Míru lze dosáhnout vyjednáváním. Není vyloučen pád Putina či rozpad Ruské federace, říká politolog

V úterý se nechal Vladimír Putin slyšet, že ruská ekonomika úspěšně odolává sankcím Západu, který podle něj stále rozdmýchává válečný konflikt. Také oznámil pozastavení rusko-americké dohody o kontrole jaderných zbraní. „Ani v Rusku ovšem Putin nemůže samovolně jedním stisknutím sám odpálit jadernou zbraň. V každém případě ale nemůžeme tyto signály brát na lehkou váhu,” říká politolog Hynek Melichar.

Jak si vykládat úterní oznámení o pozastavení účasti Ruska v dohodě Nový START? Znamená to, že je Putin ochoten sáhnout k možnosti jaderné války, jak se diskutuje snad již od počátku konfliktu?

Pozastavení účasti Ruska na dohodě New START nemusí nutně znamenat, že se Putin chystá použít jaderné zbraně. Může to být jen další symbolický signál vůči Západu a součást ruského zastrašování. Použití taktických jaderných zbraní na ukrajinském bojišti postrádá jakýkoliv racionální smysl. Ruské dělostřelectvo a rakety už stihly napáchat značné škody.

V případě strategických jaderných zbraní už se bavíme o porušení jaderného tabu respektovaného od roku 1945, významného rozšíření konfliktu a nedozírných důsledcích. Ani v Rusku ovšem Putin nemůže samovolně jedním stisknutím nějakého „červeného tlačítka“ sám odpálit jadernou zbraň. V každém případě ale nemůžeme tyto signály brát na lehkou váhu.

Mimoto uvedl, že je ruská ekonomika silnější, než si Západ myslel. Jsou sankce uvalené na Rusko neúčinné?

Věřit Putinovým projevům je jako věřit Hitlerovi, když v roce 1944 mluvil o vítězstvích na východní frontě. Protiruské sankce se naplno projeví až v dlouhodobém hledisku, ale už nyní máme signály, že ruskou ekonomiku poškozují a Rusko hledá cesty, jak je obcházet.

I přesto, že se Putin snažil už přinejmenším od roku 2014 ruskou ekonomiku na západní sankce připravit, ukazuje se, že zbavit ji značné závislosti na vývozu ropy a zemního plynu i západních technologiích není příliš realistické. Sankce zasahují ruskou ekonomiku pozvolna, ale zasahují.

Kdyby chtělo Rusko dojít k nějakému kompromisu, bylo by to rozhodnutí jeho, nebo oligarchů kolem prezidenta? Jak silné slovo Vladimir Putin sám o sobě má v Rusku?

Putin má zatím v ruském systému rozhodující slovo, byť je mocných mužů v Rusku více. A někteří z nich se už odvážili ruské vedení války na Ukrajině kritizovat.

Vyjednávání o míru

Zarezonovala nebo rezonuje ve společnosti petice Matěje Stropnického Mír a spravedlnost? Má taková petice potenciál iniciovat mír a spravedlnost, jak hlásá?

Nezdá se mi, že by nějak zvlášť rezonovala, a nemá.

Jak se tedy dá dosáhnout míru?

Míru lze dosáhnout vyjednáváním. Odhodlanost obou stran a zcela protichůdné cíle v této fázi zahájením jednání příliš nenasvědčují. Každé vyjednávání s sebou nese nějaké ústupky a nezdá se, že by k nim byly nyní obě strany ochotny přistoupit.

Jedním z dalších možných diskutovaných scénářů konce války je i pád Putina či dokonce rozpad Ruské federace. Ani to není vyloučeno.

Je tedy plánem Západu rozložit Rusko jako velmoc, jak naznačil John O’Loughlin (americký odborník na politickou geografii – pozn. redakce) v rozhovoru pro Associated Press?

Aktuálním plánem Západu ovšem není dosáhnout změny režimu v Rusku, ale pokračovat v podpoře Ukrajiny ve snaze pomoci jejím vojákům osvobodit své území, protiprávně okupované ruskými jednotkami.

Bývalý izraelský prezident Naftali Bennett uvedl, že se Západ rozhodl zablokovat mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. Neznamená to, že jsou Putinova obvinění, že Západ rozdmýchává konflikt relevantní?

