Nejnovější

Sto tisíc vojáků u hranic Ukrajiny. Dokážou světové velmoci ustát případnou válku?

Zdroj: Pixabay.com | DimitroSevastopol

Ruský medvěd chce zatnout drápy, sto tisíc ruských vojáků čeká u hranic s Ukrajinou na povel k útoku. Západní svět neví, co má čekat, zatímco se Ukrajina chystá k obraně. Evropa se připravuje na možnost ukončení dodávek zemního plynu. „Pro Rusko by to byla ekonomická sebevražda,“ myslí si politolog David Broul.

Je to více než třicet let, co Václav Havel adresoval Evropě nadějné zprávy o demokracii v SSSR. Věřil, že to bude těžká, ale úspěšná cesta. Ani nyní Rusko není o nic blíže demokracii. Putinova politika se ubírá úplně opačným směrem. Ve vzduchu je další globální konflikt.

Dění na východě Evropy se dá označit za hybridní válku, což je nevojenský způsob konfliktu. Nedaleko od hranic Ukrajiny s Ruskem se nyní nachází zhruba sto tisíc ruských vojáků. Ruská federace tvrdě udeřila na psychiku Ukrajinců, kteří se nyní cítí v ohrožení, což vede k zesílenému zbrojení a přípravám na potenciální válku. To může Putin s klidným srdcem prohlásit za ukrajinskou agresi. Záminka k útoku je na světě. Nemluvě o ukrajinské vůli ke vstupu do NATO.

Rusko ztrácí důvěru a moc

Rusko svůj vliv na okolní státy postupně ztrácí. Z východní Evropy zůstal Moskvě jako spojenec maximálně Bělorusko. Kdysi věrný spojenec Srbsko již jako vojenský a ekonomický partner Kremlu přenáší svou orientaci postupně na západ.

Pokud tedy Rusko hledá silné spojence – v Evropě uspět nemůže. Nabízí se jedině varianta věrných středoasijských zemí, protože například postoje Číny a Íránu vůči Rusku jsou značně nejisté.

„Historicky se nepřátelé demokracie spojovali za účelem boje s ní, ať už stáli na jakékoliv straně barikády. Dlouhodobě sledujeme sbližování Vladimira Putina s nedemokratickými režimy založené na čistě pragmatickém základu. Rusko, Čína a Turecko mají dohromady jen velmi málo společného, kromě imperiálních ambicí a momentální nenávisti k demokracii,“ přiblížil politolog David Broul z Univerzity Palackého.

Dodal, že Rusko a Čína nemají zájem o jakoukoliv alianční spolupráci. Jejich kroky jsou dle jeho názoru takové, aby ani jeden z nich neztratil svou autonomii v jednání. „Můžeme očekávat spolupráci založenou na konzultacích vzájemných kroků, které by nenarušily autonomii účastníků takové kooperace a dlouhodobě by poškozovaly zájmy jejich oponentů, v tomto případě USA a Evropy,“ vysvětlil politolog.

S čím Putin musí počítat?

Fakt, že si Ukrajina také potřebuje najít spojence pro případ války s druhou nejsilnější armádou světa, je zřejmý. Má slíbenou podporu ze strany Evropské unie, NATO, a především – USA. V tuto chvíli se nabízí otázka, jestli se vyplatí Putinovi zaútočit na Ukrajinu, jejíž suverenitou a samostatností tolik opovrhuje.

Americký prezident Joe Biden vyjádřil Ukrajině podporu. Podle dostupných informací striktně odmítá vojenskou intervenci svých vojsk v případě ruského útoku. Chce vytáhnout jiné, nekonvenční zbraně, které mohou ohrozit Ruskou federaci jako celek. „Další vojenská agrese proti Ukrajině bude mít masivní následky a vysokou cenu,“ pohrozil Biden.

Následky ekonomických sankcí, které chce Biden na Rusko uvrhnout, nastínil finanční analytik Milan Klempíř pro web Kurzy.cz. „Současná krize by bezpochyby eskalovala výrazně ostřeji než před sedmi lety. Rusko by například bylo vyloučeno ze systému mezinárodních bankovních plateb SWIFT,“ uvedl.

Přiblížil, že do bankovního systému SWIFT je zapojeno více než 11 000 bank z více než dvou set zemí světa. „Tento krok by výrazně poškodil ruský bankovní sektor a v závěsu i další odvětví. Ostatní sankce by dále poškodily státní firmy a zemi uvrhly do hluboké deprese,“ doplnil Klempíř.

