Slovo o Zemanovi, společenské stabilitě a rozlitém čaji

„Tak nám zabili Ferdinanda.“ Konstatovala posluhovačka v jedné z Haškových knih. Podle toho, co slyšíme z okolí, můžeme napjatě čekat, kdy zazní: „Tak nám zabili Miloše Zemana.“

Divné. A to neříkám proto, že jsem zastáncem pantáty na Hradě. Samozřejmě ani já nesouhlasím s jeho nadmíru poučným výkladem anglického argotu či svéráznou definicí dámského tria z Ruska. Tedy ne, že bych odporoval jeho faktickým znalostem ohledně oněch slov, ale podobně jako spousta lidí, kteří se chtěli vžít do role fotbalových rozhodčích a ukázali Zemanovi červenou kartu, nesouhlasím s tím, že to řekl zrovna v živém rozhovoru.

Tady se s protestujícími rozcházím. Proč by měl Zeman odstoupit? Taky ho nemám moc rád ani spoustu jeho názorů, ale ptám se – není to přehnané? Že Nixon odstoupil poté, co se ukázalo, že špehoval opozici, je pochopitelné. Ale určitě by to byl zajímavý odstavec v učebnicích dějepisu. „Zeman byl donucen odstoupit poté, co v rozhovoru řekl několik vulgarit.“ Napadá mě, že po tomhle by se nám už zahraničí mohlo smát oprávněně. Ve světě se toho děje tolik, že je všímavý člověk zralý na antidepresiva, ale Češi se málem křižují za to, že Miloš pověděl čtyři nebo pět slovíček, která máme v běžném slovníku prakticky všichni.

Nejsem příznivec Zemana. Mohli byste si to myslet, protože právě tímto se ohání Zemanovi zastánci. Pan prezident je jedním z nás, mluví jako my, říká pravdu, na nic si nehraje, plác, plác. Dovolte, vážení zastánci hospodských debat, pan prezident by prostě neměl být jako my. Neměl by se vyjadřovat jako velkostatkář po pěti panácích, neměl by chodit na takovýto hovor v kostkované košili a měl by vážit, jak co řekne, i když je to pravda. Přestože je prezident zástupce státu, tedy zástupce lidu, měl by být o úroveň výš. Jednou nás reprezentuje, tak má reprezentovat, a ne se předvádět jako opilý děda, který si místo jednání zašel na guláš se šesti do místního špeluňku. Nelíbí se mi to. Zrovna tak se mi ale nelíbí, že bychom měli měnit prezidenta jen kvůli tomuto.

Rozeberme si to. Miloši Zemanovi se přisuzuje titul „mluvčí Kremlu“. Negativně. Nicméně v této době je komunikace mezi mocnostmi důležitá. Troufám si říci, že Zeman je ve sporu „USA proti Rusku“ na straně Česka. Ano, možná to je nerozumné, ale Zeman by mohl být první prezident, který se necpe do zadku Evropské unii, USA nebo bůhví komu. Podporuje Rusko, ale není panslavista. Mohl by být, ale té změny bychom si všimli až po radikálním zvýšení tržeb tuzemských lihovarů. Staví Česko jako svébytnou zemi, ne jen poskoka jiné mocnosti. Jak to dělá, to už je na pováženou, ale prozatím nekrade propisky. Cestuje do Číny a dalších zemí, kde panuje diktatura. Ano, nelíbí se mi, že dělá kamarádšofty s někým, kdo trvale okupuje dvě země, a navíc mu to schvaluje, a že hledá rady a tipy od někoho, kdo si moc drží sílu. Chtě nechtě je ale Čína důležitý obchodní partner. Nebo bude. Mimoto v zemích jako Tádžikistán uzavřel obchody za více než 19 milionů. Rozšiřuje obchodní kontakty, což je důležité pro ekonomiku. A oživení ekonomiky je něco, co potřebujeme jako Stalin hřeben na knír.

Tak proč ta nenávist? Jsem toho názoru – a nejsem sám – že i přes svůj alkoholový rejstřík Zeman není hlupák. Nic z toho, co dělá, nedělá bez důvodu. Jak nás informoval tisk, v Číně se Miloš zajímal o to, jak stabilizovat společnost. Odpůrci si to bezesporu vyložili jako přímou radu o tip, jak efektivně zavést cenzuru a komunismus v moderní éře. Nicméně Miloš možná hledal tip, jak dát lidem hromosvod. Naše společnost bezesporu stabilní není. Romská menšina, islamisté, USA nebo Rusko, korupce, je toho spousta, co by mohlo českého občana znepokojit. A dlouhotrvající znepokojení vede k frustraci. A frustrace je jako škrkavka – hledá cestu, jak z té řiti ven. Miloš nás tedy jako národ mohl testovat. Jak budeme reagovat, pokud řekne to, co řekl? To víme a ví to už i on. Prostesty, demonstrace, žádosti o odstoupení z funkce a několik úžasných remixů. Nestabilní společnost je jako nestabilní látka – stačí malé klepnutí a bum! Je to vidět i na jiných případech. Kvůli situaci na Ukrajině Polsko není kdovíjak stabilní. A tak, když se ukázala reklama T-Mobile, začali Poláci štěkat více než nadržený pes na řetězu. Do protikladu se dá postavit Německo. Během protestů přistálo jedno vejce určené Zemanovi na německém prezidentovi. Naše média tvrdí něco jiného, ale tisky našeho germánského souseda se o tom zmínily jen okrajově a prezident sám nad tím mávl rukou a přikládal tomu stejnou důležitost jako Klaus globálnímu oteplování.

Stabilní společnost nebouchne, když ji polechtáte peříčkem. Na to, aby se vznítila, už bychom ji museli přetáhnout minimálně celým kuřetem. Miloš tedy svými vulgarismy zažehl sud nabitý hodně nestabilním prachem. A strhl se lavinový efekt. Nebo ještě lépe. Stane se tragédie – rozlijete si čaj. Když máte čistý stůl, čaj jednoduše utřete a máte pokoj. Pokud vás to velice štve, v nejhorším případě použijete nově nabyté výrazy ze Zemanova projevu. Jinak tomu ale určitě bude, pokud na stole bude klávesnice od počítače, papíry na poštu, skripta tří předmětů, vaše oblíbené čtení – pokud se tato dvě dají spojit, potřebujete pomoc – a třeba váš mobil. A tak se stane, že vám čaj zaneřádí klávesnici, text ze skript je nečitelný, knížka zničená a mobil špinavý. Chraň vás ruka Páně, kdyby byl oslazený! To už beze sporu vyvolá větší vztek, než kdybyste jen museli utřít desku. Analogicky společnost, která má důležité a závažné problémy, podobný výstřelek naštve více než tu, které nic nechybí.

Možná se mýlím. Nevím. Do Zemana nevidím, nevidím ani do hlav autorů té studnice humoru v diskuzích serveru Novinky.cz, a už vůbec nevím, co přesně Zeman v Číně a jiných zemích podnikal. Ale můžu zkusit spolubydlícímu rozlít čaj na skripta a sledovat, co se bude dít. To bych mohl.