpověděl.

Týdeník Euro zjistil, že Vodičkovo ekonomické vedení svazu není úplně nejšťastnější. Jedná se například o prodej prostorů sídla svazu pod cenou a další nakládání s utrženými penězi. “Předseda Vodička neměl k prodeji souhlas ústředního výboru spolku. Ten mu naopak v březnu 2013 tento krok výslovně zakázal. Šéf svazu přesto smlouvu podepsal s odůvodněním, že by byla porušena smlouva o smlouvě budoucí, která spolku prodej už několik let ukládá,” píše Euro. Sankce by ale podle zjištění týdeníku nebyly tak vysoké, jako rozdíl mezi prodejní a tržní cenou prodaných dvou pater. Svaz by navíc sankce mohl financovat z příjmů z nájmu, zatímco více než sedmimilionový zisk z prodeje dvou pater domu v Legerově ulici se každým rokem rozpouští do běžných výdajů svazu. Mimo jiné se z této částky financují časté výjezdy Jaroslava Vodičky do zahraničí, nebo také letošní organizace prvního reprezentačního plesu svazu v pražském Top Hotelu, kde vystoupil například Felix Slováček. Týdeník Euro nyní navíc zjistil, že vztahy „bojovníků“ s Richardem Opatem, nabyvatelem nemovitostí od svazu a vlastníkem společnosti Auto Opat, se netýkají pouze prodeje realit. Část výnosu z prodeje dvou pater domu – téměř 800 tisíc korun – svaz použil na nákup nového vozidla Škoda Superb v plné výbavě na leasing právě od Richarda Opata. Jezdí s ním předseda Vodička, a to nejen služebně, ale užívá ho i k soukromým účelům. Ve výbavě vozu nechybí ani držák vlajky na přední blatník za 40 tisíc korun.

Ocenění pro hradní uklízečky i Zemanovu elitu

Bez ohledu na pověst funguje Svaz bojovníků za svobodu dále a uděluje ocenění ve velkém, často bez zřejmých důvodů. Letos v červnu se ocenění dočkal i prezident Miloš Zeman. Vyznamenání obdržel na desátém sjezdu organizace a kromě něj se medaile zakutálela i k šéfovi hradního protokolu Jindřichu Forejtovi. Zeman se v následném projevu, který v první řadě poslouchal i šéf komunistů Vojtěch Filip, místopředseda Zdeněk Škromach či europoslanec Jan Zahradil, zamyslel nad náplní svazu v dnešní svobodné společnosti. Pak se Zeman opřel do neonacistických tendencí marginální Dělnické strany a Kotlebovy strany na Slovensku. Předseda svazu však po celou dobu nebyl médiím schopen přesně říct, za co Zeman s Forejtem ocenění obdrželi.

Měsíc před sjezdem navštívil Vodička Zlín, kde opět udělil několik medailí, mimo jiné hejtmanovi Stanislavu Mišákovi, primátorovi Miroslavu Adámkovi a také Vladimíru Krulišovi, zástupci ředitele odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky. Kruliš obdržel medaili druhého stupně za „dlouhodobou a záslužnou podporu činností Českého svazu bojovníků za svobodu, za dlouhodobé šíření humanistických myšlenek zakladatelů Československa, za dlouhodobé postoje směřující k obraně svobody, demokracie, lidských práv a principů rovnosti občanů a za dlouhodobou popularizaci národního boje za svobodu“. Na dotaz Houpacího Osla, za jaké konkrétní kroky Kruliš medaili obdržel, jsme od mluvčího svazu, Vladimíra Kučika, dostali pouze strohou odpověď. „Udělování ocenění ČSBS se provádí podle Směrnice pro udělování ocenění ČSBS, kterou schválil Ústřední výbor ČSBS a je toto výhradně  vnitřní záležitostí spolku ČSBS.“ Kruliš je lídrem kandidátky Strany práv občanů, kterou založil Miloš Zeman, a zároveň patří mezi Zemanovi blízké spolupracovníky (více o situaci v SPO a na Zlínsku zde). Můžeme se tedy pouze dohadovat, co vedlo svaz, jehož členem je Krulišův hradní kolega Ovčáček, k ocenění zástupce protokolu Kanceláře prezidenta. Jedním z možných vysvětlení by mohl být mimo jiné fakt, že sám Vodička jde tak trochu proti samotné idei svazu bojovníků.

Svaz milovníků oxymorónů 

Svaz bojovníků za svobodu, jak už víme, je „dobrovolný, NESTRANICKÝ a nezávislý spolek”, jehož předseda ovšem kandidoval v uplynulých krajských volbách v Ústeckém kraji za koalici Strany práv občanů a Okamurovy Svobody a přímé demokracie. V kontextu udělených vyznamenání Zemanovi a Krulišovi se tak renomé svazu posouvá zase o kousek dál k okraji naprostého bizáru. Sám svaz také podle stanov například zakazuje členství člověku, který je členem organizací a spolků, které jsou označeny za extrémistické a projevují se názory neslučitelnými s demokratickým zřízením. I přesto Vodička kandidoval i za SPD Tomia Okamury, který je znám svými xenofobními názory, což Vodičkovi, soudě podle jeho proslovu v Terezíně příliš nevadí, a pravděpodobně i stanovy svazu to nějak přežijí, když přežijí samotnou kandidaturu. Všechny tyto kauzy svaz poškozují a obraz této organizace se zdá být velmi těžce poničen. Důkazem může být i incident, který se odehrál letos v srpnu v Roudnici nad Labem. Vodička se zde pokusil přednést projev při pietě k odhalení pamětní desky Josefa Mašína. Posluchači jej však vypískali. Svaz se proti takovému jednání ohrazoval. Vedení této organizace by si mělo uvědomit, jaká je v současnosti její pověst.  Přeci jen kromě hradní posádky a Jany Bobošíkové sdružuje pamětníky, kteří si zaslouží úctu veřejnosti.