Čeká nás zákaz trestů na dětech? Řežte je, dokud můžete

Doba potírá tradiční role. “Opravdoví muži” hledají  zbytky své důstojnosti pod podrážkami feministek a homosexuálů. A po mužství jim nešlapou pouze tyto menšiny, najdou se i jiné, například děti. Humor stranou – naší redakci je šovinismus cizí. Ale.

Snad každému z nás byl někdy přisouzen titul harant či parchant, hajzlík nebo dokonce spratek. Takové spratky je třeba vychovávat – tvrdou rukou otce. Bouře ať pokropí stůl, když do něho otec bouchne. Mnoho z nás si jistě pamatuje facky, pohlavky – nejen z BDSM filmů. Naše země takové tresty výslovně nezakazuje. A něco by v tom muselo být, aby se euročert neozval.

Případ Francie

Vše začalo ve Francii. Týrají tam tvorečky jako žáby, šneky a redaktory satirických plátků, ale nemají jasně definovaný zákaz tělesných trestů na dětech. EU tedy zdvihla varovný prst a čeká, co bude. V době tolika krizí se Rada Evropy soustředí na absenci tohoto zákazu. Mezi členskými státy Rady Evropy má podobný zákaz stanoveno pouze sedmadvacet zemí ze sedmačtyřiceti. Proč ze zbývající dvacítky šťouchat do Francie? Doufejme, že se jedná pouze o snahu spravit si chuť a udělat v Evropě alespoň něco.

Francie dostala od Rady Evropy doporučení. Česká republika si na to svoje počká do května. Očekáváme něco podobního jako ve Francii. Vláda bude nešťastná, veřejnost se rozdělí na “správné rodiče” a ty “ještě správnější”. A pokud takový zákon neschválí, všechny organizace hájící práva psů i dětí podají více žalob než Paroubek s Bártou dohromady. Objeví se větší počet samozvaných odborníků, od pedagogů po psychology, kteří poukáží na to, že bití je špatné a že všichni násilníci byli ve většině případů biti, ale že o tom vlastně nic moc nevíme. Z týraných dětí často opracdu rostou tyranové a násilníci, ale jedna výchovná z nich pošuka neudělá. No a samozřejmě se vyrojí spousta publicistických článků o tom, jestli zákon uzákonit nebo ne. My si to téma odbýváme už teď.

Výchova není týrání

Není přehnané dětem věnovat tolik prostoru? Šťouralové řeknou, že jen závidím, když jsem byl bitý víc než rohožka, a že jsem nelidská zrůda. Mají pravdu. Nelidská zrůda jsem každopádně, jsem přeci budoucí novinář. Bitý jsem byl, dětem nezávidím. Tresty člověka naučí spoustu užitečných věcí. Například pokoru, umění držet pysk, a taky poznání, že je tu i někdo další než jsme my, a že se sluší slušnost.

Týrání dětí je vážná věc, nicméně zakazovat kvůli němu tělesné tresty je podle mě hloupost. Kdyby byl zákaz tělesných trestů uzákoněn a zpruzený rodič by praštil své dítě, mohlo by ho dítě prásknout – například učitelce. Groteska by mohla pokračovat žalobou a odsouzením ze strany justice i veřejnosti. Dítě by vyhrálo soud nad svými rodiči.

Tímto článkem nevolám po tom, abychom každé dítě řezali jako tuhý řízek. Dítě je spíš jako pes – pokud zlobí, musíte mu ukázat, že takhle ne. Pokud budeme dětem vždy ustupovat, přerostou nám přes hlavu.