Amnesty International není na straně Ruska. I Ukrajina může chybovat a je důležité to zkoumat

Komentář: Lidskoprávní organizace Amnesty International se stala terčem kritiky poté, co uveřejnila zprávu o porušování lidských práv na Ukrajině. V ní obviňuje ukrajinskou armádu, že vystavuje civilisty nebezpečí a porušuje tak mezinárodní humanitární právo. Tuto zprávu ale sdílela i ruská ambasáda ve Spojeném království. Amnesty International je teď označovaná za proruskou.

„Amnesty vypadá, jako by se rozhodla jet ruský PsyOp,“ napsal na Twitter Andrej Poleščuk, analytik z European Values Center. Obviňuje tak lidskoprávní organizaci Amnesty International z nadržování Rusku a vedení psychologické operace vůči Ukrajině.

Důvodem tohoto výroku je kontroverzní zpráva anglické Amnesty International o porušování lidských práv ze strany ukrajinské armády. Z výzkumu, který Amnesty International provedla, totiž vyplývá, že ukrajinská armáda na Donbase operuje ze základen v obývané oblasti. Tím vystavuje civilisty nebezpečí.

Dokument Amnesty International ukazuje několik případů, kdy tak ukrajinští vojáci učinili. Například používali obytné budovy dvacet metrů vzdálené od podzemních bunkrů pro civilisty nebo operují z nemocnic a škol jako z vojenských základen. Amnesty International uvádí, že až ve 22 z 29 navštívených škol našli důkazy nasvědčující, že jsou využívané k vedení vojenských operací.

Takové počínání zakazuje mezinárodní humanitární právo. Podle něho jsou civilní budovy chráněny. Pokud jsou ale civilní budovy využívány k vojenským účelům, ztrácí tak tuto ochranu a stávají se vojenským cílem. Tím jsou pochopitelně ohroženi civilisté.

Amnesty International proti všem

Vůči tomu se vyhradila ukrajinská pobočka organizace. Její pracovníci se na vyšetřovaní nepodíleli. V reakci na zprávu oznámila rezignaci i ředitelka ukrajinské Amnesty International Oksana Pokalčuková.

„Vše narazilo na zeď byrokracie a nepřekonatelnou jazykovou bariéru. Pokud nežijete v zemi, která byla napadena a rozvrácena útočníky, pravděpodobně nechápete, jaké to je odsoudit armádu obránců. A v žádném jazyce neexistují slova, která by to dokázala vyjádřit někomu, kdo tuto bolest nezažil,“ uvedla Pokalčuková pro Duetche Welle.

Krátce po Pokalčukové z řad Amnesty International odstoupil i spoluzakladatel švédské pobočky Per Wästberg. Také se odvolával na to, že důvodem jeho odchodu je vyjádření o válce na Ukrajině, které pomohlo ruskému narativu.

Negativní reakce se nezdržel ani ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten uvedl, že se Amnesty International snaží amnestovat teroristický stát a přesunout vinu z agresora na oběť. Z toho stejného obvinil organizaci i bývalý ukrajinská diplomat v Česku Jevhen Perebyjnis. Ten říká, že neměří každému stejným metrem. Prý totiž za poslední čtyři měsíce neinformovala o ruských zločinech na Ukrajině.

Prošel jsem Twitter @amnestycz. Za poslední čtyři měsíce žádna konkretní zmínka o ruských zločinech v Ukrajině, o nichž denně mluví celý svět. Je těžké mluvit o "stejném metru", když k oběti přistupujete s mikroskopem, a k vrahovi s dalekohledem.

— Yevhen Perebyinis (@YPerebyinis) August 5, 2022

Zprávu o porušování lidských práv na Ukrajině totiž sdílela ruská ambasáda v Spojením království s komentářem „Zastavme nacistickou Ukrajinu“. Údajně tak Amensty nahrává ruské propagandě. To ovšem není pravda. Původní anglická zpráva má v sobě hned několik upozornění, že žádná zjištění ve výzkumu neospravedlňují ruskou agresi. Ruská propaganda nefunguje tak, že by využila skutečná fakta ve výzkumu a nyní s nimi útočila na Ukrajinu. Ruská média lžou a převracejí reálné výsledky výzkumu.

Amnesty International je navíc dlouhodobým kritikem diktátorského režimu Vladimira Putina. Odvolává se na to ve své odpovědi médiím. „Je frustrující, že po 6 měsících od začátku války, kdy jsme prakticky denně přinášeli informace o ruských zvěrstvech na Ukrajině, teď slýcháme o tom, že jsme ‚součástí propagandy Kremlu‘, což je jen jedna z těch nejmírnějších nadávek,“ reaguje na vlnu kritiky česká Amnesty International.

Definice jsou nejasné, ale fakta to nezmění

Amnesty International se ve své zprávě opírá o mezinárodní humanitární právo, zejména pak o 58. článek protokolu Ženevské úmluvy. Ten hovoří o tom, že strana, která se brání, je povinna chránit civilisty. Zdůrazňuje však také, že se tak má stát v možných mezích. Problém tedy spočívá v tom, jak definovat „možné meze”. Podle zdokumentovaných případů, které figurují ve výzkumu, nebyl nalezen důkaz, „že by ukrajinská armáda požádala civilisty o evakuaci nebo jim při ní pomáhala“

Zde je však nutné zdůraznit, že je velmi těžké zjistit, jaké jsou všechny akce armády. Konflikt je nepřehledný a rychle se mění. I tak má výzkum Amnesty International několik svědectví přímo od tamějších obyvatel, kteří dosvědčují tvrzení o porušení lidských práv.

Andrej Poleščuk v rozhovoru pro DVTV tvrdí, že se jedná o lidi, kteří své domovy nechtějí opustit. To je ale úplně jiný případ. Zpráva od Amnesty hovoří o tom, že armáda lidi nevyzvala k evakuaci a nijak jim s ní nepomohla. Tudíž nenaplnila všechny „možné meze”, a naopak se schovává za civilisty. Amnesty tak nenapadá, že ukrajinská armáda válčí v zástavbě, ale že nepomáhá civilistům s útěkem do bezpečnějších oblastí.

Další problém je v pojmu legitimní cíl. Poleščuk utočí na Amnesty International s tím, že podle jejich zprávy považují ukrajinské civilisty za legitimní cíl pro ruské rakety. Zde se ovšem mýlí. Jako analytik Evropských hodnot by měl vědět, že podle mezinárodního práva civilní budovy a civilisté mají ochranu. Tu ale ztrácí, když jsou poblíž. Na což přesně upozorňuje Amnesty ve své zprávě.

Je zajisté validní zkoumat metodologické postupy výzkumu. Spíš než kolem toho se však debata točí okolo údajného napomáhání ruské propagandě. Amnesty International je ale v právu. Dělá svou práci – upozorňuje na porušení lidských práv bez ohledu na stranu. Problém je pak spíš, že česká veřejnost si navykla nekriticky adorovat Ukrajinu. I Ukrajina může chybovat. A je důležité to zkoumat.