„Trans těla nejsou politické hřiště,“ ozývá se na demonstracích v Londýně. Británie vetovala skotský Gender Bill

Britská vláda v lednu vetovala skotskou reformu, která by transgender lidem usnadnila úřední změnu pohlaví. Jedná se o první případ, kdy Westminster zablokoval skotský zákon. Nad relevancí veta visí otazníky. Je Gender Bill opravdu ohrožením společnosti, nebo jde o zneužívání trans lidí pro získávání konzervativních voličů?

Parlament Spojeného království 16. ledna vůbec poprvé v historii vetoval skotský zákon. K této příležitosti si velmi nešťastně vybral reformu usnadňující život jedné z nejzranitelnějších a nejstigmatizovanějších sexuálních menšin. Reforma měla odstranit zbytečnou byrokracii a dehonestující postupy, které musí transgender lidé podstupovat pro úřední změnu pohlaví, jinými slovy přepsání jednoho písmene v občance. Její veto pochopitelně strhlo vlnu demonstrací nejen na Downing Street v Londýně.

Skotskou reformu Gender Recognition Reform Bill schválil svou většinou tamní parlament v prosinci minulého roku. Zákon ruší povinnost diagnózy genderové dysforie, pro kterou je nutné absolvovat často až dehumanizační lékařské prohlídky, a také snižuje minimální věk z 18 na 16 let. Podmínku žít v získaném pohlaví minimálně dva roky snižuje na tři měsíce u starších 18 let a na šest měsíců u nezletilých. Poslanci tento zákon prosadili s přesvědčením, že proces úřední změny pohlaví je v současné době neudržitelný, a to nejen kvůli jeho finanční náročnosti, ale především kvůli ponížení, se kterým se transgender lidé v jeho průběhu setkávají.

Skotská premiérka Nicola Sturgeon veto Westminsteru oprávněně označila za „útok na demokraticky zvolený skotský parlament a jeho schopnost činit vlastní rozhodnutí“, protože britská vláda zamezila také udělení královského souhlasu. Předseda britské vlády za konzervativce Rishi Sunak oponuje, že takový zákon zasahuje do zákona o rovnosti, kterou mají řešit v Londýně centrálně pro celé Spojené království. Operuje s faktem, že úřední změna pohlaví se projeví v dokumentech jednotných pro celé království a že Skotsko je jedinou jeho zemí, které by úřední změnu povolání takto usnadnilo.

Trans lidé jako politická zbraň

V souvislosti se zpochybněním reformy Sturgeon hovoří o použití trans lidí jako politické zbraně. A nelze než souhlasit. V poslední době mezi Brity výrazně klesá podpora konzervativní strany. Snaží se Sunakova strana o zoufalé nabírání konzervativních voličů zpochybňujících právo na důstojný život sexuálních menšin? V takovém případě by byla kompenzace frustrace z politického neúspěchu na právech a už tak nesnadném životě transgender lidí daleko za hranicí etiky.

Trans komunitě, která v Británii tvoří jen půl procenta, se dostalo zviditelnění i mediálního zastoupení. Zároveň to výrazně a velmi nepřiměřeně posílilo anti-trans hnutí napříč britským tiskem i politiky.

„Vznikla tak kulturní válka, ve které se o trans lidech mluví spíše jako o ‚problému‘, než o už tak marginalizované komunitě, která čelí sociálním problémům, které je třeba naléhavě řešit a napravit,“ píše transgender aktivistka a modelka Munroe Bergdorf. Současně připomněla, že na první schůzku na klinice pro genderovou identitu musí trans lidé dle čekací doby státní zdravotnické služby vyčkat v průměru sedm let.

Ve svém článku pro British Vogue upozorňuje na nečinnost britské vlády a její přehlížení trans lidí jako přispívajících členů společnosti. Zdůrazňuje také neustálý boj o rovná práva a přesvědčování elit o tom, že rovnost menšin neohrozí většinu. Opakuje se to jako na starém kolovrátku: důstojnost, bezpečné zázemí ve společnosti, tělesná autonomie a respekt.

„Právě teď potřebujeme vládu, která vládne s řešeními, nikoli vládu, která se schovává za nekonečnou spoušť krizí a zároveň ozbrojuje své vlastní občany v kulturní válce poháněné dezinformacemi, strachem a oportunismem,“ píše Bergdorf.

