Prorektor Bilík k humanitární pomoci UP: Ostrůvky pozitivní deviace musíme uchovat stůj co stůj

Univerzita Palackého v Olomouci se dlouhodobě zapojuje do humanitárních aktivit. Starost o uprchlíky je více vidět než například pomoc českým bezdomovcům, sklízí vděk i kritiku. Ptali jsme se Petra Bilíka, prorektora UP pro vnější vztahy.

Proč by se mělo akademické prostředí zapojovat do humanitární pomoci? Například Eva Hrindová tvrdí, že na univerzitě se má učit a má se tam podporovat kritické myšlení. Místo toho se vedení UP angažuje v politice a aktivismu.

Ve většině univerzitních slibů a listin je zakotveno, že musíme působit svou odborností, ale i mimo tuto odbornost, ve prospěch všeho lidstva. To je vlastně samotná podstata vysokoškolského vzdělávání. Je nezbytné zcela opomenout politické konotace a okolnosti. Děje-li se humanitární katastrofa, nemůžeme se zabývat tím, jestli je naše konání politicky nalevo, nebo napravo. Na rozdíl od vlády či mnohých neziskovek můžeme do 24 hodin dát dohromady tým dobrovolníků, kteří obětují své pohodlí, ale i finanční prostředky a jdou pomoci. Takovou možností nedisponuje téměř nikdo, její nevyužití by bylo plýtvání lidským potenciálem. Ať už jde o pomoc uprchlíkům, nebo uklízení listí v parku.

Je třeba říci, že už při nástupu pana rektora do funkce jsme se jednoznačně shodli, že univerzita musí působit charitativně, že musí vyvíjet aktivity pro obecné blaho. Spoustu aktivit jsme ostatně vyvíjeli už před tím, než se objevila migrační krize. Bylo jasné, že se zapojíme i v případě nouze během migrační krize, a to bez ohledu na případné společenské kontroverze.

Na univerzitě existuje tým studentů-dobrovolníků, kteří se zúčastnili několika humanitárních cest do zemí zasažených imigrací. O co jde?

Do humanitární pomoci se přihlásilo asi 70 dobrovolníků. Společně s Charitou Olomouc jsme zatím uspořádali pět výjezdů do Maďarska, Rakouska, na Slovinsko a na srbsko-chorvatské hranice. Dobrovolníci objeli tábor po táboru, byli i v nejkrizovějších místech. Každého výjezdu se účastnilo až osm lidí, většinou na 4-5 dnů. S sebou měli jedno osobní auto a alespoň dvě nákladní. Myslím, že někteří tam zažili dost zlomové okamžiky ve svých životech. Potkali tisíce lidí v blátě, malé i staré. Viděli takřka apokalyptický stav, ve kterém neexistuje reálná organizační struktura, kterou vytvářely až improvizované skupinky, jako byly ty naše.

Z pohledu zákona nebyli tito dobrovolníci dobrovolníky univerzity, ale spadali pod Charitu Olomouc. Ta poskytovala supervizi, dozor a know-how. Spolupracovali jsme se skutečnými profesionály, kterých si velmi vážíme.

Co je to za studenty, co s sebou vezli?

Naprostý mix, zcela jistě byly zastoupeny všechny fakulty. Dokonce se přihlásilo několik zahraničních studentů. Vezli s sebou hračky, které se v průběhu času shromáždily v UPointu. Skutečně velmi pomohly a měly zázračný efekt. Děti v problémových oblastech jsou v takové situaci, že každý plyšák způsobí „proměnu vědomí“. Vezli také věci, které byly potřeba – oblečení, ale to sbírala charita, bylo ho obrovské množství. Na místě nakupovali jídlo a pití.

Setkává se univerzita s kritikou?

