Plácání kolegů po zadku nebylo v pořádku ani před deseti lety, ale tolerovalo se, říká odborník na etiku médií o kauze ČT

Marek Wollner, moderátor Reportérů ČT, je vyšetřovaný kvůli tvorbě nevhodných podmínek v redakci, šikaně a špatnému zacházení se zaměstnanci. Tvrdí, že jde o konkurenční boj a obviňuje Noru Fridrichovou, která podala podnět k prošetření. Problematiku bossingu a obtěžování v redakcích vysvětluje mediální etik Martin Foret z Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci. 

Advokát Tomáš Němeček četl anonymní prohlášení rady ČT a uvedl, že jde o vážné trestné činny. Vypovídající osoby byly ujištěny, že se k jejich výpovědi dostane pouze interní komise České televize a generální ředitel. Přesto se výpovědi dostaly k mnohem více lidem i samotnému Marku Wollnerovi. Jak by se měla nyní instituce zachovat? Měla by nějak upravit postup řešení?  

Musíme vytknout před závorku, že se těžko brání proti anonymnímu nařčení. Když někdo spáchá zločin, měl by vědět, za co je souzený. Tím se nestavím na ničí stranu, jen by to mělo být řečeno.

Veřejnost ani nevěděla, kdo byl členem oné komise, která celou situaci řešila. To může vyvolávat podezření, že jsou v komisi lidé na straně Marka Wollnera. Na druhou stranu byl anonymní postup v tomhle případě potřebný. Výpovědi svědků nedostala ani Rada České televize, přesto, že je to kontrolní orgán. Vzhledem k tomu, jak moc to bylo utajené i uvnitř instituce, tam asi nikdo nemohl jen tak nakráčet a získat ty informace. Ale každý systém se dá nějak narušit. 

Pro Českou televizi to jistě není příjemná situace. Mohou určitě zpětně vylepšit postup, aby se to příště nestalo. Zpětně se to už ale nedá změnit. Těm lidem by se měli nepochybně omluvit, ale nic víc pro ně asi bohužel udělat nemohou. 

Wollner odůvodňuje šikanu a bossing tím, že musí být náročný, protože reportéři jsou pořád „odstřelováni“ a nikdo nesmí udělat chybu. Kde je hranice mezi bossingem a pevným vedením týmu? 

Ta hranice se nastavuje mezi konkrétními lidmi. Obecně je ale bossing termín, který je definován dokonce i v zákoně, označující dlouhodobou záležitost. Pokud něco opravdu pokazím a šéf mě za to seřve, je to odůvodněné. Ale neřve na mě každý den. Ta hranice je nepochybně těžko stanovitelná obzvlášť v náročné práci, kdy lidem občas rupnou nervy.  

Pokud obě strany rozumí tomu, že se to stalo v náročné stresové situaci, je to něco jiného, než když k tomu nadřízený nemá důvod. Kdyby nadřízený zaměstnance neustále shazoval, neustále mu kritizoval třeba i dobrou práci a byl v tom systematický záměr, tak to už nelze omluvití náročností práce. To je bossing. 

Sexuální obtěžování, kterého se údajně Wollner dopustil, bylo podle něj jen nepochopení situace a nebo její vytržení z kontextu. Zároveň ale přiznává, že dnes by se v některých situacích choval jinak. Jak rozeznáme nepochopené situace od sexuálního obtěžování? A je jeho argument přípustný?

Je pravda, že situace například před deseti dvaceti lety byla asi jiná. Rozhodně to nebylo správně, ale byla jiná. Věci, které lidem v pracovním kolektivu procházely dřív, už dnes neprochází. Společnost dospěla k tomu, že to není v pořádku. Tomuhle argumentu je podle mě třeba rozumět, protože i když plácání kolegů po zadku nebylo v pořádku ani před deseti lety, tak se to zjevně dělo běžně. I když si vybavím nějaké filmy třeba z osmdesátých let, tak tam často šéf plácal sekretářku po zadku. A tohle je podle mě potřeba brát v potaz, přesto že to nebylo v pořádku ani dříve. 

Aktuálně tyhle situace řeší etický kodex. A díky tomu jasně víme, že plácat kolegy po zadku není v pořádku. Vždycky se ale jedná o dialog dvou lidí. S některými lidmi si rozumíte víc, víte, co si k nim můžete dovolit.  

Určitě je tam ale nezpochybnitelný problém, protože pozice mezi podřízeným a nadřízeným je nerovná. Ten, kdo je ve vyšší pozici si musí dávat dvojnásobný pozor. Wollnerův argument, že šlo o oboustrannou koketérii, není možné uznat v nerovném prostředí. Protože podřízený je v pozici, kdy nadřízený rozhoduje o jeho práci, má moc třeba nad jeho prémiemi, a pak nastává ten problém.  

Ještě bych dodal, že situace v práci a situaci po práci v hospodě jsou rozdílné. Není v pořádku, aby vás šéf plácal po zadku ani po práci v hospodě, ale je to něco jiného než v redakci. 

Vznikla i petice, kterou podepsalo asi šestnáct lidí, kde celou kauzu berou jako politický tlak a taky se v ní tvrdí, že Wollner nikoho sexuálně neobtěžoval. Je podle vás v pořádku, že se ostatní zaměstnanci takhle zapojují i když nemohou vědět, jestli k těmto problémům nedocházelo?  

Nemůžete kategoricky říct, že se váš šéf ničeho nedopustil. V ideálním případě by mohli říct, že jim osobně se nic takového nestalo. Což nevylučuje, že se to nestalo někomu jinému. Protože to nemůžeme vědět nikdy. 

Ale jako šéf bych nepochybně chtěl, aby se moji zaměstnanci takto ozvali. V situaci, kdy se k nim chovám slušně, můžou doložit, že oni s mým chováním žádný problém nemají. Teoreticky se asi může někdo nadřízeného zastat, protože má pocit, že se mu to vyplatí. Ale pravděpodobně by to neudělalo šestnáct lidí, pokud by se k nim choval hnusně.  

Má podle vás petice nějakou váhu? 

Ta formulace je nešťastná. Ale je to určitě podstatný signál, že jsou lidi, ke kterým se Marek Wollner chová v práci slušně. Kdyby se ho nikdo nezastal a zjistilo by se, že se chová vždycky ke všem špatně, asi by to byl taky signál. Proto je podstatné, že to zaznělo. 

Před nedávnou dobou se řešila kauza sexuálního obtěžování v redakci Seznam Zzpráv. Dbají podle vás redakce dostatečně na prevenci těchto problémů?  

Bojím se, že ne. Ale určitě je tam časový progres. Před deseti lety se to řešilo málo, před dvaceti lety se to neřešilo vůbec a před třiceti lety se na to ani nemyslelo. I když je to dost nepříjemné, každá kauza vede ke zpřísnění kodexů, zlepšení nastavení pravidel a to je ten progres. Pro lidi, kteří jsou toho součástí, je to nepříjemný způsob vývoje, ale společnost se díky tomu posouvá.

Vymizí podle vás tenhle typ nevhodného chování v redakcích v budoucnu úplně? 

Nemyslím si, že se to podaří úplně eliminovat. Rozhodně se ale sníží výskyt těchto problémů. Budou lépe nastaveny kodexy a podmínky na pracovišti. Lidé nebudou mít pocit, že se nemůžou ozvat, pokud se jim něco takového stane. Budou mít možnost problém řešit bez toho, aby se to zametlo pod koberec. To zastání je v těchto situacích zásadně důležité.