Festival PAF uvedl barokní techno i sérii performací

Umělci z celého světa se sjeli na PAF – přehlídku animovaného filmu a umění přímo v Olomouci. V Konviktu Univerzity Palackého tak bylo možno shlédnout nespočet projekcí, performancí a koncertů. Mezi to, co by určitě nemělo zapadnout, patří například animace od Rany Hamadeh, barokní techo koncert Billyho Bultheela a nebo promítání filmařky Rebeccy Salvadori.

Rebecca Salvadori je zkušená filmařka, v jejímž díle hrají hlavní roli vztahy. Svého rukopisu se nezřekla ani na letošním festivalu PAF, kde představila svůj unikátní projekt Messenger. Ojedinělost projektu je vtěsnaná už do samotného konceptu – film se bude tvořit přímo v průběhu festivalu. Salvadori zakomponovala samotné návštěvníky do procesu tvorby tak, aby se jejích emoce mohli do výsledného snímku otisknout.

Vizualizace přátelství

V prostorech Konviktu tak na tři dny postavila filmové kulisy, kde se natáčela hudební preformace a série intimních rozhovorů. V nich figurovala zejména téma přátelství a vztah k Londýnu. Během natáčení Messengers. zde vystoupil hudebník Kenichi Iwasa a kontrabasista Maxwell Sterling spolu se spisovatelkou Elaine. Ta se zaměřila na psychoanalytické myšlení spojené s preformací. K projektu se také připojil fotograf Henerico Rossi. Celé prostředí podpořil osvětlovač Charlie Hop, který navodil nadpřirozenou atmosféru.

Salvadori během natáčení živé konverzace o přátelství a životě používala několik málo efektů. Ty  byly tvořené kombinací světelných a zvukových prvků. Po celé filmové laboratoři se návštěvníci mohli volně pohybovat, sledovat proces natáčení nebo si jen lehnout na zem a poslouchat hudbu.

,,Moje práce nezačíná v nápadech a plánech. Snažím se tvořit spolu s životním proudem. Právě proto jsem začala tvořit nahrávky svých přátel a našeho života. Během let jsem tak pochopila, co mě doopravdy zajímá na jejich konverzacích a tomto typu nahrávání. Proto jsem se rozhodla Messengers. točit zde, formou eventu,” uvedla Salvadori pro Houpacího osla.

,,Pro mě je tento projekt o síle přátelství a jak ho mám spojené s Londýnem. Kenichi je pro mě hodně důležitá osoba. Představuje pro mě Londýn jako takový, je velmi otevřený a kamkoliv vkročí, tam vnese i zajímavé myšlenky,” pokračovala.

Návštěvníci odcházeli z projekce inspirovaní konceptem i tematikou projektu. I to byl autorčin záměr. Tvrdí, že když jsme vytrvalí v cestě za sebepoznáním, inspirujeme i ostatní. Ovace diváku její životní filozofii jen potvrzují. Konkrétně několik studentů, kteří se přišli na Messenger. podívat silný zážitek pobídl k natočení vlastního filmu.

Techno árie v kapli Božího Těla

Přestože je PAF primárně festivalem animovaného filmu, jeho doprovodný program je vždy opravdu silný. To dokazuje i vystoupení skladatele Billyho Butheela s bubeníkem Alexandrem Iezzim. Ti představili neobvyklou kombinaci techno beatů s barokními motivy.

Hloubku zážitku umocnilo samotné místo koncertu. Tím se stala kaple Božího Těla a její pravé kouzlo bylo o to mocnější, když s dvojicí hudebníků vystoupil i operní pěvec Steve Katona, jehož pěvecký výkon skvěle ladil s akustikou kaple.

Obliba těchto umělců byla poznat už na začátku. Před vstupem do kaple se táhla neskutečně dlouhá fronta, která směřovala téměř až ven před Konvikt. Šťastlivci, kteří se dostali dovnitř, se mohli těšit na Billyho Butheela hrajícího na klavír vážné barokní tóny ve spojení s technobeaty.

V průběhu koncertu se postupně přelévaly žánry z opery na rock a prostor byl tak plný rozmanitých sluchových vjemů. Posluchači byli během akce prakticky v transu a následovně na skončení vystoupení to dali hlasitě zná téměř pěti minutovým potleskem.

Thébský mor a kostry zvířat 

Rana Hamadeh je Libanonská autorka, který často ve svých dílech zpochybňuje autoritativní mocenské struktur. Činí tak prostřednictvím netradičních interdisciplinárních projektů jako je například kombinace divadla a vědeckého výzkumu. A to je znát i na její zesoučasnění Sofoklovy tragédie Král Oidipus v díle Standard_Deviation.

Hamadeh pojala klasické řecké drama hororovým stylem doplněným o technologické prvky. Přesto ale zůstal věrná stavebním kamenům žánru. Postavy byly většinou kostry zvířat nebo nelidské bytosti s prvky odkazujícími na thébský mor, zmiňovaný právě v Oidipovi. Zajímavé bylo také ozvučení, které se skládalo z teatrálního zpěvu a továrenských zvuků, které vyvolávaly údiv a současně i husí kůži.

Na konci promítání se ukázala i sama autorka a stručně popsala její umělecký záměr a tvorbu. Zmínila, že je to její první animace, jelikož původním záměrem nebylo video, ale videohra. Stejně jako Rebecca Salvadori i Rana Hamadeh se přiklání spíš k procesu myšlení, který nám umělecké dílo přináší. Projekt ale ještě není dokončený a videohra je stále v procesu realizace.