Řeknu to v náznacích, protože kritika, která se na univerzitu snášela, podle mě leckdy překračovala zákon. Je na nás, kdy a jak vyhodnotíme případný právní zásah, zatím to zvládáme se stoickým klidem. Na stránkách IVČRN či BPI se objevila spousta bannerů, na kterých jsou obličeje vedení univerzity společně s nápisy, které samozřejmě naprosto neodpovídají realitě. Je nám přisuzováno buď něco, co jsme neřekli, nebo na základě naprostých zkratek – že podporujeme všelicos od halal porážek po terorismus. Jsme také svědky virtuálního vyhrožování.

Na stránkách IVČRN jsem objevil například toto: Studenti, vyučující Univerzity Palackého, protestujte! Vaše univerzita pomáhá migraci do nových lovišť, má to větší prioritu než dětské domovy, domovy důchodců, oběti mafie nebo zvířata.

Celá taková diskuze vyplývá z prosté neznalosti. Podporovali jsme aktivity různého druhu, a to, že uprchlíci jsou horké téma, už prostě není náš problém. V UPointu průběžně běžely tři sbírky a mnoho dalšího – kačenky na dětské domovy, pohlednice na dětské domovy, Daruj krev s rektorem, předvánoční charitativní aktivity na filozofické fakultě. Já osobně jsem podporoval Noc venku pro bezdomovce. Spoustu dalšího.

Je podle vás rozesílání e-mailů s žádostí o finanční podporu adekvátní, zopakoval byste ho?

Jistěže, informační mail akademické obci o našich humanitárních aktivitách je zcela běžný komunikační nástroj, na několik akcí jsme podobný mail posílali rovněž.

Pokud chcete podobnou pomoc dělat, máte několik možností, jak získat finanční zajištění. Buďto ji můžete hradit z univerzitních prostředků, ze stipendií. Tuto cestu zvolila například Masarykova univerzita. Mají stipendijní fond a pan rektor ze stipendijních fondů podporuje humanitární aktivity. Je to adekvátní, proč by nemohl dostat stipendium někdo, kdo jede pomáhat například do Súdánu. My máme peníze z externích zdrojů. Oslovili jsme pedagogy, akademickou sféru, studenty, aby se sami rozhodli. Když se koná Daruj krev s rektorem, obesíláme je rovněž. Já na tom nevidím nic špatného ani politického. Co získají studenti za zkušenost během pomoci nikdo neurčuje. Pokud si odvezou přesvědčení, že se má krize okamžitě radikálně zastavit, je to jejich názor, pokud se vrátí s opačnou zkušeností, opět na ni mají právo. Žádnou politizaci v takovém konání nespatřuji.

Objevuje se kritika uvnitř univerzity?

Hlas univerzity bezesporu není jednotný. Společný postoj má zcela jistě vedení univerzity. Rektor je demokraticky zvolen senátem, senát akademickou obcí, takže rektor právoplatně zastupuje veškerou akademickou obec.

Jak se změnily nálady uvnitř univerzity, především mezi studenty, si netroufám posoudit. Takřka celá názorová škála je samozřejmě právoplatná, jen z některých komentářů mi jde mráz po zádech. Mám pocit, že někteří zapomínají na to, že univerzita má nějaký étos, a že do rámce toho étosu patří to, co je obsaženo v akademickém slibu – máme prospívat všemu lidstvu. Nevím, jak se taková přísaha slučuje s jejich vědomím, nebo jaký interpretační obrat při takové přísaze provádějí, když jsou schopni doporučovat násilná řešení vůči celé skupině obyvatel. Myslím, že ani způsob vyjadřování některých není ve shodě s tím, co by univerzity měly znamenat. Tady nejde o to, kdo má jaký názor. Jde o to, jestli jsme kultivovaná zóna, která je schopná názor sdělovat racionálně, v diskuzi, konstruktivně a tak, aby skutečně byl nějakým vektorem, který pomáhá ostatním, nejen nám, když se potřebujeme vykřičet z fobií. Fobie máme všichni, ale jen hlupáci jim zcela podléhají na úkor racionální rozvahy. Jsem naštěstí přesvědčen, že jde o minimální procento těch, kdo problém pojednávají uvedeným způsobem.

