Kurdové jsou lidé jako my: hrdinové i zločinci

Co si Evropan vybaví, když slyší „Kurd“? Pravděpodobně rychlé občerstvení a hrdinský boj proti Islámskému státu. Je situace doopravdy tak černobílá, jako se jeví lidem na Západě? „Glorifikace Kurdů u nás je až absurdní,“ myslí si expertka na Blízký východ Lenka Hrabalová.

Je třeba si uvědomit, že Kurdové jsou nejpočetnější národ bez vlastního státu. Odhady jejich počtu se různí, dle Ústřední zpravodajské služby (CIA) se ale jejich počet rovná trojnásobku obyvatel České republiky.

Z celkové populace zhruba třiceti milionů Kurdů jich na jedenáct milionů žije v Turecku. Dalších šest a půl milionu potkáme v Íránu, více než šest milionů v Iráku a přes dva miliony v Sýrii.

Jejich populace se samozřejmě neomezuje pouze na Blízký východ. Migrace převážně za poslední roky zvýšila jejich počty například v Německu na osm set tisíc a ve Francii na sto třicet pět tisíc.

Největší turecká bezpečnostní hrozba

Houpacímu Oslovi se podařilo oslovit mladého muže kurdského původu Mehmeta K., který žije v Německu. „Můj otec odešel do Německa kvůli práci v roce 1994. O tři roky později jsme se za ním přestěhovali s matkou a mými sourozenci. Vše kvůli lepšímu životu,“ řekl turecký rodák.

Na život v Německu si nestěžuje. „V očích Němců jsme my, Kurdové, stejní jako Arabové, Turkové nebo Íránci. Díky našim společenským hnutím však máme mnoho sympatií z politické levice,“ dodal.

Jeho tvrzení vysvětlila cestovatelka a expertka na Blízký východ Lenka Hrabalová. „Levičáci mají hodně pozitivní vztah k Rojavě. To území je takový jejich sen. V Rojavě funguje levicový libertarianismus (směr založený na svobodě jako základním principu společnosti, pozn. red.),“ vysvětlila.

Mehmeta mrzí, v jaké situaci se nyní kurdský národ nachází. „Kurdská otázka je stále nedořešená. V počátcích vlády strany AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje, pozn. red.) v čele s Erdoganem jsem viděl nějaká zlepšení, ale všechno se pokazilo ve chvíli, kdy v roce 2015 selhala mírová jednání,“ posteskl si. Jeho kritika na adresu AKP tímto nekončila. „AKP má osmanského šovinistického ducha. Proto nemohou tolerovat žádný kurdský status v Turecku ani v Sýrii,“ přiblížil.

„Turci mají v podstatě pravdu, Kurdové jsou pro ně jednou z mála bezpečnostních hrozeb. Tím, že Kurdové lpí na své etnicitě, se je Turci samozřejmě snaží represivně, ale v tomto kontextu logicky, asimilovat,“ uvedla Hrabalová.

Teroristé nebo oběti?

Autoritativní režim tureckého prezidenta Erdogana se snaží zamezit jakémukoli náznaku autonomie kurdského národa v zemi. Turecký národ lpí na úsilí, které jeho předci vynaložili během první světové války. V té se angažoval ještě jako vůdčí národ Osmanské říše a to na straně Německa.

Po debaklu v bitvě u Gallipoli (1915–16), kde Turci způsobili Britům brutální ztráty a zvítězili, se museli potýkat s jejich opovržením. Turecký boj o samostatnost Spojenci nerespektovali.

„Už za první světové války byli Kurdové osloveni Brity a Francouzi, aby jim pomohli zničit Osmanskou říši. Ti potom chtěli, aby vznikl suverénní Kurdistán, ale v Evropě to v roce 1923 smetli ze stolu. Spousta Kurdů emigrovala z Turecka do Sýrie, kde už v roce 1924 požadovali vznik samostatného Kurdistánu. Vyhnali Araby, prohlašovali to za kurdské
a požadovali nezávislost,“ dodala Hrabalová.

Politolog Gokhan Bacik, který se na Univerzitě Palackého v Olomouci věnuje studiu Středního východu, potvrdil, že se turecké jednání nese jako tradice již od první poloviny 20. století. „Je to tradiční politika tureckého státu, která má kořeny na počátku 20. století. Erdogan v této politice jen pokračuje. Kurdové jsou, navíc, v oblasti také jen od 20. let minulého století,“ přiblížil.

Vláda Erdogana v Kurdech vidí jakousi teroristickou organizaci narušující suverenitu Turecka. „Turci v žádném případě nevidí všechny Kurdy jako teroristy,“ nastínil Bacik. Vysvětlil, že jako teroristé jsou vnímáni především následovníci politika Abdullaha Öcallana. Ten v roce 1978 založil Kurdskou stranu pracujících (PKK) a od roku 1999 ho turecká legislativa soudila za vlastizradu. Od roku 2002 je umístěn jako politický vězeň na ostrově Imrali uprostřed Marmarského moře nedaleko Istanbulu.

