Pro teroristy jsme nezajímavá země, říká student bezpečnostních studií

Po útoku v Paříži se v nejvyšších politických kruzích znovu objevila otázka terorismu a bezpečnosti. Experti se shodují, že rozsah působení teroristů podcenili, mnoho politiků volá po pozemní ofenzívě vůči Islámskému státu. O této otázce, základech terorismu a dalších věcech hovořil Houpací Osel s Davidem Šebkem, studentem Bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Svět zneklidnil víkendový masakr v Paříži a vládními institucemi se znovu rozezněly debaty o terorismu. Čím byl právě tento útok tak význačný?

Hlavně tím, že se stal v Evropě. V třetím světě se podobné útoky dějí téměř bez ustání. Pravda, o něco menší, obvykle mají nanejvýš desítky obětí. Evropu, tím spíše západní, jsme si zvykli pokládat za bezpečné místo, kde neprobíhají žádné konflikty, války ani masakry. Takže páteční útok nebyl ani tak význačný, jako spíš překvapivý.

Přirovnávání k útoku na ruské letadlo, při kterém zahynulo téměř stejné množství lidí, není na místě?

Celkem je. Oba dva útoky mířily na evropské cíle, na civilisty ze zemí, které jsou zapojeny v boji proti IS.

V nejnovější nahrávce teroristé IS vyhrožují podobnými útoky na veškeré země, které se do bojů zapojí. Jak široká nyní může být jejich síť? Mohou dostát svých varování o útoku na Washington?

Tohle se odhaduje těžko. Opravdový rozsah svých schopností zná jen IS a možná jej tuší tajné služby. Rozhodně v Evropě mají podle všeho své sítě již rozhozené, z evropské muslimské mládeže se ostatně rekrutuje část bojovníků IS. Dále operují v Egyptě, Libyi a Afghánistánu. O jejich aktivitách v dalších zemích Blízkého východu můžeme jen spekulovat, ale podařil se jim již nejméně jeden útok v Kuvajtu.
Útok přímo ve Washingtonu nepokládám za pravděpodobný, Spojené státy jsou v jiné situaci než Evropa. Mají poměrně důkladná bezpečnostní opatření při vstupu do země, nemají podhoubí radikálů na vlastní půdě a podobně. Na druhou stranu teroristy není radno podceňovat, častou dokáží udeřit novým, do té doby nečekaným způsobem.

Rekrutování mladých bojovníků je téma, které se dává do souvislosti s imigrační vlnou. Někteří tvrdí, že odmítáním imigrantů podnítíme jejich tendence se radikalizovat. Protistrana říká, že právě mezi imigranty se teroristé mohou snadno schovat a přijímat jejich identitu. Jaký je tvůj názor?

Souhlasím s tím, že mezi příchozími se mohou skrývat teroristé – v tomto směru se objevila mnohá varování, třeba od kurdských sil. Zatím to vypadá, že dva atentátníci z Paříže mohli touto cestou přijít. Imigrační vlna je navíc špatně kontrolovaná, o části uprchlíků se neví. Netušíme, kde se pohybují, nejsou zaznamenaní, identifikovaní, nic. Je to velké bezpečnostní riziko, a pokud s uprchlíky přišli nějací bojovníci IS, měli mnoho příležitostí se přesunout po Evropě kamkoliv chtěli.
Co se týče radikalizace, tak podle zpráv jsou uprchlíci v evropských táborech cílem rekrutování ze strany “místních” radikálů. Takže v tomhle si Evropa zjevně až tolik nepomůže. A nakonec, přijde mi zvláštní myšlenka, že imigranti, kteří sem teoreticky přišli pokorně žádat o pomoc a místo ke klidnému životu v míru, se nám mohou radikalizovat, pokud bychom jim tu pomoc náhodou neposkytli. Pak mi to nepřijde jako pokorná žádost o pomoc, ale jako vyhrožování, nátlak. Osobně si nemyslím, že bychom před ní měli ustupovat.

Útok v Paříži vyvolal obavy z toho, že se něco podobného stane i v jiných zemích. Jaká bezpečnostní opatření přijala Česká republika?

Podle veřejně dostupných informací posílila policie dozor na letištích, hlavních železničních bodech a významných sportovních a kulturních místech a akcích, například na Pražském hradě, v O2 aréně nebo velkých obchodních centrech.

Jaká je pravděpodobnost, že se terorismus rozšíří i k nám?