Myslíte si, že „migrační krize“ je skutečný problém?

Těch lidí je opravdu obrovské množství, to je zcela nezpochybnitelný fakt. Těžko říci, jak je situace udržitelná, na to se nikdo neptá, všichni se jen dohadují, kdo jsou sluníčkáři a kdo fašouni.

Na místě si člověk uvědomí, že takovou krizi Německo samo o sobě nezvládne, a pokud se v tomto ohledu neobjeví solidarita, pro Němce to bude velký problém. Je nutné připomenout, že německý postoj před pár měsíci zachránil sta tisíce lidí ve zcela neřešené situaci v Maďarsku, kde by zjevně došlo bez otevření německých hranic ke katastrofě. Popravdě předpokládám, že Němci vlastně dobře vědí, co dělají, přes všechna rizika. Možná je v tom více racionality, než se může zdát. Taková masa lidí je schopna rozhýbat tamní ekonomiku.

Jste „sluníčkář“?

I když naše chování může být vnímáno jako sluníčkářské, sám sebe vnímám jako realistu. Vím, co jsou kulturní odlišnosti a co vše se může stát. Největší problém je ale podle mého názoru neadekvátní odezva společnosti. Jsem naprosto vážně přesvědčený, že přes všechny problémy, které může příliv imigrantů působit, tak v rámci EU jde o zvládnutelný problém. Jistěže při sérii komplementárních opatření, jakými jsou budování uprchlických táborů a jejich vybavení, naprosté omezení zbrojního vývozu, intenzivní mírových vyjednávání, ale také restriktivní azylová politika, která sem vpustí jen ty, kteří na azyl mají jednoznačné právo. Je potřeba efektivní systém vyhošťování, který u nás vůbec nefunguje.

Když budeme jakoukoli racionální činnost v tomto ohledu negovat a vetovat, zvrtne se nám tu vláda, přijde ultrapravice, která nás ve výsledku poškodí mnohem víc, než by to udělali uprchlíci. Nenávist se vždy přelévá, vždy se objeví i tam, kde by ji nikdo nečekal. Teď někteří nenávidí uprchlíky, za půl roku budou stejní lidé ukazovat prstem na inteligenci, gaye a víme přesně, jak tyto věci dopadají.

Humanitární aktivity děláte nad rámec svého úvazku. Proč?

Není to nic překvapivého. Jsem skálopevně přesvědčený, že jsou hodnoty, aniž to má být velkohubě řečeno, které jsou schopné přinést jakýsi „udržitelný rozvoj“. Jestliže se jich zřekneme, pak se věci rychle vymknou naší kontrole. Nad vším naším chováním musí panovat humanistický étos. Ten je ostatně našemu prostoru vlastní, dědíme jej od Chelčického, Komenského, Masaryka a vlastně i od Václava Havla. Stačí opravdu málo a eroze společnosti proběhne strašně rychle, právě teď to pozorujeme. Stačí zapomenout, že jedno ze základních lidských pravidel je nutnost „pomáhat si“. Ne sami sobě, ale sobě navzájem.

Mohou se studenti nějak zapojit?

Především si všímejte výzev Charity Olomouc. Uvidíme, jak to bude s dalšími výjezdy. Současná fáze už nebude trvat příliš dlouho. I ve středomoří přijde zima, rizikovost přesunů se bude stupňovat. Také doufáme v politické řešení.

Pokud se chce kdokoli zapojit jako dobrovolník, může napsat na Facebook univerzity a připojit nějakou svoji specializaci. Osvědčili se například dobrovolníci s němčinou či se schopností zajistit první pomoc. A nejen uprchlíci potřebují pomoc, budeme mířit rovněž na jiná témata a lokality.

Nemá smysl klesat na mysli. Ať už se bude dít cokoli, ostrůvky pozitivní deviace musíme uchovat stůj co stůj. Nesmíme podlehnout depresi ze zbytku světa a už vůbec se nesmíme tomu zbytku světa podvolit.