„Oficiální teze o založení vlastního státu pronášejí především Kurdové, kteří se řídí odkazem Öcallana. Proto jsou v Turecku značně nejasné hranice mezi tím, kdo teroristou je a kdo není,“ popsal politolog snahy některých zástupců kurdského národa, kteří se snaží o založení vlastního suverénního státu, tzv. Kurdistánu.

Kurdistán by rozbil arabský svět

Bacik naznačil, že by pro arabský svět samostatný kurdský stát mohl znamenat velký problém. „Vznik kurdského státu by ohrozil turecký, íránský a arabský řád. Mnoho Arabů by v jeho vzniku vidělo jakýsi způsob okupace území svého státu,“ uvedl politolog.

Podle Hrabalové se různé větve kurdského národa v pojetí Kurdistánu liší. „Když se podíváte na mapy Kurdistánu, tak Kurdové si kreslí hranice a to označují za Kurdistán. Ne vždy je to stejné,“ nastínila Hrabalová.

Upozornila na to, že vize Kurdistánu často naráží na zájmy jiných národů. „Například turečtí Kurdové si určují své hranice a zasáhnou do území, kde žijí převážně Arméni,“ vysvětlila. Jde však o více míst. „Do těch hranic byly začleněny i oblasti, kde žádní Kurdové nežili, například křesťanské oblasti. Spousta křesťanů protestovala proti tomu, aby probíhaly volby za nezávislý Kurdistán, protože se nepovažují za jeho součást,“ popsala expertka.

Olomoucký politolog možnost založení samostatného kurdského státu nevidí v blízké budoucnosti jako pravděpodobnou. „Nejpravděpodobnější scénář kurdské autonomie by byl podobný tomu dnešnímu v severním Iráku,“ myslí si Bacik. Dá se říct, že v Iráku mají Kurdové největší míru autonomie. „Kurdové tam mají svůj vlastní parlament,“ dodal.

Hrabalová jeho tvrzení doplnila. „Mají tam také svou vládu, vízovou politiku a zákony. Nicméně jejich rozpočet je vázaný na rozpočet vlády v Bagdádu,“ přiblížila.  Na druhou stranu i v poměrně benevolentním Iráku naráží tento národ na problémy.

Na obdobný problém narazili Kurdové i s Jezídy. Podle Hrabalové si nárokují více, než jim patří. „Například Jezídové v Iráku se považují za etnicko-náboženskou skupinu, která sice je původem kurdská, ale Kurdové jsou nyní muslimové. Někteří Jezídi si myslí, že Kurdové je dnes označují za své lidi kvůli tomu, aby měli nárok na větší území,“ shrnula.

„Je to stejně jako v Sýrii, Iráku a Íránu. Území, která si nárokují Kurdové, jsou bohatá a strategicky zajímavá. Kdo by se dobrovolně vzdával svého území?“ uzavřela Hrabalová.

Kurdistán? Pouhá nálepka 

Od roku 2014 Kurdové stojí v první linii ve válce proti Islámskému státu. Jsou jednou z nejdůležitějších sil na tamějších bojištích. „Svět Kurdům dluží mnoho za jejich boj proti Islámskému státu. Do bojů se zapojilo mnoho různých skupin. Vedle Kurdů to byl například Hizballáh, nicméně boj tohoto národa byl rozhodující,“ vysvětlil Bacik.

„Proti Islámskému státu se činili, to bylo dobré, ale není to úplně černobílé. Mluvila jsem se spoustou křesťanů. Ti mi řekli, že sice ano, Islámský stát jejich území okupoval. Jakmile islamisté odešli, přišli kurdští bojovníci
a domy místních vyrabovali. Glorifikace Kurdů je u nás až absurdní,“ vylíčila Hrabalová.

Právě Mehmet K. se opřel do Turecka. „Podporují všechny strany, které bojují proti Kurdům. Ve skutečnosti také spolupracují s Islámským státem,“ vylíčil Kurd.

Například v Sýrii Kurdové ani nemají občanství. „Assadův režim bude
v autonomii Kurdům bránit, dokud ze strany Ruska nepřijde opravdu velký nátlak,“ upozornil politolog. Poukázal na fakt, že Rusové mají na syrský režim největší vliv ze všech mocností, které proti Islámskému státu brojí.

Kvůli zásluhám Kurdů si Bacik myslí, že by autonomie byla opravdu zasloužená. „Největší vliv na udělení autonomie mají političtí aktéři v hlavním městě, Damašku. Vzhledem k vlastní roztříštěnosti Sýrie tato země sama nezbytně potřebuje větší autonomii těchto skupin,“ doplnil.

Například Hrabalová se staví proti vzniku státu s názvem Kurdistán. „Já jsem proti autonomii státu, který ponese název jednoho etnika. Na území Kurdů žije spousta jiných skupin. Jakmile vznikne stát s nálepkou Kurdistán, budou mít všechny tyto skupiny problém,“ myslí si.

„Už teď se objevují zprávy, že na území Rojavy nebo iráckého Kurdistánu dochází k narušování obchodních práv náboženských nebo etnických menšin. V Rojavě jsou zmínky o šikaně Arabů. Takže pokud by tam nějaké státy měly vzniknout, tak určitě ne kurdské. To území je smíšené. Alespoň toto je můj názor,“ dodala.