Horáková ze Jsme fér: Když někdo nesouhlasí s manželstvím pro všechny, může pro něj nehlasovat. Není důvod měnit Ústavu

Poslanci budou opět řešit, co je manželství a kdo na něj má právo. Do Poslanecké sněmovny totiž opět míří návrh na zákon o manželství pro všechny. „Debata o právech LGBT komunity se bohužel často věcně nevede. Nezabývá se fakty a je spíše o dojmech. Zdá se mi, že někteří se skrze ni snaží i vyvolat nevraživost vůči nám podobnými řečmi, jako že my a naše rodiny někoho ohrožujeme,“ říká právnička organizace Jsme fér Adéla Horáková.

Proč by mělo existovat manželství pro všechny? Proč nevyhovuje současný stav?

Manželství pro všechny má jednu jednoduchou vizi, a to tu, že lidé do manželství vstupují, protože se mají rádi. Berou se z lásky. A láska je jenom jedna, proto si myslíme, že by i manželství mělo být jenom jedno.

Manželství s sebou nese i společná rodičovská práva k dětem. Děti mají právo na to, aby zákon uznal oba jejich rodiče bez ohledu na to, jestli to jsou dva tátové nebo dvě mámy. To jsou dvě základní myšlenky manželství pro všechny.

O přesně jaká práva stejnopohlavní páry usilují?

Vadí nám rozdělování lidí, které s sebou nese určitou kategorizaci a dvouřadost. Dle mého názoru to není v souladu s principy demokratického státu. Základ demokratické společnosti je rovnoprávnost občanů. Všichni by si měli být rovni před zákonem, měli by mít stejná práva a povinnosti. V dnešní situaci tomu tak ale není, a to i přes to, že stejnopohlavní páry splňují všechny podmínky, které zákon ukládá pro vstup do manželství.

Dalším problémem je situace, ve které se nacházejí děti vychovávané stejnopohlavními páry. Ty totiž nemají stejná práva ani stejné právní jistoty jako děti, které vychovají páry různého pohlaví. K tomu dochází kvůli tomu, že stejnopohlavní páry nemohou vstoupit do manželství, což s sebou nese
i nemožnost získávání rovných rodičovských práv. Znamená to, že dítě, které vyrůstá s párem stejného pohlaví, má z obou rodičů pouze jednoho, který je považován za právního rodiče. Toho druhého nazýváme sociálním rodičem. Takový rodič sice zastává všechny funkce rodiče, nemá však právní uznání.

Může se tedy stát, že pokud právní rodič zemře, nenastává to, co se děje normálně v jiných rodinách. Tedy že dítě dále zůstává v rodině a stará se o něj druhý rodič. Bohužel nastává velmi nepředvídatelná a nejistá situace, ve které rodič, který se o něj do teď staral a kterého i dítě vnímá jako rodiče, musí zažádat, aby mu dítě bylo svěřeno do péče.

Není to ale automatické. Musí proběhnout soudní řízení a samotná péče není nijak definována. Do soudního procesu se mohou zapojit i další osoby, které si na dítě můžou klást nárok, čili tato situace je oproti jiným rodinám dost nevyzpytatelná.

To samozřejmě není jediný rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím ve vztahu k dětem. Problematický je i rozchod rodičů nebo když je ohroženo zdraví dítěte. Těch rozdílů je celá řada a jsou uvedeny detailně na našem webu. Řeší se tam i to, co se v daných krizových situacích děje a jaký to má dopad na dítě.

Je pak právě právo na adopci dětí hlavním důvodem, proč manželství pro všechny někteří politici odmítají?

Ty důvody, proč část společnosti proti manželství pro všechny vystupuje, jsou různé. Z průzkumů, které jsou dělány v řádu několika let, vyplývá, že manželství pro všechny podporuje asi 65 % obyvatel. Ostře proti tomu je pak 16 %. Ani tato skupina ale není homogenní. Já například často slýchám, že mají problém s tím názvem. Tím myslí to, že jim vadí, že by mohly stejnopohlavní páry uzavřít svazek, která se jmenuje manželství, protože ho uzavírají muž a žena.

Nebylo by tedy jednodušší jít těmto odpůrcům trochu naproti? Nechat třeba název partnerství?

Toto polomanželství by ale neřešilo základní problém. Nadále bychom totiž rozdělovali lidi do dvou kategorií. Pokud je něco manželství, tak tomu říkejme manželství. Pokud to manželství není, tak se ptejme, proč. Jaké jsou důvody k tomu, aby stejnopohlavní páry byly z toho institutu vyřazeny, byť naplňují všechny požadavky, které stát má na páry různého pohlaví?

Vždy bude existovat skupina lidí, které se určitá myšlenka nebude líbit. Dělo se tak ve všech zemích, kde se manželství pro všechny přijímalo. To je samozřejmě i u jiných věcí. Není snad žádné společenské téma, na kterém by se shodli všichni obyvatelé do jednoho. Já si myslím, že zákonodárce je tu od toho, aby zvážil rozumné argumenty, fakta, a to, co máme napsané v Ústavě. Na základě toho by měl pak jednat. Nemyslím si, že by manželství pro všechny mohlo někomu ublížit. Když se povolí svazek muže a muže nebo ženy a ženy, neohrozí to nijak rodinu někoho jiného.

Přesto zákonodárci už jednou manželství pro všechny zamítli. Myslíte si, že se po volbách poslanecká sněmovna změnila na tolik, aby to teď mohlo vyjít?

