GLOSA: Kampaň, při které jdou žerty stranou

Blíží se nejdůležitější volby za poslední čtyři roky a kampaně jsou v plném proudu. A přestože většina stran chrlí hloupý, trapný či jinak esteticky pohoršující obsah, internetoví satirici většinou mlčí. A překvapivě za to nemůže fakt, že dost z nich odjelo na dovolenou nebo mají jiné věci na práci (Zdravíme redakci Houpacího Osla).

Humor je i přes veškerou spontánnost překvapivě exaktní záležitostí. Tvůrce, který chce vytvářet vtipy konzistentně, potřebuje teoretické znalosti toho, jak funguje a hlavně, proč se lidé smějí tomu, čemu se smějí.  

Velká většina psaných a vyprávěných vtipů proto následuje strukturu anglicky označovanou setup and punchline. Její název by šel přeložit jako „příprava a úder“ a spočívá v neočekávaném zvratu, který má publikum překvapit a doufejme i pobavit.

Jako názorný příklad nám může posloužit libovolný z nespočetného množství vtipů o policistech. Ty většinou začínají nějakou otázkou, například: “proč sebou vozí policajti motorovou pilu?” Tato úvodní otázka slouží jako příprava, snaží se nastínit nějakou situaci a navnadit posluchače na pokračování. V odpovědi “aby mohli řezat zatáčky” pak přichází již zmíněný úder, překvapivý zvrat, která převrací nastíněnou událost na hlavu, naznačuje, že policisté jsou hloupí a snaží se vyvolat smích.

Jakkoliv je výše zmíněný příklad dobrou ukázkou této struktury, ani zdaleka není dobrým vtipem. Když pomineme, že už ho zná téměř každý, část s přípravou je zkrátka příliš vzdálená čemukoliv, s čím se mohou potenciální posluchači reálně setkat. Občas se totiž stane, že realita přidává druhou fázi sama od sebe.

A komik nebude mít co žrát

Jistá strnulost koalice Spolu by například mohla posloužit jako dobrá fáze přípravy pro nějakou zajímavou glosu. Je ovšem potřeba klást důraz na slovo mohla, jelikož se sami její představitelé fotí na dětských houpačkách. A co Šlachtova persona drsňáka, který se nezakecá? Šlo by napsat skvělý článek o tom, jak nepříjemný by byl stát odpovídající jeho tradičně chlapáckým představám, kde na lidskost a mírnost není příliš místa. Šlo by to, jenže Šlachta to udělal první, když navrhoval řešit nedostatek nemocničního personálu nonstop jeslemi, aby mohli rodiče na víc nočních směn.

Andrej Babiš je jedním z nejmocnějších lidí v republice, jenže i přesto se veřejně staví do role mučedníka, proti kterému se všichni spikli. Tento člověk, který má ohromnou politickou, mediální a ekonomickou moc, vydá knihu s názvem „Sdílejte, než to zakážou.“ Jeho role oběti tím ztrácí veškeré nuance a tím i komediální potenciál. O českých jarmarcích SPD nebo bizarních kandidátech za Volný blok je snad škoda mluvit, ty obsahují přípravu i úder samy v sobě.

Jakkoliv se zdá, že realita přihrává komikům potenciál pro skvělou satiru, není tomu tak. Realita předkládá sérii více či méně hloupých vtipů, se kterými téměř nedá pracovat.