Nejnovější

Katastrofa s názvem české školství

Foto: PixaBay| PixaBay

České školství jako velká chyba v systému a samotná výzva pro všechny. Výčtem, kde se aktuální školství nachází, můžeme začít kolapsem v minulém roce u přijímacích řízeních středních škol v Jihomoravském, Středočeském kraji a v Praze a pokračovat přes listopadovou stávku, do které se zapojilo více než 7000 škol a stala se tak největší stávkou za historii českého školství. Až dojdeme k nedostatku školních lavic, k podhodnoceným platovým podmínkám učitelů a po podfinancovaný stav celého resortu.

Vzdělání jako prioritu ve svém politickém programu má každá politická strana. Stav školství ale nedosahuje vytyčených politických slibů ani evropského standartu. Jeho obětí jsou ti nejzranitelnější, dospívající děti. Zoufalí teenageři se ocitají v pasti. Podle průzkumu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se ani na jednu střední školu nedostalo 18 % žáků z Prahy, což v překladu znamená, že každý šestý deváťák nemá možnost nastoupit na další vzdělání. Ze Středočeského kraje to je poté 10 %. V současnosti tedy máme vypuklou hysterii rodičů, kteří se zoufale snaží najít školu pro své dítě napříč regiony či kraji.

Čím konkrétně jsou tedy vinni čeští studenti? Vypadá to, že se provinili samotným rokem narozením. Tedy rokem 2008 a 2009, kdy samotná křivka porodnosti dala již před 14 lety jasně najevo, že zde vysoká poptávka bude. Stát, tedy politici, na ni však odmítli reagovat a zcela vědomě přihlíželi postupné krizi ve školství.

No a jak se to (ne)povedlo?

Odpovědí v jakém stavu je české školství je loňská podzimní stávka fakult a učitelů v důsledku nedůstojných mzdových podmínek a tedy stále podfinancované rozpočtové položky ve státním rozpočtu. V druhé řadě nerovné rozmělnění samotných finančních prostředků mezi samotné fakulty, kdy se do krizového stavu dostaly zejména přírodovědecké a filozofické fakulty. Stále nevyřešená poptávka po vzdělání, která stále více rozvírá sociální nůžky mezi jednotlivými studenty a prohlubuje nerovné příležitosti mezi nimi.

Zefektivnit a modernizovat školství ve 21. století měl konečně elektronický systém DiPSy, který v závěru přinesl spíše více problému než opravdovou pomoc. Tedy systém na podávání elektronických přihlášek s doprovodnou privatizací. Model, kdy k jednotlivým přihláškám přidá uchazeč i její prioritu. Vše vyústilo v byznys okolo přípravných kurzů a speciálního doučování.

Podle průzkumu, který se nechala udělat Česká televize bylo až 52 % rodičů, kteří zaplatili svým dětem doučování. To se pohybovalo od 1000 Kč až nad 10 000 Kč. Jedná se jen o přisypání soli do již tak otevřené rány s rozdílnou startovací čárou k následnému vzdělání. Je zde potřeba zmínit i stigmatizující tlak pro rodiče, například samoživitele, kteří si nemohou jednoduše finančně dovolit tuto nákladnou položku.

Osudových 130 minut u Cermatu

O tom zda deváťák půjde na úřad práce či na další stupeň vzdělávacího systému rozhoduje přesně 130 minut. Jedná se jednak o extrémně stresující břemeno, kterému je dítě vystavěno, ale především je absurdní si myslet, že by se na základě položených otázek z matematiky a českého jazyka odvíjela inteligence dítěte. Co vlastně test Cermatu měří? Míra inteligence a dovedností to jistě nebude. Spíše se jen snaží falešně onálepkovat děti na dostatečné a nedostatečné.

Politici se očividně spoléhají na to, že se problém vyřeší sám a my jen musíme počkat až opět porodní křivka klesne a vše se zalije duhou. To, že nevyužíváme potencionálu dětí rozvíjet jejich rozhled a dovednosti, tak jen absurdně ukazuje, jak moc se opravdu politické strany zajímají o budoucnost celého Česka.

Nevtlouká se nám snad od mládí, že mladí jsou budoucnost národa? Zatím to vypadá, že přijetí na střední školy, potažmo vysoké školy je jako kolo štěstí. Nevíte, zda vy nebo vaše děti budou ten silný nebo slabý ročník, který bude mít případně štěstí a dostane se na další stupeň vzdělávacího systému. Také je potřeba zmínit, že vzdělání je nepostradatelná cesta k budoucí samostatnosti a nezávislosti. Jsme svědky odepírání této možnosti a budoucí prosperity nejen jednotlivce, ale celé společnosti.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*