Držte si turbany a jarmulky, papež řekl genocida

Téma politické korektnosti hýbe veřejným prostorem. Přispěl k tomu i papež František, který prohlásil, že první genocidou ve 20. století byla genocida Arménů. Proč je to divné? Protože minulý papež slovo genocida neřekl. Ani ten před ním, nebo ten před ním. Prolomil sto let mlčení.

Současní obyvatelé Turecka jsou na téma arménské genocidy hákliví. Hlásí se k odkazu Osmanské říše a málokdo si je v těchto věcech dobírá. Minulý papež Benedikt, ze kterého si kamarádi utahovali kvůli aféře Hitlerjugend, si možná kvůli působení v řadách německé obdoby Rychlých šípů, lidově řečeno panzerfaustů, netroufl příliš hodnotit. Jeho předchůdce papež Jan Pavel II se nechal slyšet, že Osmani si udělali z Arménů hračku, ale nevyslovil to na plné plíce. A ani nikdo dřív. František arménskou genocidu prohlásil za genocidu, ačkoliv jistě tušil, že tureckou Ankaru takové prohlášení přivede do mdlob.

Zemřeli v důsledku konfliktu – nebo?

Turecká vláda genocidu arménského lidu nepovažuje za genocidu, ale za řadovou oběť první světové války. Násilné přemisťování Ankara popírá, a pokud došlo k úmrtím, pak čistě náhodou a určitě si za to v zásadě mohou Arméni sami. S určitou dávkou fantazie je možné takové logické schéma přenést i na argumentaci současného Německa a jeho komplexní a zpopularizované řešení židovské otázky. Jak by asi zněla slova o náhodném umírání židů v důsledku konfliktu z úst Angely Merkelové? Trochu jako z románu Franze Kafky. Jak jsem již naznačil, použil jsem analogii a ty často pokulhávají.

František se nebude plést do velké politiky

Nástup Jorgeho Maria Bergoglia do úřadu papeže vyvolal mnoho otázek o dalším směřování katolické církve. Mnozí v Jorgeovi, vlastně Františkovi, tušili potenciál a šanci na otevření církve světu, drobná skupinka nevzdělanců poukazovala na fakt, že patří k jezuitskému řádu, a balila si knihy do nehořlavého materiálu. František klade důraz převážně na sociální problémy a víru jako takovou. Jeho vyjádření k otázce arménské genocidy tak u některých pozorovatelů mohlo způsobit chvilkové pomatení smyslů a ponoření do hlubokých myšlenek. Faktem zůstává, že František dělá vše, co je v silách nejvýraznějšího křesťanského duchovního, aby se změnila tvář katolické církve z tmářské organizace na otevřené společenství se společnou vírou a filozofií. Bylo by naivní tvrdit, že jeho úsilí povede ke konverzi opravdu početných mas, ale troufám si tvrdit, že pohled na církev i v našich ateistických končinách se přeci jen trochu přetváří (největší překážkou k širšímu přijetí jsou a dlouho budou církevní restituce, které materialistická část společnosti nejspíše nikdy nepřijme). Nutno podotknout, že ačkoliv se František jeví jako liberál, stále patří mezi konzervativní duchovní a tak se také k mnoha etickým otázkám staví.

Proč se vyjádřil k Arménům a kde se tu vzali Kurdi?

Problém ohledně Turecka a Arménů se rozprostírá na poli mezinárodních diplomatických vztahů. Turecko je citlivé na tvrzení, že by kdy někomu výrazněji ublížilo, natož na slova o genocidě, ačkoliv zacházení Osmanské říše s Armény nebo pozdější vztah Turecka ke Kurdům, je přinejmenším kontroverzní. Z pohledu mezinárodního práva k úmyslnému vyhlazování civilního obyvatelstva nedošlo, tudíž se o žádnou genocidu nejedná a pontifova slova tedy mají váhu pouhé provokace. Nicméně i tak připomněla události, které se před sto lety odehrály a které se současná vláda v Ankaře snaží upozadit velkolepými připomínkami bitvy o Gallipoli. V době, kdy se řeší vstup Turecka do Evropské unie, na Blízkém východě zuří válka a jeden z nejzrazovanějších národů na světě čelí rozpínavosti Islámského státu, určitě není od věci připomenout si události minulého století týkající se této oblasti. Papež tak učinil při nedělní mši, kterou sloužil spolu s arménským patriarchou Nersesem Bedrosem XIX Tarmounim. Kdyby měl možnost sloužit mši s kurdským duchovním (Kurdové jsou převážně muslimové), jistě by poukázal na křivdy, které Západ spolu s Tureckem způsobil a vlastně stále působí na kurdskému obyvatelstvu. Na ty by se, stejně jako na křivdy arménské, politické korektnosti navzdory, určitě zapomínat nemělo.