To asi není možné předpovědět. Je tu několik faktorů, které nás celkem chrání. Náš stát je relativně malý a nezajímavý. Vzhledem k tomu, že pro terorismus je klíčový dojem, který vyvolá útok, zaútočí raději v Paříži, Londýně, Berlíně nebo jiné západní metropoli, než v ČR. Podle zpráv tajných služeb prý také není místní muslimská komunita radikalizována, a tak by teroristé neměli mít podhoubí, podpůrnou sít. České republika má také fungující policii a tajné služby, které navíc spolupracují s dalšími tajnými službami a sdílejí informace, takže by měla být varována v případě hrozícího útoku a být schopna podniknout potřebná protiopatření. Na stranu druhou, Česká republika se angažuje v blízkovýchodních konfliktech, takže je možné, že bychom mohli být cílem “odplaty”. Jak jsem řekl, terorismus a jeho pachatelé jsou poměrně špatně předvídatelní.

Jak hodnotíš dosavadní míru spolupráce Evropské unie v otázkách boje proti terorismu?

Evropská unie vytvořila hodně institucí a organizací pro boj s terorismem, napsala o tom spoustu dokumentů a norem, ale skutek utek. Většina bezpečnostních organizací Evropské unie nemá téměř žádné vlastní pravomoci, mají omezený vliv a to nejlepší, co zvládnou, je v ideálním případě pomoci výměně informací mezi jednotlivými službami členských států. Jediné, co víceméně funguje, je zamrazování fondů teroristických organizací v evropských bankách.

Někteří odborníci zastávají názor, že ani pozemní údery proti državám IS by neměly správný efekt – teroristé by se vrátili k partyzánské válce a útoky jako v Paříži by byly i nadále riziko. Jaké jsou tedy možnosti pro boj s IS?

Možná začnu trochu odjinud. Riziko tu bylo, je a bude. Západní společnost se dostala do stavu, kdy se snaží rizika úplně eliminovat. To je nejen nemožné, ale cesta k tomu vede přes totální omezení občanských práv a svobod ve jménu bezpečnosti.
Teroristický útok není složitý, pokud se někdo rozhodne jej provést a nezáleží mu na následcích. Způsobů je mnoho – od prostého pobodání, podřezání či jiného útoku chladnou zbraní na kolemjdoucí, najetí autem do davu, odpálení podomácku vyrobených bomb až po obstarání si střelné zbraně a útoku s ní. Ve chvíli, kdy dojde ve společnosti k takovému štěpení, že někdo má tendenci provést teroristický útok, je nanejvýše možné se snažit riziko omezit. Na možnost dalších útoků si prostě musíme zvyknout, žít s ní. Jak již bylo několikrát řečeno, tak jsme, celá společnost, ve válce – a ve válce je vždy riziko útoku, zranění, smrti.

Další potenciální útoky nejsou důvodem, proč s IS nebojovat přímo. Naopak, dokud tu IS bude, riziko útoků je vyšší než obvykle. Ve chvíli, kdy bude přímo napaden Západem či rozprášen a zatlačen do partyzánského způsobu války, tak se nebezpečí teroristických útoků omezí. Důvody k neochotě přímého zapojení do bojů s IS jsou jinde. Když pominu finanční stránku věci – válka je prostě nákladná – je tu několik dalších problémů. Přímé zapojení Západu, pozemní údery proti IS, přítomnost západních vojáků by mohla mnoho muslimů přesvědčit, že se jedná o další “křižáckou výpravu Západu proti islámu”, a ti by se pak přidali na stranu IS. Je otázka, jak moc je to pravda, protože IS si už stačil vybudovat děsivou pověst i mezi muslimy. To ale je to to, na co IS sází, a je možné, že přesně to se snaží svými útoky vyprovokovat. Právě semknutí muslimských zemí je to, čeho se mnozí na Západě obávají.

