Návštěva čínského prezidenta s humorem a nadhledem

GLOSA – V posledních dvou týdnech jsme byli svědky emotivních výkřiků dvou názorových skupin. Předmětem sporu nebyl nikdo menší než sám prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching. Ten se přijel na pár dní pokochat naší krásnou postkomunistickou zemičkou v samém srdci Evropy. Jak je naším dobrým zvykem, smějeme se oběma táborům.

K hodnocení naší země jako „postkomunistické“ bychom měli možná přistupovat s rezervou. Prezident Si se totiž u nás, více než na Západě, musel cítit opravdu jako doma. Ulice nelemovali Pražané, nýbrž lidé docela podobní jeho krajanům. Ano, jednalo se o čínské vítače. To, že mnozí bydlí v Česku, nebylo médiím vždy zcela jasné, protože na výzvy policie mnohdy reagovali zmatenými výrazy a čínskou mluvou. Přivítali však svého prezidenta opravdu královsky. Kam se hnul, tam byli. Mohutné rudé prapory vlály ve větru. Už snad chyběl pouze zpěv internacionály, který by dokreslil celou atmosféru ne nepodobnou únoru 1948. Té přispívaly na velkoleposti také čínské vlaječky, vlající v bratrském objetí s těmi našimi podél Evropské třídy, kudy měl prezident přijíždět na Hrad. Prezidenta vítaly také výstřely z děl a korblíky s plzeňským pivem.

A teď rychle ke druhému táboru. „Všichni občané České republiky se na čínského prezidenta těší.“ Tak tuhle informaci vyvrátilo hned několik skutečností. Předně to, že mezi vítači příliš mnoho Čechů nebylo – ti místo vítání raději zašli do hospody na jedno nebo na pět. Ten zbytek, a bylo jich opravdu pomálu, se postavil na pomyslné barikády a pomocí tibetských vlaječek se snažil zahnat čínského prezidenta stejně, jako se česnekem zahání upíři. Ti, které nesebrali hned dopoledne naši udatní strážníci, se vydali hrdinně promítat na Hrad nápisy typu „Pravda a láska“. Kucí, takovými nápisy nikoho nevyděsíte, nic proti… Sečteno a podtrženo – tibetské vlajky, obraz Dalajlámy s Havlem a lidé cvičící zřejmě „pozdravy slunci“ dotvářely ve spojení s čínským uvítacím výborem absurdnost celého dne.

Zato Zeman, ten byl v sedmém nebi. V prezidentu Si nalezl svého dlouho hledaného kamaráda a při jeho odjezdu se jen těžko bránil slzám. Také proto, že konečně mohl před novináři opět pozvednout sklenku alkoholu, aniž by musel čelit spekulacím o údajném alkoholismu. A co my? My se tak maximálně můžeme těšit na další vývoj této zajímavé etapy spolupráce s ekonomicky silnou a přitom tolik kritizovanou zemí světa.