Ekonomické sankce by šly ruku v ruce s diplomatickými. „Ruští politici z okolí Putina by nesměli vycestovat na Západ. Dojde ke zmrazení jejich majetků a přerušení jakékoli bankovní spolupráce,“ shrnul Klempíř.

Podstatná je podpora ruské opozice. Ta je nyní v Rusku potlačována. Opoziční lídři a politici jsou mnohdy terčem násilí a zatýkání ze strany autoritářského režimu Putina. „Pokud tvrdé ekonomické a finanční sankce naruší stabilitu ruského hospodářství natolik, že to ohrozí jeho sebevědomý, agresivně expanzivní režim, pak jsou zcela na místě. Je ale zároveň potřeba učinit i druhý krok. Finančně, verbálně a morálně podpořit ruskou opozici, která bude mít hodnověrný plán a lídry potřebné k rozumným reformám režimu,“ podotkl politolog Broul.

Optimistický náhled západního světa na rozvoj demokracie v Rusku se změnil. Broul má za to, že fungující tržní hospodářství není pouze výsadou demokratických zemí. „Teoretici vládnutí dlouhá léta předpokládali, že přechodem ke stabilnímu tržnímu hospodářství se režim postupně transformuje do demokracie. Dnes už víme, že stabilní tržní hospodářství udržuje při životě jakýkoliv režim, ať už jde o demokratický, ale i nedemokratický jako v Číně,“ upozornil.

V případě napadení Ukrajiny je role NATO velmi nejistá. Severoatlantická aliance není zavázána pomoct Ukrajině v případě vojenského konfliktu. „V září roku 2020 ukrajinský prezident, Volodymyr Zelenskyj, schválil novou Národní bezpečnostní strategii. Ta zajišťuje úzkou spolupráci s aliancí za účelem budoucího vstupu země,“ vysvětluje NATO ve své tiskové zprávě z konce minulého roku. Ukrajina a NATO nyní spolupracují v mnoha oblastech – od podpory ukrajinské národní bezpečnosti, přes technologický vývoj, až po kybernetickou bezpečnost. 

Broul se obává vstupu Ukrajiny do NATO. Podle něj by vyústil v krvavý konflikt. „V současné konstelaci by Rusko nedovolilo, aby Ukrajina vstoupila do NATO a učinilo by pro to i některé nám zatím nepředstavitelné kroky. A obávám se, že taková snaha by byla korunována ztrátami na všech stranách,“ varoval. Je zastáncem postupného sblížení západních zemí s Ukrajinou. „Mnohem větší smysl má unijní politika Východního partnerství a postupné sbližování ekonomik, potažmo politik, vládnutí a celospolečenského nastavení mezi Evropou a Ukrajinou,“ popsal Broul.

Přestože by Severoatlantická aliance nepodpořila Ukrajinu vojensky, tak má ukrajinská armáda k dobru alespoň důstojnický sbor se zkušenostmi nabranými ze Západu, a technologickou a kybernetickou vyspělost.

Hrozba energetické krize

Krize mezi Evropou a Ruskem se promítá i do energetiky. Evropa se zdá na ruském plynu závislá. Zemní plyn zaštítěný Kremlem tvoří čtyřicet procent spotřeby Evropské unie. V posledních měsících dodávky starším plynovodem Jamal klesají, zatímco Rusové spěchají na budování nového plynovodu Nord Stream 2. Podle Klause-Dietricha Maubacha jeho firma Uniper společně s OMV a Shell investovala polovinu jeho ceny. „Ke schválení stavby by mělo dojít v polovině roku 2022,“ informoval Maubach. Obává se amerických sankcí, které by plány mohly zničit.

Politolog Broul si nemyslí, že omezení, či úplné zastavení dodávek Evropskou unii ekonomicky nějak výrazně zasáhne. Mluví spíše o poškození ruské ekonomiky. „Ruská ekonomika stojí z podstatné části na vývozu energetických surovin. Pokud by ukončila dodávky plynu do Evropy, západní státy nemusí více rozšiřovat sankce. Dopad na ruskou ekonomiku by byl velmi pravděpodobně rychlý a výrazný,“ popsal.

Důležitá je spolupráce Evropské unie s Američany. „Evropa je schopna po určitý čas Ukrajinu zásobovat. Od těch dob se navíc podstatně zvýšila spolupráce USA s Evropskou unií na vzájemných dodávkách energetických surovin,“ shrnul politolog. Dodal také, že by zastavení dodávek do unie mohlo znamenat pro Ruskou federaci ekonomickou sebevraždu.

Jakub Jurek (Články)
Student politických věd a novinář - amatér, co se zajímá o Ukrajinu a Blízký východ. Rád pije kafe a do všeho mluví.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*