K tvrzením bývalého izraelského prezidenta Bennetta bych byl velmi obezřetný. Jako představitel izraelské konzervativní pravice až ultrapravice, která mimo jiné kategoricky odmítá izraelské stažení z okupovaných území, není zrovna nezávislým pozorovatelem. Narativ o tom, že USA a Západ zmařili mírovou dohodu je produktem ruské propagandy dále šířené proruskými kanály. V první řadě bychom nejdříve museli nějakou mírovou dohodu mít a zatím žádná na stole nebyla.

Že má Západ zájem na rozdmýchávání a prodlužování konfliktu je jádrem současné putinovské propagandy. Tento konflikt má jediného agresora, a tím je putinovské Rusko. A to nebude o míru uvažovat, dokud nedosáhne alespoň části svých původních cílů.

O mírový plán se údajně snaží i Čína. Má šanci na úspěch?

Čína se snaží prezentovat jako světová mocnost, která přichází s vlastním mírovým plánem, jehož detaily jsou ovšem zatím neznámé. Proto je předčasné jej hodnotit.

Jaká je role Číny v kontextu války?

Ruská invaze na Ukrajinu postavila Čínu před určité dilema – na jednu stranu je pro ni posvátný princip suverenity a teritoriální integrity, ale současně ji s Ruskem spojuje odpor ke svobodomyslnému světu a „západnímu mezinárodnímu řádu“. I proto ruskou agresi nikdy otevřeně neodsoudila. Čína bude Rusko pravděpodobně pragmaticky podporovat, případná krize v Rusku je pro ni však v delším časovém hledisku vítanou příležitostí.

Rusko přecenilo vlastní možnosti

V současnosti jsou nejspíše pravděpodobná očekávání spíše opotřebovávací války, dokud jeden stát nebude zcela vyčerpán po všech stránkách. Jaké jsou v tomto směru vyhlídky obou států?

Ukrajinci se ukázali jako velmi odolný národ, který brání vlastní zemi v konfliktu o přežití a nezávislost. Je zřejmé, že i přes masivní ničení infrastruktury a obytných čtvrtí, které ruské okupační síly provádějí takřka denně, se Ukrajinci nehodlají vzdát. Hodně záleží i na pokračující podpoře Západu.

Rusko válka značně vyčerpává, ale putinovská propaganda ji prezentuje jako „svatou válku“ se Západem o přežití. Není tedy pochyb o tom, že Rusko bude nadále vyčleňovat veškeré možné prostředky, aby dosáhlo alespoň nějakého významnějšího vítězství, v čemž mu přes mezinárodní izolaci částečně pomáhají i spřízněné režimy.

Na druhou stranu zde máme příklad sovětské invaze do Afghánistánu, která domněle nezničitelný Sovětský svaz značně vyčerpala a přispěla k jeho konečnému pádu. Ale trvalo to deset let.

Dá se říct, co vedlo k přesvědčení Ruska, že je oprávněno obsadit celý stát?

O nějaké oprávněnosti není třeba diskutovat. Putin označil obsazení Ukrajiny Ruskem a svržení tamní vlády za existenciální imperativ a tomu vše podřídil. Mnohokrát se nechal slyšet, že nebude respektovat mezinárodní pravidla, která s Ruskem nikdo nekonzultoval. Poněkud přitom zapomíná, že i Sovětský svaz, jehož je Rusko nástupnickým státem, podepsal v roce 1945 Chartu OSN, kde je územní integrita jedním z klíčových principů. Ruská agrese na Ukrajině porušuje mezinárodní právo na všech úrovních.

Zdá se, že nejenže nebylo oprávněno, zřejmě ani schopno?

K otázce přecenění vlastních schopností: setkalo se zde „sovětské“ zastaralé a rigidní plánování, špatná logistika a nízká morálka s podceněním Ukrajinců jako hrdého národa, který se skutečně cítí být svébytným národem. Přestože se Putin snažil ve svých projevech přesvědčit o opaku.

Když válka začala, občas bylo zmiňováno jméno amerického prezidenta Joea Bidena – kdyby byl americkým prezidentem nevypočitatelný Trump, mohlo by to mít za důsledek, že by si Rusko „netrouflo zaútočit“?

K invazi mělo velmi pravděpodobně dojít dříve, ještě za vlády Donalda Trumpa, ale světová pandemie Covid-19 nejspíše vedla k jejímu odložení. Trump byl ostatně Putinovi nakloněn mnohem více než kdy Joe Biden.

Ostatně není tajemstvím, že se Rusko snažilo v roce 2016 ovlivnit prezidentské volby v Trumpův prospěch. Pro Putina by tak byl Trump v Bílém domě v době invaze vlastně lepší variantou.