Když média fungují jako Eva Hrindová

“Není to pravda, ale mohla by být a lidé tomu věří,” prohlásila kdysi v diskuzi pod příspěvkem naštvaná matka Eva Hrindová. Tento argumentační faul se v internetovém prostředí docela dobře uchytil a žije si svým životem. Ukazuje hloupý přístup k realitě, který ovšem média v posledních dnech neváhají používat.

Poslední dva týdny provází velmi napjatá atmosféra. Takřka nás neminul večer, kdy by informační kanály všeho druhu nezaplnila zpráva o krvavém útoku v Německu nebo ve Francii. Část těchto činů je prokazatelně motivována bojem proti Západu, ať přímo, či nepřímo s podporou IS, jiné ovšem patří k “běžné” kriminalitě, byť je provází například zvýšená míra brutality. Přesto, nebýt teroristické hrozby, k nám by se nejspíše vůbec informace o těchto případech nedostaly. Jako příklad můžeme uvést “mačetový útok” na těhotnou ženu. Jak se ukazuje, šlo o partnerské neshody řešené za použití nože na kebab. Podobné útoky jednotlivců mírně upozaďují naši domácí scénu a poctivou českou černou kroniku. Například případ ženy, která za bílého dne pobodala jinou ženu v nákupáku v Praze. Můžeme i zavzpomínat na šíleného střelce v Uherském Brodě, který nakráčel do hospody s flintou a vymaloval stěny à la Tarrantino.

Úvahy na téma “masový vrah cizinec = terorista versus našinec = psychopat, či dokonce oběť systému” nás provázejí a provázet budou nadále. Obě strany sporu o pravdivost této premisy se budou řezat a argumentačně faulovat asi nějaký pátek, než jim dojde, že pravda neexistuje, protože každý případ je specifický a ani odborníci nenabízejí přesné vysvětlení. Ano, někteří cizinci, jak se ukazuje, skutečně útočí s cílem pobít co nejvíce nevinných, jelikož jim mozek vypláchl bůh ví kdo. Philip Zimbardo například ve svých experimentech ukazuje, že zrůdu z člověka udělají vhodné podmínky. V historii lidstva se vždy našla organizace, která uměla tyto podmínky nastavit. Zároveň evidentně máme ve společnosti skupinu lidí, která i bez podmínek dokáže nadělat pořádnou melu. Do jaké míry jsou oba fenomény přítomny v posledních útocích, upřímně posoudit nedovedeme, nicméně problematikou se zabývají odborníci a přinášejí alespoň částečné informace o tom, jak jednotlivé buňky vznikají a zanikají. Atmosféra, kterou tyto útoky vyvolaly však bezpečnostní situaci v Evropě pouze zhoršuje.

Strach a podezření se vkrádají do mysli občanů, politiků i novinářů. V německé nemocnici zastřelil pacient lékaře. Jeho motivy nejsou známy, policie terorismus vyloučila, ale tuzemská média udržují zprávu na předních příčkách, protože pokud se z ní vyklube teroristický útok, zařadí se mezi další top zprávy měsíce, stejně jako útoky v Nice, Ansbachu nebo Rouen. Není to terorismus, ale mohl by být a lidé tomu věří. Navíc se to stalo v Německu a tam se teď neděje nic moc dobrého. Média samotná tak pravděpodobně nečiní úmyslně, protože pragmatický byznys model médií spoléhá v dnešní době a v našem českém prostředí na rychlost, nikoliv kvalitu, a tak si v rámci konkurenčního boje nemohou dovolit informovat o nějakém masakru s hodinovým nebo i delším zpožděním. Hysterie ovšem stoupá, těží z ní jak IS, které se může přihlásit prakticky k jakékoliv tragické události, a zároveň i radikální nacionální proudy, protože jim tyto akce naplňují agendu. A široké masy se bojí a nikdo se jim vlastně nemůže divit.