Tím dalším důvodem je nechuť ke ztrátám, které by v případě masivnějšího nasazení vojáků prostě nastaly. A také obecná nechuť Západu k podobným intervencím – po válkách v Iráku a Afghánistánu k nim panuje odpor. Nebo panoval – je možné, že IS to svými kroky zlomil. A politici se nechtěli vystavovat případné neoblíbenosti a riziku, že nebudou zvoleni znovu, pokud vojáky proti IS pošlou.
Dosud se tedy snažily západní státy vyhnout přímé pozemní konfrontaci s IS. Používaly strategii podpory místních sil, irácké armády, různých lokálních milic a kurdských jednotek. Docházelo také k jejich vyzbrojování a výcviku, leteckým úderům proti IS, případně k operacím zvláštních jednotek. Tato strategie je časově náročná, ale není tak nákladná finančně, ani z pohledu ztráty životů. Navíc zde působí pocit, že válka se těch, kteří v ní nejsou přímo zapojeni, vlastně netýká. Odehrává se daleko, nebezpečí nehrozí. Jak ukázaly útoky v Paříži, tento pocit je mylný, IS může vrátit úder na našem území. Otázkou je, jak bude válka pokračovat po útocích v Paříži. Západ se může dál držet dosavadní strategie s možným vyšším nasazením Francie, například ve formě vyššího množství leteckých úderů. Tato varianta je politicky nejschůdnější, je nejméně riziková.

To jsou rizika. Je pochopitelné, že představitelé států nechtějí k takovým scénářům zajít. Ale co se dá dělat, aby na takové situace nedošlo?

Další variantou je jisté poučení se z ruské účasti v z ukrajinském konfliktu s tím, že by západní jednotky začaly hrát aktivnější roli v podobě jakéhosi “zesilovače” dosavadních pozemních sil. Možné by bylo kupříkladu nasazení vyspělých dělostřeleckých systémů včetně podpůrných radarů obsluhovaných západními specialisty v řadách irácké armády či to, že na čele hlavních pozemních úderů proti IS by byly menší počty západních jednotek se svou technikou, především tanky a obrněné transportéry, které by prolomily nepřátelskou linii, “odedřely tu nejtěžší práci” a pak by se zase stáhly a “běžný boj” by nechali na místních.
Osobně bych ale nevylučoval ani variantu, kdy by Západ znovu shromáždil další “koalici ochotných”, nasadil v Iráku a Sýrii velké množství vlastních sil, tvrdým úderem by zničil IS a poté by většinu jednotek stáhl a předal území místním silám. Něco podobného se stalo pár let zpět v Mali a byla to právě Francie, která tuto operaci vedla, takže je možné, že dojde k jejímu opakování.

IS se proti jiným teroristickým organizacím liší také tím, že ve velkém pracuje s propagandou. Neskrývá se, nepracuje v utajení, ke svým činům se otevřeně přiznává. Jaké to může mít důvody?

Důvodů je několik. Zaprvé – neskrývá se jednoduše proto, že nemusí. Obsadil dostatečně velké území, kde opravdu funguje jako “stát”, má dost síly na to, aby se postavil svým nepřátelům v poli, a tak se nemusí skrývat.
Co se týče propagandy, odpověď tkví v kořenech terorismu. Základní myšlenka by se dala shrnout slovy “zabij jednoho, zastraš deset tisíc”. Není tak důležitý samotný útok a jeho oběti, ale ohlas, který to vyvolá, strach lidí, že by se mohlo něco takového stát jim. IS se snaží vystrašit své nepřátele. Co si budeme povídat, minimálně na začátku se mu to povedlo. Co to asi udělá s odhodláním vojáků proti IS bojovat, když vědí, že pokud budou chyceni, tak budou brutálně popraveni? Při jeho postupu Irákem vojáci, demotivovaní chováním vlastního vedení a vystrašení propagandou a cílenými atentáty, často raději zahazovali zbraně a ustupovali bez boje, než by se střetli s jeho bojovníky.
Dalším důvodem je také to, že IS propagandu umí, má v tomhle ohledu výrazně lepší schopnosti a prostředky, než měla dřív kupříkladu Al-Káida či rebelové z Talibanu. Podle všeho v jeho řadách působí mediální experti, kteří své vzdělání získali v Evropě či v Americe. Propaganda IS tak je mnohem více propracovaná a má také větší dopad než dřívější amatérská produkce teroristických skupin.

Co by se tedy dalo označit za nejúčinnější prostředek boje proti terorismu?

Vhodná diplomacie a přístup k lidem. Nejúčinnějším způsobem, jak bojovat proti běžnému terorismu na území pod vlastní správou, je naklonit si obyvatelstvo, mezi kterým se teroristé pohybují tak, aby je přestali podporovat, skrývat a doplňovat jejich řady a nejlépe je naopak vydali, prozradili státním složkám.