Nejsem politik – říkám, co si myslím, tvrdí Babiš

Ministr financí Andrej Babiš, agroprůmyslník, který vstoupil do politiky, aby z naší republiky udělal ráj na zemi, navštívil půdu olomoucké univerzity. V průběhu jedné hodiny studentům sdělil aktuální dojmy z Evropské unie, naši redaktoři byli u toho.

Divadlo začíná

Odbila druhá hodina odpoledne a do místnosti vstupuje nepříliš vysoký pán v elegantním kabátu. Je docela podobný tomu, kterého jsem zvyklý vídat v televizi – sám Andrej Babiš. Jeho doprovod tvoří neméně elegantní tisková mluvčí a nevrle vyhlížející řidič, člen ochranky, který po celou dobu neklidně těká pohledem od studenta ke studentovi. Představuji si, jak se mu hlavou honí myšlenky, že se některý ze studentů vrhá kupředu po vzoru Gavrilo Principa. K ničemu podobnému naštěstí nedochází. Černá ruka zřejmě operuje v jiné evropské destinaci.

Ať tak či tak, Andrej Babiš odkládá svůj kabát a přichází k pultu. Začíná velmi nejistě – tichým hláskem zdraví příchozí studenty a přiznává, že ještě nikdy nebyl na katedře politologie a snad by se tedy mohl sám něco přiučit. Neopomíná připomenout – a to se mu daří v průběhu přednášky poměrně často – že je velice atypický politik. „Já sám jsem se stal politikem, ani nevím proč a jak. Taková náhoda,“ říká s naprostou vážností. Poté diplomaticky převádí řeč k programu, který ten den již absolvoval. Začíná kritikou armádní techniky, kterou zhlédl u nedaleké vojenské posádky a kterou by dle svých slov nejraději přesunul do armádního muzea v Lešanech. Úsměv na mnoha tvářích způsobuje konstatování, že mu bylo řečeno, aby mluvil o Evropské unii – bohužel pro něj před přednáškou prosákly informace o tom, kdo celou akci inicioval, a tedy i vybíral její téma (Babišův tým). Velmi brzy mu to připomíná moderátor diskuze a vedoucí katedry politologie, Tomáš Lebeda. „Přednáška je zcela ve vaší kompetenci, neb to téma přišlo od vás.“ Za takové konstatování sklízí potlesk a Babiš pouze pobaveně kýve hlavou.

„Evropská unie je dobrý projekt, který jsme ovšem podcenili“

Těmito slovy Babiš hodnotí unii. Jeho úvodní kritiku sklízí Česká republika za to, že do ní vysílá politiky bez jazykových kompetencí. Dostává se tak i na Bohouše Sobotků, jehož projev v angličtině bavil nějaký čas český internet. Pokračuje tím, že členství v EU pro nás znamená především příjem peněz. Proti tomu staví fakt, že náš hlas je v ní velmi slabý.

A jsme konečně na parketě uprchlické krize. „Paní Merkelová pozvala všechny Syřany do Německa, a kdo by nechtěl žít v Německu? Lepší život – naši důchodci by taky chtěli určitě mít německý důchod,“ říká ke krizi Babiš. Na přetřes se tak dostávají státy, které nejsou schopné ucpat díry v schengenském prostoru – zejména si bere na mušku Řecko, které údajně dostalo spoustu eur na zaplácnutí děr, kterými se uprchlíci do Evropy dostávají. Po eurech se podle Babiše jenom zaprášilo a bariéra, která by chránila schengenskou hranici nikde. Asi špatná investice.

Babiš se rovněž urputně brání představě, že Češi jsou xenofobní národ, a svůj argument podkládá tím, že v průběhu nejrůznějších konfliktů jsme vždy poskytovali a poskytujeme azyl mnoha uprchlíkům. Jeho stanovisko bohužel v danou chvíli nechápu, protože xenofobní nálada zcela prokazatelně v části obyvatelstva republiky panuje. Ale pan Babiš to zřejmě nevidí tak černě. Přednáška bere za své během pětatřiceti minut a přichází čas na diskuzi.

Novináři lžou a opisují. Autocenzurují jen slabší povahy

V rámci diskuze jsou pokládány nejrůznější otázky – od neshod ve hnutí ANO přes nekompetenci českých politiků, až po kontroverzní koupi Mafry. Právě poslední zmíněné dává Babišovi poměrně zabrat.

Myslí si pan ministr, že jsou česká média v dnešní době svobodná, když dochází k jejich monopolizaci? Nevidí v jejich koupi nějaký problém? Babiš odpovídá s klidem. „Samozřejmě si myslím, že je to problém. Já jsem to úplně nedomyslel, protože jsem asi podcenil mentalitu novinářů – to je taková zvláštní skupina. Ještě se mi kupříkladu nestalo, aby mě můj zaměstnanec nahrával přes telefon (narážka na Babišovu intervenci do Lidových novin – pozn. red.). Kdybych vám vyprávěl příběh, jak jsem koupil noviny, tak mi neuvěříte. Na začátku byl Blesk, kde mě Šafr neskutečně pomluvil, a tak se nějak stalo, že najednou jsem před sebou měl Blesk a Mladou frontu (deník MF Dnes – pozn. red.) – ty jsem si mohl koupit,“ vysvětluje Babiš. Dále zmiňuje, že po koupi Mafry udělal z novinářů hlupáky, protože zjistil, že všichni od sebe opisují, aniž by ověřovali relevanci informací.

V tu chvíli se ptá student na doplňující otázku, zda si ministr myslí, že je demokratické kupovat média. Na to Babiš odpovídá, že na tom není nic nedemokratického. „Tam je problém, že ti moji novináři…“ Ano, čtete správně – jeho novináři. Celá posluchárna si toho okamžitě všímá a pobaveně tleská – no, považte, koho by takové spojení v danou chvíli nepobavilo (nebo nevyděsilo?). To už ministr nezachrání ani prohlášením, že slabší povahy novinářů informace cenzurují automaticky. „Ti novináři, kteří mají nízké sebevědomí a nízkou sebeúctu, asi mají takovou brzdu. Ale můžou odejít. Můžou jít, kam chtějí,“ uzavírá téma. I přesto studentovi nabízí, že si s ním rád na toto téma popovídá, a bere si na něj po přednášce telefonní číslo. Populistické gesto? Uvidíme.

Babišovy paradoxy

Poslední otázka v diskuzi se týká sázky s Miroslavem Kalouskem – konkrétně zda byl, či nebyl vyšetřován policií kvůli podezření z korupce. Babiš odpovídá, že Kalousek samozřejmě vyšetřován byl, že on sám na to má důkazy v podobě novinových titulků, které ukazoval v televizi. Je paradoxní, že člověk, který před necelými deseti minutami říkal, jak si novináři vymýšlejí a publikují neověřené, ne-li lživé informace, v tuto chvíli staví své argumenty právě na novinových titulcích. Zřejmě je pan Babiš velký hráč. Anebo ho těch deset melounů zase tolik netrápí.

Ke cti pana Babiše však přispívá fakt, že své vystupování přizpůsobil publiku. Nesnažil se vypadat důležitější, a tak celá přednáška i diskuze mohla nabrat uvolněnější atmosféru. Mínusový bod od nás dostává za to, že diskuze mohla být o něco delší, a ruku na srdce, možná i trošku pravdivější. Ale to už je holt ta (ne)politika. Samozřejmě chápeme a držíme palce v dalších (ne)politických letech.