Día de los Muertos aneb Dušičky po mexicku. Smrti se podle Mexičanů nemáme bát, ale oslavovat ji

Na druhý listopadový den každý rok připadá svátek ve znamení vzpomínek na naše nejbližší zesnulé. Filozofická fakulta nám ve středu 2. listopadu umožnila zakusit Dušičky tak, jak je neznáme. Návštěva Mexičanů ukázala tradici v úplně jiném světle. Proč se na západní polokouli dokážou dívat na smrt jako důvod k oslavě?

 Ačkoliv se během nynějších českých oslav projevuje spíš americká akulturace Haloweenu, určitou důležitost si naše tradiční Dušičky pořád uchovávají. Ty jsou u nás lidovou tradicí již od dob Keltů a jsou slaveny věřícími i nevěřícími. Pro křesťany je však svátek přece jen o něco důležitější, jelikož můžou získat tzv. plnomocné odpustky, kterými mohou vysvobodit hříšné duše z očistce. Mexičanům by se však naše klasika v podobě zapalování svíček na hrobech zdála pravděpodobně poněkud nudná a smutná.

Tanec, zpěv a ozdobené hroby

Día de los Muertos (v překladu Den mrtvých) je v Mexiku paradoxně považován za velmi veselou tradici. Hroby jsou zality barevnými dekoracemi v podobě oblíbeného jídla zemřelých, fotografií, papírových ozdob, květin a svíček. Hřbitovem se navíc line veselá hudba a obyvatelé Mexika okolo barevně zářivých náhrobků bez problému protančí celou noc i den.

Mimo hroby se zdobí také domy zesnulých. A kdyby náhodou mrtvý zapomněl cestu domů, vede od jeho náhrobku květinová cestička až před práh jeho bývalého obydlí. Oslavy trvají dva dny, a sice 1. a 2. listopadu, protože první den se očekává příchod zemřelých dětí.

Jistě byste nepřehlédli velkou spoustu barevných lebek či dokonce skeleton dámy s velkým kloboukem La Catrinu, jež k celé tradici, jak by uznal každý správný Mexičan, neodmyslitelně patří. Odkazuje na ženu, která se údajně styděla za svůj domorodý původ, a tak nosila silnou vrstvu make-upu a extravagantní šaty francouzského stylu. Catrina je zároveň nejpopulárnějším kostýmem celých oslav.

Znovusetkání s blízkými

Celá slavnost se zakládá na aztécké mytologii, podle které zemřelí odcházejí do místa jménem „Mictlán“. Zesnulé děti dokonce mají své vlastní. Mictlán je rozdělen do devíti úrovní, kterými musí mrtví projít, aby se dočkali onoho „věčného klidu“. Nicméně během této své cesty nezapomínají na své milé pozůstalé, které právě každým rokem navštíví, aby za ně tolik netruchlili. Mexičané tudíž mají reálnou víru v přítomnost jejich zesnulých příbuzných a všechno toto veselení je velkou rodinnou návštěvou.

Día de los Muertos v Olomouci

 Jak bylo již výše zmíněno, ve středu nás svojí návštěvou poctily slečny z Mexika, které nám tradici přiblížily se vším všudy. Společně jsme nazdobili oltář také nazývaný „ofrenda“ (tj. oběť) a poslouchali typickou hudbu. Celé setkání mělo nakonec moc příjemnou besedovou atmosféru.