Je hipster mrtvý?

„Nazdar, hipsterko!“ pozdravila mě nedávno známá na večírku. Zarazila jsem se. Hrůznost toho oslovení pominu, ale proč bych měla být hipster? Snad proto, že nosím tmavě fialovou rtěnku a občas batoh po mámě? Vždyť to dělá ale strašně moc lidí. Stalo se to jakousi módní normou, takže už z podstaty ani hipsterem být nemohu, ne? A není už dávno to slovo „so yesterday“ a subkultura samotná po smrti?

Za hipstera jsem byla označená mnohokrát, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, proč se to slovo používá jako pejorativní nebo jestli mi má vadit. Zajímám se o kontrakulturu, nezávislé filmy a hudebníky, ale nechápu, proč bych kvůli tomu měla být nějak označovaná já nebo kdokoliv jiný. Ale to jen tak mimochodem. Úvahy o tom, jestli někdo, komu je šestnáct, má rád indie rock (a píše si o tom blog) a snaží se vypadat jako lidi na internetu, může být autentický, vynechám. Existuje vůbec ještě něco jako hipster? Myslím, že ne.

Kořeny
Slovo hipster se začalo používat už ve 40. letech jako označení pro člověka odmítajícího sociální normy – tento prvek nějakou dobu přetrvával (pro mě třeba dodnes, moje šestnáctileté hipsterské já tedy sociální normy rozhodně odmítalo), později se objevila literární subkultura okolo Jacka Kerouaca a Williama Burroughse a s tím i pojem beatnik. Norman Mailer hipstera podobně definoval v eseji The White Negro jako poválečnou bílou generaci rebelů, která se rozhodla „rozejít se se společností“.
Jenže ideu hipsterství postupně pohltil mainstream a hipsterem je dnes každý, kdo nosí ty správné kalhoty nebo pije ze zavařovací sklenice. Význam a nějaká filosofie za subkulturou, to vše vymizelo a z pojmu se stala jen nadávka nebo označení pro styl oblékání.
V současnosti ale na rozdíl od subkultur jako jsou pankáči, nebo gothici těžko najdeme hipstera, který by se dobrovolně s takovým označením ztotožnil – když si přiznáš, že jsi hipster, téměř jistě jím nejsi. Neexistuje žádná pevná rozšířenější komunita, uvnitř které by probíhala nějaká komunikace – alespoň určitě ne nějak masově. Proto si někteří myslí, že jako subkultura hipsteři neexistují a nefungují.

Hipster jako nadávka
Na serveru Guardianu dělí futuroložka Chris Sanderson hipstery na ty neautentické, které tolik nesnášíme, a na proto-hipstery, ty původní, kteří se nějak liší od normy – a jsou tak něčím podobným, jako třeba hippies. Postupem času právě oni inspirovali mladé městské lidi, kteří obrátili pojem hipsterství do hrubé komerční parodie. Tito noví hipsteři chtěli vypadat určitým způsobem a hlavně být viděni u všech těch „cool“ věcí. Jenže ty provozovali bez jakékoliv hloubky nebo backgroundu: přivlastnili si životní styl i způsob myšlení proto-hipsterů. O všechny trendy věci se zajímají, ale chybí jim opravdové nadšení.
Tak se pojem původně označující kreativní vrstvu lidí z prostředí kontrakultury změnil v pejorativní označení lidí, kteří vypadali určitým způsobem. V eseji On douchebags Robert Moor píše: „Bez postmoderního filosofického pozadí a odporu vůči kapitalismu se hipsterství rychle změnilo právě v to, jako co se jevilo nezasvěceným – v plytký, bezvýznamný, domýšlivý, hyper-konzumní a otravný způsob života.“ Má to tedy co do činění s autenticitou, pozérstvím – hipster se stal označením pro něco neautentického. Představuje člověka, který dělá věci jen proto, aby byl „cool“, ale zároveň se nějak lišil, a to primárně za tímto účelem, nic hlubšího za tím nevidí. Alex Miller, šéfredaktor britského VICE, si myslí, že pejorativním se slovo hipster stalo i proto, že lidé hipstera ani nijak nedokážou definovat: „Lidi si uvědomili, že mají slovo pro to se posmívat něčemu, co je mladé, cool a čemu nerozumějí.“

Smrt hipstera
Když za cílem být cool kopírujete lidi, jejichž hlavním umem je kopírovat lidi, kteří cool ale skutečně jsou, v podstatě kanibalizujete na kultuře. Tím také zvyšujete rychlost, kterou se ta subkultura rozvíjí a šíří – a díky tomu pak pomalu přestane existovat.
Ale pro subkultury je přirozené, že přecházejí do mainstreamu. Kontrakultury existují ze své podstaty jako protiklad mainstreamu, která jejich prvky poté zkopíruje (takové prvky, o kterých si myslí, že je může prodat – viz kostkované košile v New Yorkeru), a tak je pohltí. Čím víc se nějaké trend stává běžným a rozšiřuje se (například plnovousy), tím méně atraktivní lidem připadá.
S tím souvisí i to, že hipster je elastický pojem, pod který se vejdou další starší subkultury – je to bublina, která místo prasknutí expanduje. Zatímco hippies nahradili beatniky, aby později byli sami nahrazeni pankáči, hipsteři nebyli nahrazeni ničím jiným než větším množstvím hipsterů (yuccies jako náhražku hipsterů neberu, jako subkulturu už vůbec ne).
Když se subkultura dostává do mainstreamu, hodnoty vlastní jedné nějak specifické skupině začínají být ve společnosti přítomné ve velkém (plnovousy a oblečení po rodičích!). Praví hipsteři se proto stávají až moc mainstreamovými na to, aby hip zůstali. Hipsterský étos se rozšířil natolik, že dnes se už o hipsterech jako takových mluvit nedá, hipster ztrácí svou podstatu, svůj smysl a význam. Přestává být tím, čím byl původně – tedy nějakou alternativou, něčím neobyčejným a lišícím se. Stal se jen další kontrakulturou, kterou mainstream postupně okopíroval a móda přebrala – úplně stejně jako to předtím udělala s punkem nebo stylem afroamerických rapperů.

Hipster, tak se dřív říkalo lidem s úzkými kalhotami, kostkovanými košilemi, plnovousy nebo retro oblečením. Dnes si ale vážně nejsem jistá, koho bych tak označila. Temně oblečené pseudoalternativní techno děti? Lidi vysedávající v Bistru 8? No právě. Proto mi tak už prosím neříkejte. S rozšířením oblíbenosti malých lokálních pivovarů a pražíren etické kávy se pomalu všichni stáváme kontrakulturními nonkonformisty. Přesně ve chvíli, kdy v obchodech s bytovými doplňky začaly prodávat zavařovací sklenice a v Zaře falešné brýle s tmavými obroučkami, v tu chvíli hipster v bolestech zemřel.

Zdroje: Guardian a VICE