Ukrajina se dočkala slovní masturbace

KOMENTÁŘ. Ve čtvrtek se lidé vzbudili do plejády upozornění, že Rusko napadlo Ukrajinu, jiné vzbudilo houkání sirén. Většina občanů i lídrů na západě má jasno, kdo je v tomto konfliktu – snad až nemyslitelném pro Evropu dvacátého prvního století – agresor a kdo se agresi brání. Dočká se však Ukrajina i jiné podpory než odhodlaného řečnění ze strany západních států?

Médii zní jednoznačně odmítavé postoje politiků vůči ruské agresi, za nimiž následují rozhodná prohlášení o sankcích. Všichni si uvědomují, že tvrdé sankce pro Rusko budou bolet i Evropu. Ale je snad jasné, že v této situaci nemůžeme upřednostnit pohodlnost a že musíme podpořit demokratickou zemi, která byla napadena.

Když však člověk sleduje aktuální dění v médiích, zdá se, že po silných slovech nenásledují žádné heroické skutky.

Česká republika je schopná vyčlenit kolem 300 milionů na humanitární pomoc, je připravena aktivovat MEDEVAC a zastavuje víza pro ruské občany. Také poslala na Ukrajinu 4 000 granátů. Před měsícem, a stále je dodávka někde na území Česka. Až dnes, poté co ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhej Perbyjnis v Senátu naléhavě žádal pro Ukrajinu dodávky zbraní, munice a paliva, se vláda odhodlala vyčlenit 188 milionů korun na zaslání zbraní na Ukrajinu.

Dopad na ruskou ekonomiku a elity

K tolikrát skloňovanému sousloví „sankce pro Rusko“ dodal včera pro Českou televizi Miroslav Karas, že sankce, které by zastavily Putina, určitě jsou, ale nikdo k nim nepřistupuje.

„Když běžný Rus dneska slyší slovo sankce, tak se tomu vysmívá. Zjistili, že se týkají sýru a zeleniny v obchodech,“ konstatoval bývalý ruský zpravodaj pro ČT. Především zdůrazňoval fakt, že se sankce, které v roce 2014 následovaly po anexi Krymu, nedotkly ruských oligarchů. Proto mají Rusové ze sankcí spíš legraci a jsou hrdí, že je tak lehce snesou.

K jednání o sankcích však Ursula von der Leyenová prohlašovala: „Sankce budou mít absolutní dopad na ruskou ekonomiku a elity.“ Po tom, co se lídři evropských zemí dohodli, prohlásila, že jsou to nejtvrdší sankce a že zasáhnou 70 procent bankovního trhu. Jistě ale všichni víme, že by mohly být ještě tvrdší – sice nepříjemné pro nás, ale o to méně příjemné pro Rusko.

Především je ale zmiňováno vyřazení Ruska z finanční sítě SWIFT, kterou však zprvu nepodpořilo vedle Maďarska, Itálie a Kypru, také Německo. Dnešním dnem všechny jmenované státy obrátily, teda až na Německo, které si musí nejprve vypočítat, jaké dopady by odstřihnutí Ruska od tohoto systému mělo pro jeho ekonomiku. To z důvodu obav ohledně dodávek ruského plynu, které by se podle německého ministra financí Christiana Lindnera ocitly v ohrožení.

Podle ministra hospodářství Roberta Habecka by však Spolková republika celkový výpadek plynu z Ruska ustála, i když za cenu výrazného zdražení, jak řekl pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk. „Ale v situaci, kdy hrozí válka, má svoboda svou cenu, kterou bychom měli být připraveni zaplatit,“ konstatoval také Habeck. Vyloučení Ruska ze SWIFTu se pravděpodobně ale dočkáme až v „situaci, kdy budou takové kroky nezbytné,“ jak řekl k otázce dalších sankcí spolkový kancléř Olaf Scholz. Jak ale taková situace podle pana Scholze vypadá, se můžeme jen dohadovat.

Idi nahui!

Média jsou plná rázných prohlášení evropských politiků o odpornosti ruské invaze a nutnosti pomoct Ukrajině. V kontrastu s tím už Ukrajina má svou paralelu k 300 lakedaimonským, kteří padli u Thermopyl, a ruská vojska klepou na dveře Kyjeva.

Z takového pohledu tato silná slova tedy vyznívají spíš jen coby jakási slovní masturbace – pro ruského medvěda pak možná jako podrbání za ušima. Skutky, které po těchto deklaracích následují, však rozhodně nepůsobí jako žádoucí klimax. A už vůbec ne jako kroky, které zastaví Rusko.