A stejně jsou to teroristé…

Náš milovaný internet se v poslední době mění v kolbiště nejrůznějších názorových skupin. Podle kolegy Jonase Jonassona pramení ty nejabsurdnější konflikty z teze: „Ty jsi blbec. – Ne, blbec jsi ty. – Ne, blbec jsi ty.“, a vyplatí se držet si odstup. Už naprosto přehlížím debaty mezi prozápadně a prorusky smýšlejícími lidmi. Povětšinou končí tím, že se jednotliví účastníci pošlou někam – na východ či na západ. Podobné je to s tématem imigrantů.

V úvodu mého textu vyjadřuji soustrast nad oběťmi teroristických útoků ve Francii a Tunisku. Soucítím s jejich rodinami a podotýkám, že jsem podobnými útoky znechucený a rezolutně je odmítám.

O kauze imigrantů, kterou média nazývají jako „Uprchlická krize“, slyšíme víc a víc. Se vzrůstajícím tlakem zemí, které již migranty na svém území mají, se zvyšuje poptávka po co nejrychlejším řešení. Téma dokonale polarizuje českou společnost hned do několika názorových skupin. Na jedné straně stojí lidé, kteří v přijímaní a následné socializaci uprchlíků nevidí problém – krásná, humánní, leč utopická myšlenka. Protipól pak tvoří ti, kteří se bojí o svou kulturu a mají strach z islamizace Evropy, tedy jednoduše z toho, že jim nějaký maskovaný fanatik podřeže krk – pan Konvička odvedl vskutku dobrou propagandistickou práci. No a někde mezi tím stojí lidé střízlivějšího názoru, kteří věří, že islám se nerovná terorismus, a že uprchlíci právě před zmíněnými bláznivými hrdlořezy utíkají.

Evropa sobě

Je dosti pokrytecké, že Evropané, kteří mají plná ústa humanity a západních hodnot, nechávají tyto uprchlíky žít v nelidských podmínkách na malém, vyhrazeném prostoru. Vypadá to, jako bychom, my Evropané, na jihu Evropy tvořili malé koncentrační tábory. Vytvoření povinných kvót pro přijímání uprchlíků problém zdaleka neřeší. Ostatně země Visegrádské čtyřky (Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko) společně s Francií tento postup v zásadě odmítají. Uprchlíci často míří do konkrétních zemí z určitého důvodu – tím může být rodina, která v dané zemi pobývá, jazyk, který ovládají, kulturní blízkost, bohatství země a další motivy. To, že by uprchlíci měli být umístěni do zemí, ve kterých pro ně bude náročné se socializovat, celý problém jenom zkomplikuje.

Samozřejmě se mezi uprchlíky nacházejí také vzdělaní lidé, kteří by byli schopní nalézt zaměstnání i v zemích, do kterých původně namířeno neměli. Jako příklad poslouží páteční vydání Mladé fronty Dnes věnované uprchlické krizi. Mladá fronta zveřejnila rozhovor s jedním z imigrantů Saddámem, uprchlíkem ze Súdánu. Tento muž měl sice nedokončené vysokoškolské vzdělání – důvodem, proč studium nedokončil, byla válka. Údajně skvěle ovládal angličtinu a měl společně s rodinou namířeno za příbuznými do Skandinávie, kteří ho k tomuto kroku sami vyzvali a byli ochotní mu pomoci. I přesto byl s rodinou zadržen a umístěn právě do vyhrazených území na jihu Evropy. Je tedy možné chápat důvody, proč evropské státy nechtějí přijímat nevzdělané migranty, ale proč odmítají vpustit do země lidi, kteří by dokázali v Evropě fungovat? Proč jim po řádném prověření vstup do Evropy neumožní?

Vyhoďte vepřové, nakupte Korán

V diskuzích se také často objevují názory typu: „oni nás tady jdou všechny zlikvidovat“, nebo „my je sem vpustíme a oni zde zavedou právo šaríja“. Zajisté je třeba připustit, že zvěrstva, která se dějí ve jménu islámu, se ve sdělovacích prostředcích vyskytují v poměrně velkém měřítku. Smutnou pravdou ovšem je, že tato zvěrstva mají povětšinou na svědomí lidé, kteří si Korán vykládají po svém, a tak jejich počínání nemá s islámem de-facto co společného. A co zbytek, v míru žijících muslimů? To kvůli několika bláznům, mezi kterými se mimochodem nacházejí také Evropané, zapomeneme na své lidství a uvalíme na všechny muslimy kolektivní vinu? Aktuální zájem imigrantů je docela jiný nežli boření cizích kultur a jejich obracení na svou víru. To, že mají vlastní náboženství je přeci v pořádku. Copak platí svoboda vyznání jenom někdy a jenom pro někoho? Pokud si za těmito vlastními liberálními myšlenkami nedokážeme stát, proč stále existují? A existují vůbec, nebo jsou pouhou součástí našeho humanistického sebeobrazu a nemají oporu ve skutečnosti?

Není snadné tento problém řešit politicky – všechna řešení s sebou nesou komplikace. Vlastní postoje bychom ovšem mohli aktualizovat alespoň s takovou pílí, s jakou aktualizujeme operační systém na našem PC. Ani já nejsem přesvědčený o úplné bezúhonnosti všech uprchlíků. Ale měli bychom zvážit, zda náhodou neodsuzujeme také ty, kteří  třeba tak úplně vinní nejsou.