Konzervativci a radikální feministky ruku v ruce

Přestože za zákon o uznání genderu má být legislativně odpovědný skotský parlament, Westminster si Gender Recognition Bill uměle vyložil jako změnu v zákoně o rovnosti, která už spadá pod společnou legislativu celého Spojeného království. V takovém případě ho to opravňuje reformu vetovat. Nejen že britský parlament před zraky veřejnosti přiznal rozdíl v hodnotě transgender lidí, nebojí se ale ani zjednodušení a zlidštění dosud ponižujícího procesu změny pohlaví prezentovat jako útok na rovnost lidí v zemi. Jestli konzervativci sklidí úspěch i u jiných než radikálních voličů, uvidíme.

Další, kdo považuje Gender Bill za ohrožující, jsou radikální feministky. Spisovatelka Julie Bindel upozorňuje na nebezpečí násilí trans žen na ostatních ženách ve women-only zařízeních, jako jsou nemocnice nebo věznice, k takovým případům ale dochází pouze ojediněle.

„Ženy v Británii už tak trpí tím, že lidé s mužským tělem se snaží získat přístup do prostor pouze pro ženy, a tím i ke zranitelným ženám, když říkají, že se identifikují jako ženy. A je zřejmé, že forma sebeurčení přijatá ve Skotsku by tento problém ještě zhoršila,“ píše. Jak sama autorka zmiňuje, násilí lidí s mužským tělem na ženách je už tak vysoké. Nevypadá to, že by k takovému činu jedinci potřebovali měnit pohlaví a problém prohlubovat až tímto aktem.

Opodstatněnou debatu vedou vrcholové sportovkyně a sportovní organizace o účasti trans žen v ženské kategorii. Trans ženy mají oproti cis ženám jinou fyziologii, stavbu těla a vyšší hladinu testosteronu, které mohou mít pozitivní vliv na výkon. Je logické, že naopak trans mužů v mužských kategoriích sportu moc nevídáme.

Tento fenomén ve světě sportu však nemá příliš velký vliv na zákon rušící nutnost lékařských vyšetření pro úřední změnu pohlaví, protože nejen hladinu hormonů lze sledovat na dopingových kontrolách. Téma transgender sportovců nechť řeší sportovní organizace, na každodenní život v lidských a nezraňujících podmínkách by to nemělo mít vliv.

Co na to svět a co český rybníček

Kdyby vládní představitelé Británie stavěli politiku na faktech, daleko by s iracionální záští k sexuálním menšinám nedošli. V roce 2019 Světová zdravotnická organizace (WHO) vyřadila transgender ze seznamu duševních poruch a poruch chování a otázky genderové inkongruence klasifikuje do kapitoly sexuálního zdraví. „Léčba genderové inkongruence v kapitole o duševním zdraví způsobila další stigma pro již tak stigmatizovaný stav. Představitelé WHO doufají, že přidání transgendru do kapitoly o sexuálním zdraví v publikaci ICD ‚pomůže zlepšit přístup k péči o zdravotní intervence‘ a ‚destigmatizuje stav‘,“ píše WHO.

Uznání genderu na základě sebeurčení je dle odborníků z hlediska mezinárodních lidských práv zásadní. Sebevětší tlak na sociální roli přidělenou danému pohlaví k jistějšímu sebeurčení nepomůže. Genderovou identitu nevyhodnotí politici ani naše okolí, identifikujeme se my sami, bez povinnosti zapadat do předem daných škatulek společnosti, a máme právo na psychologické vyšetření i chirurgický zákrok.

Zákon o úřední změně pohlaví přijalo přes třicet zemí a regionů světa. Jako první tak učinila Argentina již v roce 2012, změna tam přispěla k pozitivnímu přijetí trans lidí ve společnosti, tradiční hodnoty zůstaly netknuté a nezbořily se. Proč to jde v jihoamerickém státě, kde 80 % občanů tvoří věřící křesťané, a v Británii ne? Zákon o uznání genderu na základě sebeurčení ve Spojeném království bude s největší pravděpodobností chvíli ležet na stole u soudu.

Zameťme si ale před vlastním prahem. I když postupy Westminsteru jsou rozhodně zastaralé a zpátečnické, v Česku je k úřední změně pohlaví nutné projít nejen lékařskými a psychologickými vyšetřeními, ale také sterilizací. Řadíme se tak mezi poslední evropské země, kde tento nedůstojný a dehumanizační přežitek ještě živíme. Transgender se u nás ještě neprobojoval do veřejné debaty ani na programy politiků, přestože se o to organizace LGBTQI+ komunity aktivně zasazují.