Doufáme v to. Děláme všechno proto, abychom se bavili s co největším počtem zákonodárců. Snažíme se komunikovat i s těmi, kteří nás nepodporují. Je spousta politiků i v zahraničí, kteří prošli určitým vývojem. Například americký prezident Barack Obama, který nejdříve manželství pro všechny nepodporoval, svůj názor změnil. My podobné názorové změny vítáme, jsme jim otevření a doufáme, že jich bude ve Sněmovně co nejvíce. Zároveň je ve Sněmovně spousta nových lidí, kteří o naší iniciativě již vědí a není jim tak potřeba vše do detailu vysvětlovat. Navíc jsou často velmi přesvědčení o tom, že nás podpoří.

Novelu jsme předložili 7. června a teď uvidíme, jak se k tomu postaví vláda a kdo se dostaví na samotné jednání. Současně se samozřejmě snažíme vést i dialog o tom, proč tu myšlenku podpořit, takže zatím není žádné číslo předem dané ani předem uzavřené.

Předpokládám, že pokud by návrh neprošel Sněmovnou, opět se o to pokusíte. Prezident republiky ale již dopředu prohlásil, že by návrh v případě jeho přijetí vetoval. Co plánujete, když taková situace nastane?

Prezidentské volby budou, tuším, na jaře příštího roku. Myslím, že je zatím předčasné se bavit o tom, zda novela o manželství pro všechny přijde na stůl do konce voleb. Já to považuji spíše za méně pravděpodobné vzhledem k tomu, že u nás legislativní proces trvá obecně dlouho.

Kromě prezidentského veta hrozí ale manželství pro všechny ještě jedno nebezpečí, a to návrh skupiny politiků zakotvit do Ústavy manželství jako sňatek výhradně muže a ženy. Co by to pro vás znamenalo, kdyby se jim tento návrh podařilo prosadit?

Je důležité si říct, že tato novela není v žádném případě o zachování současného stavu a není ani k tomu, že by ochránila vztah muže a ženy, jak je to často prezentováno. Její jediný cíl je zhoršit stávající situaci tím, že počet nutných hlasů pro přijetí manželství pro všechny se zvýší ze 101 na 120. To je celý a jediný přínos té novely.

Podobné novely jsou vlajkovou lodí anti-LGTB politiky ve východní Evropě. Několik zemí včetně Polska a Maďarska podobné změny přijalo. Posledním státem, který podobnou novelu přijal, bylo Rusko. Už to samotné by mělo sloužit jako  varování, protože to naznačuje, jakým směrem nás tato novela povede. Směrem k Rusku, Polsku a Maďarsku, a to určitě nejsou demokratické země.

Pokud někdo nesouhlasí s manželstvím pro všechny, tak mě samozřejmě netěší, ale může pro něj prostě nehlasovat. Nevidím důvod, proč kvůli tomu měnit listinu základních práv a svobod.

Co by se stalo, kdyby se tuto novelu podařilo prosadit? Jsou nějaké zbraně, jak se proti tomu bránit?

Pokud by se odpůrcům manželství pro všechny podařilo prosadit změnu Listiny základních práv a svobod, tak jediný způsob jak poté přijmout manželství pro všechny je logicky opět změnou Listinyzákladních práv a svobod. K tomu ale právě potřebujete více hlasu. Listina základních práv a svobod není totiž obyčejný zákon. Je to ústavní zákon a k jeho změně potřebujete právě 120 hlasu. To je také ten jediný důvod, proč nyní poslanci změnu navrhují.

Když se naposledy v Poslanecké sněmovně řešilo manželství pro všechny, tak se z věcné politické debaty stala, nebál bych se říct, až snůška homofobních urážek. Bojíte se, že to bude letos stejné?

Debata o právech LGBT komunity se bohužel často věcně nevede. Nezabývá se fakty a je spíše o dojmech. Zdá se mi, že někteří se skrze ni snaží i vyvolat nevraživost vůči nám podobnými řečmi, jako že my a naše rodiny někoho ohrožujeme. Už takovéto výroky jsou vlastně stigmatizující, protože kdykoliv mluvíte o tom, že potřebujete někoho před něčím ochránit, tak zároveň říkáte, že tu je nebezpečí, před kterým je třeba se bránit. Výroky typu „skočil bych z okna, kdyby si mě z dětského domova vybrali dva muži“ jsou velice stigmatizující nejen pro děti v dětských domovech, ale i pro děti v duhových rodinách. Co si mají pomyslet děti vyrůstající v takové rodině, když nějaký pán v televizi mluví takto? Jak se mají cítit LGBT lidé, kteří koukají na zprávy a tam něco, co by měla být elita národa, říká absolutní nesmysly?

Toto má samozřejmě vliv na všechny LGBT lidi v Česku. Má to vliv na jejich duševní zdraví a zdravý vývoj. Obávám se, že si politici neuvědomují, že otázka naší rovnoprávnosti nejsou jen politické šachy. Za tím vším stojí skuteční lidé. Třeba máma, jejíž syn se právě vyoutovat. Ta matka neví, jak se k tomu postavit, a pak slyší, jak o nás mluví politici. Apelovala bych tedy na všechny politiky, aby byla debata civilní, založená na faktech a určitě aby se vyvarovali, byť nepřímému, pokusu vyvolat nevraživost vůči LGBT lidem v České republice.